Naku: Your Boss ^^

Ztichlou nocí se ozvalo dlouhé zavytí. Lovec se vydal na lov. Modrooká dívenka utíkala nocí a snažila se svému pronásledovateli uprchnout. Utíkala,co jí nohy stačili,ale jako naschvál se jí pod nohy připletl kus dřeva. Zakopla o něj a tvrdě dopadla na zem. Chtěla se zvednout a utíkat dál,ale za ní se ozvalo výhružné zavrčení. Dívka se prudce otočila a vydechla strachem a úzkostí. Do očí se spolu se slzami vyhnalo zoufalství. Strachem se nemohla ani hnout. Jen upřeně sledovala ty svítivé oči. Vlkodlak znovu hlasitě zavyl. Náhle se prudkým skokem vrhl na dívenku,která prudce vykřikla. Něco ho ale zachytilo ve vzduchu a drsně odhodilo pryč od dívenky. Před dívku dopadla postava v černém. Poznala,že její vlasy jsou jasně rudé. Nepoznala však,jestli je to muž nebo žena,protože k ní byla otočená zády. Postava byla docela vysoká. Vlkodlak se vyškrábal na zadní. Podezíravě a s přimhouřenýma očima pozoroval nově příchozího. Zle a krvežíznivě zavrčel. Začal postavu bedlivě zkoumat. Byla to žena. Vlasy,rudé jako krev,jí sahali těsně nad zadek.Velké fialové oči měla do široka otevřené a nespouštěla ho s očí. Z plných úst jí vyčnívali dva ostré špičáky. Uprostřed čela jí vyčnívaly tři růžky. Postranní růžky byly o něco menší než růžek prostřední. Uši měla delší zakončené do špičky. Místo nehtů.měla na rukou drápy,které přitom vypadali jako prodloužené nehty. Když se vlkodlak pohnul,výhružně drápy vysunulo o několik centimetrů. Žena přišla vlkodlakovi povědomá.

„Kdo jsi?“ zavrčel. Žena roztáhla o kousek ruce.

„Někdo,kdo ti řekl,že po tobě půjde,Bryane.“ Zašeptala žena. Bryan s sebou trhl.

„Naku?“ Právě v tu chvíli se z lesa vyřítil Erik. Viděl,jak Naku stojí před nějakou dívkou,ležící za ní a brání tak vlkodlakovi na ni znovu zaútočit. Našli ho. Když Naku podstoupila První přeměnu,vycítila Bryana a dala se do pronásledování. Erik jí sotva stačil,ale přesto s ní udržel krok. I on měl přeci výcvik lovce,i když ne takový,jako Naku nebo Bryan,a navíc ho ještě neměl čas ukočit. Naku vycítila jeho přítomnost a rukou pokynula k dívce za sebou. Erik pochopil. Rychle sebral dívku ze země a utekl s ní daleko od místa,kde se nejspíš každou chvíli bude bojovat. Dívka se k němu těsně přitiskla a odmítala se ho pustit. Erik se s tím smířil a dívku držel dál v náručí.

Naku s Bryanem osaměli. Oba dva se ostražitě pozorovali a ani jeden nechtěl nechat nic náhodě. Bryan na ni hleděl a nevěděl,jestli je to klon,nebo skutečná Naku. Jestli to byla skutečná Naku,co se to sní stalo a hlavně kdo to udělal??.Neuvědomil si,že přemýšlí nahlas.

„Abych řekla pravdu,nevím kdo to byl,ale něco přeci jen tuším..Musel to být ten tvůj Tvořitel,který přeměnil i tebe,drahý.“

„Tari?“ vypustil z pusy aniž by chtěl.

„To já nevím. Neznám ho.“ Bryan se na ní podezřívavě díval svýma svítivýma očima.

„Co jsi?!“ Štěkl. Jeho Druhá přeměna se už pomalu začínala drát napovrch. Naku trochu sklonila hlavu a rozkročila se.

„Jsem všechno možné a přesto nejsem nic.“

„Mluv k věci!“

„No dobře. Když ti to udělá radost. Mám v sobě kousek nočního dravce(upíra),sirény a mám trochu síly z harpie. Možná,že mám v sobě i něco jiného. Kdo ví,co ve mně Tvořitel zakořenil a v co mě stvořil.“ Bryan se přikrčil. Tohle nebyla Naku,jakou znal. Tahle Naku mluvila bez jakýchkoli pocitů v hlase a s dokonale kamennou tváří. Je možné,že Tari neodešel hned za ním? Že se vkradl do jejího pokoje a ukradl jí její „věci“? Jestli ano,a jestli do ní převtělil tolik monster,bude při Druhé proměně silnější než on. Při třetí by ho mohla i zabít a jestli má i ona Čtvrtou přeměnu....s naprostou jistotou ho zabije. Cítil,že se už znova jeho Druhá přeměna dere na povrch. Cítil,že začiná převládat. Přestože byl v této přeměně,nechtěl Naku ublížit,přestože si byl naprosto jistý,že ona jemu ublíží. Vycenil zuby. Naku povytáhla drápy.

„Budeš tam jen tak stát? Nebo na mě zaútočíš,“ zeptala se Naku,jako by nic. Bryan se přikrčil.

„Nechci ti ublížit. Jestli mi ale budeš stát v cestě,nebudu mít na vybranou.“ Tohle myslel naprosto vážně. Měl za úkol zabít tu modrookou holku. A úkol musel splnit,za jakoukoli cenu. Poručil mu to Tari. Musel to prostě splnit.

Naku jakoby vycítila jeho myšlenky,se trochu víc posunula směrem,kam odešel Erik s dívkou a rozkročila se.

„Dneska žádná párty nebude.“ Pronesla pevným hlasem. Bryan zavrčel.

„Uhni mi z cesty. Musím splnit úkol. Musí zabít tu holku.“

„A já ji musím chránit.“

„Pokud vím,jsi Bestie. A Bestie lidi zabíjí. Neochraňuje,ale zabíjí.“ Naku pokrčila rameny.

„Pak jsem asi jiný druh Bestie,“ pronesla výsměšně. V Bryanovi se začala zvedat vlna vzteku. Sice nechtěl,tu holku zabít,ale byl to úkol. Nechtěl ublížit Naku,ale byl to úkol. V tuhle chvíli byl úkol důležitější než jakékoli city.

„Dobře. Nedáváš mi na vybranou.“ Rozeběhl se a s vrčením se na ní vrhl.

……………………………………………………………………………………………

Erik stále pevně držel dívku a ta se ho odmítala pustit. Erik už pomalu začínal rudnout jak stydlivostí,tak nedostatkem vzduchu. Dívka ho tak pevně svírala,že se nemohl nadechnout. Snažil se jí přemluvit,ale dívka jen vzlykala a pevně se k němu tiskla. Už se to ale opravdu nedalo vydržet,takže jí pevně chytil za ramena a prudce jí od sebe odtrhnul. Podíval se na ni. Nastal zásek. Hypnotizovaně civěl,do jejích modrých očí. Takovou modř ještě v nikdy v životě neviděl. Skoro se v nich topil. Zatřepal hlavou.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se radši. Dívka se posadila naproti němu.

„Kiyoko.“

„To je hezké jméno. Znamená to „čisté dítě“ že?“

„Hai.“ Ozvalo se zavytí. Kiyoko s sebou trhla.

„To nic,“ utěšil ji. Kiyoko se na něj zmateně podívala. „Netušíte,proč po vás ten vlkodlak šel?“ při zmínce vlkodlaka Kiyoko otřásla zimnice. Prudce zavtěla hlavou.

„Ne. Vyšla jsem si jako vždy na malou procházku,ale dneska to bylo jiné.... Měsíc podivně zářil a já cítila,že mě někdo sleduje. Pak se ozvalo vrčení a já jsem se dala na útěk.“ Poplašně se rozhlédla. „Opravdu nevím,proč mě pronásledoval. Proč,proč mě chce zabít.“ Erik k ní natáhl ruku a vzal její ruku do své.

„To bude dobré. Nedovolím mu,aby vás zabil. Ani Naku mu to nedovolí.“ Vděčně se na něj podívala. Erik se mile usmál. Jejich rozhovor přerušil výkřik.

„Eriku! Odveď jí pryč! Utíkejte!“ Křičela Naku. Erik poznal že je zle. Popadl vyděšenou Kiyoko za ruku a co nejrychleji s ní utíkal pryč. Brzy se za nimi ozvalo vrčení a štěkání. Erik ještě rychleji přidal na tempu,ale Kiyoko už nemohla.

„Musíte přidat! Kiyoko!“ křikl na ní dozadu.

„Nenechávejte mne tady,prosím,“ prosila s pláčem.

„Nenechám,slibuji.“ Slib by dodržel,kdyby se před ním neobjevila slepá ulička. „Zpátky!“ Otočili se,ale v jediném východu stál Bryan. Z huby mu tekla krev. Nakuina krev. V očích měl šílený výraz,až nepříčetný výraz. Očima těkal z Erika na Kiyoko,jakoby se rozhodoval koho zabije.

„Vydej mi tu holllku,“ zavrčel. Erik si stoupl před Kiyoko,která se chytla jeho ramen a schovala se za něj. „Zemřeš spolu s ní,“ zavrčel naposled. Vrhnul se vpřed a Erik chytil nejbližší zbraň. Železnou tyč. Rozpřáhl se,jakoby byl na basebolu. Když byl Bryan na dosah,rozmáchl se a prudce jí švihnul. Bryan to schytla do čenichu a byl odhozen mezi popelnice. Erik chňapnul Kiyoko za ruku a vyběhl s ní z uličky. Bryan se postavil,zlostně zavyl a vyrazil za nimi.

…………………………………………………………………………………………….

Už nemohli popadnout dech a tak se zastavili. Erik prstem Kiyoko naznačil,ať je zticha. Zaposlouchal se do okolí. Neslyšel nic než cikády. Oddychnul si.

„Už je to dobré.“ Utěšoval ji. Kiyoko však vyděšeně vykřikla,a než se Erik stihnul otočit,něco ho odhodilo od Kiyoko. Uhodil se do hlavy a zůstal bezvládně ležet na zemi.

„ERIKU!“ Vykřikla Kiyoko,čímž na sebe upoutala Brňanovu pozornost. Začal pomalu couvat. Bryan se začal pomalu přibližovat. Jakoby někdo nechtěl,aby ji Bryan zabil,začalo vycházet slunce. Bryan nešťastně ale i úlevně zavyl. Otočil se a utekl mezi domy. Kiyoko se vyčerpaně sesula k zemi. Z hluboka oddechovala a nažila se uklidnit. Pak si ale vzpomněla na Erika.

„Eriku!“ Doplazila se k němu. Byl stále v bezvědomí. Změřila mu pulz. Byl tam. Erik byl jenom omráčený. Přisedla si blíž k němu,opřela se o strom a jeho hlavu si položila do klína. Nějakou dobu ho hladila po vlasech,než jí zmohla únava. Teď byly v bezpečí,takže mohla klidně zavřít oči. Prozatím.

……………………………………………………………………………………………

Naku se pomalu zvedla ze země,ale nohy jí zradila a ona znovu spadla na zem. Byla natolik zesláblá,že neudržela ani oční víčka otevřená. Z rány na krku a na břiše,ztratila mnoho krve,takže i to přispělo k tomu,že byla zesláblá.

Nějakou chvilku nad Bryanem vítězila,ale když víc zdivočel,Naku neměla nejmenší šanci. Také to byla její první přeměna,takže nebyla tolik zkušená jako on.  Poté,co se jí zakousl do krku,jí tlapou rozřízl kůži na břiše a drápy zajel pod ní. Místo výkřiku,křikla na Erika,protože věděla,že tohle je její konec a ž e víc toho neudělá. Tak je aspoň varovala. Doufala,že se Erikovi podařilo utéct a ochránit tu dívku. S narůstajícím strachem ležela dál na zemi. Nezmohla se vůbec na nic. Nemohla se hýbat. Nemohla skoro ani dýchat,jak moc jí bolely ty rány. Mohla jen čekat,zda jí někdo objeví a zavolá pomoc. Nikdo však nepřicházel. Všechno kolem Naku náhle ztichlo. Slyšela lehký šum v pravém uchu,tak za ním pomalu a s námahou otočila hlavu. Přiměla se otevřít aspoň malinko oči. Neviděl však nic,než pár černých bot a dlouhého černého pláště,který přes ně dopadal na zem. Ať už to byl kdokoli,Naku toho moc nezjistila. Už nedokázala udržet otevřené oči a nedokázala se udržet při vědomí. Propadla se do nekonečné tmy.

…………………………………………………………………………………………………

Věděl,že Bryan vyhraje,ale přesto se přišel na jejich souboj podívat. Byl opravdu úchvatný a Tari se velmi dobře bavil. Naku,byť si brzy osvojila schopnosti své Přeměny,prohrála. Bryan byl zkušenější a navíc byl v Druhé fázi. Kdyby byla Naku zkušenější,možná by ho přemohla,ale... Budu si jí muset vytrénovat,pomyslel si. Když jí pak Bryan zranil,měl sto chutí mu udělat to samé. Málem zničil jeho exemplář. Jeho pokus o vyvinutější Bestie. Naku v sobě měla přesně to,co mu tam dole říkala. Z větší části v ní ale převládala noční dravec. Jeho vzorků měl nejvíc. O jedné Bestii,však Naku nevěděla. Stvořil v ní démona obáváného po několik staletí. Byl to démon ženy,která pouhým polibkem rozdávala smrt a pouhou svou krví posílala stvoření všeho druhu do pekel. Získat její vzorek,mu zabralo několik let,ale přece jen ho získal. Čekal,kdy ho bude moci použít,a pak po něm šli ti dva. Původně chtěl stvořit démona v Bryanovi,ale Naku měla větší ambice. Aby ale mohl v Naku stvořit démona,potřeboval jí nějak ublížit. Zasadit do ní smutek,strach,nenávist a zlost,protože z těchto pocitů se démon zrodil. Jmenovala se Ketsueki Hane,což znamená Krvavé pírko. Pro démona příhodné jméno,zašklebil se Tari. V dávných dobách se při pouhé zmínce démona,byl ten,kdo o něm mluvil okamžitě popraven.

Věděl,že Hane se v Naku probudí a bude převládat nad všemi ostatními Bestiemi,které do ní vložil. Bude se živit jejich silou a přidávat na síle Naku. Při Třetí přeměně,získá Haninu pravou podobu,ale pořád bude na Naku něco jejího. Při Čtvrté přeměně,se už ale definitivně promění. Bude mít svoje myšlení,a všechno okolo,ale její mysl prostoupí nenávist a podoba bude patřit Hane. Škoda jen,že se bude takto měnit jen při úplňku.

Po boji,se Tari vydal k Naku. Naku k šumu v trávě otočila hlavu. Tari se zastavil. Když však upadla do bezvědomí,vzal jí do náruče a vydal se k ní ke svému úkrytu,ve kterém se už jistě skrýval Bryan a čekal,až se přemění zpět.

…………………………………………………………………………………………

Tak moc ho mrzelo,že Naku ublížil,že rozbíjel všechno,co mu přišlo pod ruku. Tari právě nebyl nikde k nalezení,a tak se pustil do rozbíjení. Pořád měl na rukou její krev a cítil jí i v puse. Musel se umýt. Strhal ze sebe všechno oblečení a vrhnul se do koupelny. Pustil na sebe horkou vodu a pevně zavřel oči. Viděl,jak před ním stojí,s fialovýma očima a z poloviční nenávistí v očích. Proč ona. Nestačilo,že se přeměnil on? Copak mu to nestačilo? Hlasitě zasténal,když si přejel po říznutí na kůži,které mu způsobila svými drápy. Jako vlkodlak,si musel přiznat,že byla nádherná ve své proměně. Kdyby ji možná přesvědčil,aby se dala na jejich stranu,mohli by lovit spolu a být si na blízku. Jen co na to pomyslel,okamžitě tu myšlenku zahnal. Nechtěl,aby byla jako on. Vrah. Pouhá loutka Tvořitele,po kterém tak dlouho šli. Nejradši by to všechno vrátil zpět. Nejradši by se jí vůbec neukazovala a možná by k tomuhle ani nedošlo. Pokud to měl ale Tari v plánu,stejně by k tomu došlo,ať už bys dělal cokoliv,ozval se vlkodlak v něm. Možná máš pravdu,souhlasil,protože ze všeho nejmíň se chtěl hádat sám se sebou. Vlkodlaka v sobě bral jako své druhé já. Za ta léta se to naučit musel,pokud nechtěl,aby ho vlkodlak jménem Yaku(hořet) ovládl. Vzal do rukou mýdlo a z povzdechem ze sebe začal smívat všechnu tu špínu.

……………………………………………………………………………………………

Trhnutím se probudila. Celé tělo jí bolelo a krk jí pálil,až sykla. Chtěla se pohnout,ale nepříjemný chlad na jejích zápěstích jí to nedovolil. Byla připoutaná. Ležela na čísi posteli a byla připoutaná. Téměř hystericky s nimi začala škubat. Z pout měla strach. Nenáviděl je. Přestala s nimi trhat až ve chvíli,kdy se jí z kůže pod pouty začal řinout krev. Další místo,které jí začalo pálit. Ještě nebyla tak úplně při vědomí,ale první na co myslela,byl Erik a jestli se dostal do bezpečí. Jestli se mu něco nestalo. Druhá otázka patřila tomu,kde se právě nachází a kdo jí sem odnesl a proč. Tolik otázek,ale žádná odpověď. Aby uspokojila aspoň trochu svojí mysl,rozhlédla se po pokoji. Byl docela velký a temný. Jiná barva než černá v pokoji nebyla. A nic jiného než postel s okovy,malý noční stolek a jedno okno,nebylo. Takže si vlastně mysl vůbec neuklidnila. Právě naopak. Ještě víc ji vytanula na mysli otázka,kde je. Začínala se jí zmocňovat úzkost. Opět začala trhat okovy a opět se jí zařízli do kůže. Nedbala na to a dál,ve snaze je přetrhnout,s nimi škubala. Zavřela oči,aby zmírnila bolest a začala škubat ještě víc.

„Pokračuj,a utrhneš si ruce,“ ozval se mužský hlas. Naku přestala a otevřela oči,aby věděla,kdo to je. Když tak udělal,málem jí trefilo. Poznala ty oči. Chladné modré oči,rovný nos smyslná ústa. Byl to on. Byl to ten.za kterým se honili dlouhá léta. Byl to ten,který unesl Bryana. Byl to..

„Tvořitel,“ Tari se usmál.

„Říkej mi prosím Tari. Tvořitel je takové moc formální.“ Naku se zamračila.

„To mě absolutně nezajímá!“ štěkla,plná zloby. Co jí chce tenhle grázl. Proč jí sem vzal,co má v plánu. Jakoby se jí ty otázky objevili v očích,Tari na ně začal odpovídat.

„Přinesl jsem tě sem proto,že tě budu potřebovat. Stvořil jsem v tobě něco,co má ohromnou sílu a moc. Něco,co mi může pomoci zabíjet vysoce postavené lidi v utajení.“

„Cože?“

„Copak nevíš,že všechny ty lidi,které Bryan zabil,byly vysoce postavení lidé,kteří pracovali buď v utajení,nebo nechtěli být viděni?“ zeptal se výsměšně. Tohle Naku opravdu nenapadlo. Pořád se snažila přijít na to,proč Byrana zabíjí jen některé lidi. Teď už jí to bylo jasné. Tari jí to vysvětlil.

„Co s tím mám dělat já. Nikdy bych ti nepomohla,ani kdybys do mě Stvořil cokoliv. Slyšíš? COKOLIV!“ Tari se pobaveně usmál. Přešel k posteli a sedl si těsně k ní. Pohladil jí po tváři. Naku ucukla,ale jeho dotek jí nebyl nepříjemný. Až jí vyděsilo,jak moc se jí to líbilo. Tari se opět usmál.

„Ty,má milá,nebudeš mít na vybranou. Až nastane Třetí fáze,probudí se v tobě démon a naplní celé tvé tělo. Při Čtvrté fázi bude proměna dokončena. Ovšem má to jeden háček. Budeš se proměňovat jen při úplňku,ale od Čtvrté fáze se budeš každý úplněk proměňovat hned v démona. První fázi už jsi prodělala. Za chvilku přijde Druhá. Pak Třetí a nakonec...“ Vítězně se usmál. Naku ztvrdnul výraz v obličeji. Došlo jí to.

„Tobě nešlo o Bryana,ale o mě,“

„Správně. Poznal jsem,že jsi měla daleko větší ambice a daleko větší pravděpodobnost,že se v tobě démon probudí. Také jsem si všiml,že Bryana miluješ.“ Naku přivřela oči.

„Proto jsi ho unesl?“

„Ano. Potřeboval jsem do tebe zasít jisté pocity,abys vytvořila vhodné prostředí pro démona. Povedlo se mi to. Démon je připraven povstat.“ Naku tomu nemohla uvěřit. Ona je démon... Démom....

„Co...co je to za démona?“ zašeptala.

„Démon nenávisti,zlosti,strachu a něhy. Démon jménem Ketsueki Hane.“ Při zmínce tohohle slova s sebou Naku trhla. Znala tohohle démona. Učila se o něm v lovecké akademii společně s Bryanem. Byla to hrozná Bestie. Svou krví posílala všechno živé do podsvětí a svými polibky rozdávala smrt. V tohle že se měla proměnit? Při každém úplňku? Teď jí zahrnulo opravdové zoufalství. Tak dlouho se snažila Bryana najít,až se z ní stalo tohle. Všechno to měl naplánované. Do nejmenšího detailu. Tari se na ní usmíval. Věděl,že mu teď nebude klást odpor. Než vidět v očích svých nejbližších strach a odpor,radši zůstane tady s ním a udělá,co bude chtít. Tím si byl jistý. Přesto jí ještě nějakou chvíli nechá v okovech.

„Měla by ses vyspat. Donesu ti nějaké jídlo,potřebuješ nabrat energii.“ Vstal. Když byl u dveří,dolehl k němu její,sotva slyšitelná hlas.

„Co bude... s Bryanem?“

„Zabiješ ho. Byl mi sice k užitku,ale časy se mění. Byl dobrým milencem,ale časy se mění. Mám tebe,takže Bryana nepotřebuji. Při Třetí přeměně budeš chtít krev. Jak nejrychlejší způsob se ho zbavit.“ Se smíchem odešel. Naku začala plakat. Do čeho jsem se to dostala. Proměnila jsem se v Bestii a teď musím zabít jediného člověka,kterého miluju,naříkala. Tohle bylo moc. Kdyby nebyla připoutaná k posteli,zabila by Tariho  a pak sebe. Nemohla by žít s tím,co je. V co se bude proměňovat každý úplněk. Vysílením usnula.

……………………………………………………………………………………………

„Kde jen může být?“ Erik pochodoval po pokoji sem a tam. Snažil se přijít na to,kam Naku zmizela. Když se probudil,mimochodem u Kiyoko v klíně,okamžitě se vrátil na místo,kde nechal Naku. Místo Naku ale našel krev a proleželou trávu. Žádné stopy,kam by mohla zmizet.

„Ani jedna zatracená stopa!“ křikl. Kiyoko seděla naproti a mlčky ho sledovala. Teď se stala jeho partnerkou. Jen dočasně.

„Měl byste se posadit. Chozením nic nevyřešíte.“ Erik si povzdychl,ale posadil se. Aby aspoň na chvilku odvedl své myšlenky jinam,vzpomněl si,že o Kiyoko nic neví.

„Co kdybyste mi o sobě něco řekla?“ Kiyoko se zarděla.

„No...já..“

„Prostě mi o sobě něco řekněte. Možná mi dáte nějakou informaci,o které nevíte,že může být užitečná.“

„Můžu vám věřit,že všechno co vám řeknu,zůstane mezi námi?“ Mlčky přikývl. Kiyoko se zhluboka nadechla.

„Já…já jsem dcera Akemo Yuuto.“ Erik zvedl obočí.

„Vy jste dcera japonského premiéra,který se zasloužil o zrušení zákona proti lesbám a geyům?“

„Ano. Ovšem poslední roky,jsem v utajení. Otec se bál,že by mě mohli někteří odpůrci zabít,nebo mi ublížit. Proto mě poslal do utajení. V utajení,jsem i z jiného důvodu. Pracuji jako špionka SWATU. Jsem nejlepší,a tak mě poslali sem. Žiji tu už přes čtyři roky. Měla jsem úkol zjistit,proč mizejí osoby v utajení. Osoby,které se kryjí jako já.“ Erika něco napadlo.

„Čtyři roky?“ začal se hrabat v papírech.

„Hai.“ Vytáhl složky mrtvých obětí a jejich fotky. Šoupnul je Kiyoko pod nos.

„Jsou tohle ty osoby,které zmizeli?“ Kiyoko se na ně podívala. Byl to nechutný pohled,ale skoro na většině fotek byl rozeznatelný obličej.

„Hai.. Jsou to oni. Kdo to udělal? Jak jste o nich věděl? Jak to že máte tyhle fotky? Kdo jste?“ chrlila na něj otázky. Erik začal postupně odpovídat.

„Jedním slovem,tohle udělal vlkodlak,který šel i po vás. Proč po vás šel? Protože jste byla v utajení a jste dcera tak významného muže. Jsem pracovník LVDP... Lovci všech druhů Bestií. Jsem agent Erik Smails. Občasně lovím a občasně pracuji v kanceláři. Nyní právě lovím,jak jste si mohla všimnout.“

„Ach tak. Nikdy jsem o LVDP neslyšela.“

„Pracujeme v utajení. Lidé nemusí vědět o příšerách,o kterých si myslí,že vymřeli.“ Kiyoko se mu podívala do očí. Mluvil pravdu. Jeho oči jí to říkali.

„Takže ten váš vlkodlak loví jen důležité osoby. Proč?“

„Protože to po něm chce Tvořitel.“

„Tvořitel?“

„Tvořitel je člověk,nebo taky Bestiie,která v lidech stvoří Bestie. Upíry,vlkodlaky,sirény.. no zkrátka všechny možné Bestie. Ty pak využívá pro své záměry. Tenhle vlkodlak patří k němu. To už víme. Proč ale loví důležité osoby,to nevíme.“

„A kdo je ten vlkodlak? Co to bylo za člověka?“ Erik se podíval z okna.

„Tenhle vlkodlak,je bývalý partner Naku. Jmenuje se Bryan. Unesli přesně před čtyřmi lety. Právě v tu doby začali mizet ty osoby a v tu dobu jste se sem přestěhovala.“

„Naku je ta žena,po které pátráme?“

„Ano. Je to ta žena,která vás zachránila před Bryanem.“

„Ach tak.“ Erik posmutněl. „Děje se něco?“

„Bohužel,Tvořitel ji předevčírem stvořil v Bestii. Od doby,kdy unesl jejího partnera,Bryana hledala. Bez ustání. Pak jí přidělili tenhle případ,teda ho spíš přidělili mě,ale já jaksi potřeboval pomoc. Ukázalo se,že za všemi vraždami a zmizeními stojí vlkodlak a čirou náhodou je to Bryan. Celou dobu se za ním honíme a snažíme se vypátrat místo jeho úkrytu a zjevně místo úkrytu Tvořitele.“ Znovu vstal. „Tentokrát se všechno změnilo. Už nehledáme Bryana,ale Naku. Mám jisté podezření,že je v nebezpečí.“ Kiyoko se zamyslela.

„Když tak nad tím uvažuji,lidé,kteří se ztratili měli na místě únosu ehmmmm... kolečko s modrou růží.“

„Kolečko?“

„Hai. V kolečku bylo vždy napsané jedno písmeno.“

„Jaká?“

„Počkejte. Musím si vzpomenout.“ Seděla se zavřenýma očima a přemýšlela. „První písmeno bylo K...pak E,T,S,U,E,K,I... pak další čtyři písmena ehmmm. H,A,N,E. To byla všechna. Nevíte,co to mělo za smysl,nebo na co to poukazuje?“ Erik přemýšlel. Skládal slova různými směry. Pak to se zabručením vzdal.

„Nevím..ať skládám slova jak chci,nemůžu pořád...,“

„Co?“

„Nezkusil jsem to složit,tak jak byly ta písmena objevena za sebou.“ Vzal tužku a papír a začal psát. „KETSUEKIHANE.“ Přimhouřil oči. „ Je to Ketsueki Hane! Je to jméno dávného démona!“ Ale ne,pomyslel si Erik. Naku. Prudce vstal a chytil Kiyoko za ruku.

„Kam to jdeme?“

„Za někým,kdo nám řekne,kde se Naku skrývá.“

………………………………………………………………………………………………

„Koukejte to vyklopit Drelisi!“ Řval na něj.

„Ale já opravdu nic nevím!“ bránil se ten.

„Lžete! Jestli mi do pěti vteřin neřeknete,kde najdu Naku a Bryana,osobně vás zabiju!“ Drelis jenom mlčel a koukal stranou. Kiyoko stála nedaleko a všechno mlčky sledovala. Erik s Drelisem znovu zatřásl. „Poslouchejte! Tvořitel se chystá vzbudit démona Ketsueki Hane!“ Drelis se na něj podíval. „V Naku!“

„Bože,“ vydechl Drelis. „Tohle jsem nechtěl. Mělo mi to dojít.“

„Mělo dojít co!“ Drelis mu všechno řekl. Erikovi nad tím zůstal rozum stát.

„Takže to byl plán,jak přilákat a připravit Naku.“

„Ano,“

„Drelisi. Prosím. Musíte mi říct,kde ji najdu. Prosím.“ Drelis se na něj podívl se soucitem v očích.

„Přeměně už stejně nedokážete zabránit.“

„Prosím,“ zašeptal. Drelis se podíval na Kiyoko a pak zpátky na Erika.

„Tak dobře. Najdete ji....“

…………………………………………………………………………………………………

Dveře se opět otevřeli. Naku neustále,po celé týdny trhala pouty,takže kůži měla prořezanou až na kost a hodně to krvácelo. To jí bylo srdečně jedno. Chtěla zemřít. Nechtěla ubližovat lidem na něčí rozkaz. Jestli je ale démonka ve mně,mohlo by to znamenat,že by mě eventuelně mohla slyšet a vyslechnout mě. Mohla bych jí přesvědčit,aby nevraždila a obrátit jí na stranu dobra. Mohla by to zkusit už dneska,kdy jí čekala třetí přeměna. Za zkoušku nic nedá. Znovu trhla. Žádná odezva. Pouta vyletěla ze zdi a Naku byla volná. Smotala kusy železa do rukou a pomalu se vykradla z pokoje. V chodbě byla tma. Nikde nebyl jediný zdroj světla. Přidržovala se stěny a pomalu postupovala vpřed. Vůbec nevěděla kam jde,ale všechno bylo lepší než zůstávat v pokoji. Náhle se ozvalo poplašné zařízení. Podívala se pod nohy. Skara!,zaklela. Senzory pohybu. Teď už přešla do běhu. Hnala se chodbou vpřed. Ze tmy do tmy.

…………………………………………………………………………………………

Do pokoje k Tarimu vběhl muž  oděný v šedivém plášti. Kápí si zakrýval oči.

„Pane,Naku utekla!“ Tari přestal psát a podíval se na muže.

„Tak jí chyťte.“ Řekl naprosto nevzrušeným ledovým hlasem.

„Hai!“ zmizel z pokoje. Tari se opřel o opěradlo. Docela rychle se dostala z těch okovů. To znamená,že už jí pomalu začíná prostupovat síla Hane. Vše je na dobré cestě. Dnes večer se to stane. Dnes večer se zbaví Bryana. Rozhodl se jít najít Naku. Pochyboval,že by ji ti tupci byly schopni najít. On ale přesně věděl,kam poběží.

……………………………………………………………………………………………

Bryan šel zrovna po chodbě,když se ozvalo poplašné zařízení. Rozhodl se to jít prozkoumat. Aspoň nějaké vzrůšo před jeho přeměnou. Vydal se chodbou vpravo,když do něj někdo vrazil. Bryan spadl na zem a strhl s sebou i toho,kdo do něj vrazil. V téhle chodbě bylo docela světlo,takže mohl vidět toho neznámého. Pohlédl na něj a v tu chvíli dostal nehoráznej zásek. Před ním polo ležela polo seděla Naku. Bryan na ní jen nepřítomně zíral. V chodbě se ozvaly kroky a Naku s sebou trhla.

„Prosím,“ zaprosila. Bryan pochopil. Vzal jí za ruku a utekl s ní do svého pokoje. Zavřel dveře. Naku se mezitím svezla na postel. Zhluboka oddechovala. Bryan se otočil a podíval se na ni. Pak přešel k posteli a posadil se. Oči mu padli na její ruce. Měla je od okovů prořezané až na kost. Zaklel. Vidět ji tady a v takovémhle stavu pro něj bylo utrpení. Chtěl se jí na to podívat,ale jakmile se jí dotkl,Naku ucukla a ruce dala stranou,za bolestivého stenu. Bryan se tedy rozhodl,že toho nechá. Chtěl ale odpovědi.

„Co tu děláš?“ Naku stále koukala před sebe. Chvilku mlčela,jakoby i mluvit byl pro ni problém.

„Tari chtěl mě. Ne tebe. Unesl tě,aby dostal mě.“ Bryan zvedl obočí.

„Cože?“

„Potřeboval mě,aby mohl ve mně stvořit Ketsueki Hane. K tomu potřeboval,abych vytvořila dobré podmínky pro její stvoření. Proto tě unesl. Aby se dostal ke mně.“ Bryan na ní nevěřícně hleděl. „Věděl,že mě tvoje ztráta zasáhne a zakoření ve mně negativní pocity. Když jsem tě celou tu dobu hledala,dával mi samé náznaky,jak tě najít,ale já si jich nevšímala. Teď jsem mu spadla přímo do pasti.“ Podívala se mu do očí a tekli jí slzy. „Chce,abych tě zabila. Při dnešní přeměně.“ Bryan se na ní přesto všechno usmál. Bzal její hlavu do dlaní a políbil jí. Naku na chvilku přestala vnímat co se děje,ale pak se od něj odtrhla. „Nemůžu to udělat,Bryane. Prostě nemůžu.“ Brynají pohladil po vlasech.

„Budeš muset. Pokud si to Tari přeje.“

„Já ale nemůžu Bryane! Já..já tě miluju!“ propadla v hysterický pláč. Bryan jí objal a Naku mu zabořila hlavu do hrudníku. „Co se to s námi stalo,Bryane. Co. Proč zrovna nám. Co jsme udělali tak špatného,že nám není nic přáno?“ Bryan neznal odpověď. Raději mlčel,než aby porušil tu jejich blízkost. Dveře jeho pokoje se otevřeli a v nich stál Tari. Spokojeně se umíval.

„Je čas Naku.“ Natáhl ruku. Naku se ještě víc zavrtala Bryanovi do hrudi. Naposledy. Bryan ji vzal za ruku a téměř jí vhodil do Tarovi náruče. Ten jen spokojeně přikývnul. Vzal Naku pevně za zápěstí,načeš vykřikla nesnesitelnou bolestí. Bryan nad jejím výkřikem zlostně přivřel oči. Dveře se zavřeli a Naku s Tarim zmizeli. S chodby se ještě ozývali Nakuiny výkřiky.

„BRYANE!“

………………………………………………………………………………………………

„Měsíc za chvilku vyjde. Přiveďte Bryana,“ rozkázal sluhům. Ti se ihned odebrali. Naku seděl na jednoduché posteli se skloněnou hlavou. Vlasy jí padaly na zem a dotýkali se země. Byly v nějaké jednoduché místnosti bez ničeho. Jen s touhle jedinou postelí. Tari se opíral o zeď a sledoval Naku.

„Chtělo by to trochu veselí. Takové pocty se nedostane jen tak někomu.“ Naku zavrčela. Tari se usmál a podíval se z malého otvoru ven. Měsíc už téměř vyšel. Dovnitř vstoupili Tariho sluhové a přivedli Bryana. Naku se ani neobtěžovala zvednout hlavu. Jen tam seděla,vyčerpaná,bez zájmu. Bryan si stoupl vedle Tariho. Ten ho pohladil po tváři.

„Odpusť,ale už jsi nepotřebný.“ Řekl jako omluvu. Bryan na to nijak nezareagoval. Jen upřeně pozoroval Naku sedící na posteli a jak se její vlasy váleli v prachu.

„Dnes budeš svědkem něčeho úžasného. Povstane obávaný démon.“ Při těchto slovech Naku zvedla hlavu a nenávistně se na něj podívala. Náhle ucítila ostrou bolest v hlavě a vykřikla. Bryan si k ní chtěl sednout,ale Tari ho zastavil. Bryan na něj se vztekem v očích podíval. Tari jen významě kývnul směrem k Naku. Bryan jeho kývnutí následoval očima. Naku se svezla z postele a opět vykřikla. Náhle jí pohltilo bílé světlo. Začala se měnit. Narostly jí růžky. Vlasy změnili barvu. Kůže se stala šupinatější. Náhle světlo vybouchlo a před nimi už nestála Naku. Stála tam Ketsueki Hane. 

Bryan zalapal po dechu. Ketsueki Hane otevřel oči. Její fialové oči si nic nenechali ujít a byly podezíravé. Tari se hluboce uklonil. Hane se jen výsměšně usmála. Spíš jí zajímal ten druhý muž,než Tari. Ladným krokem k němu přešla a zadívala se na jeho tvář.

„Je tvůj,Hane. Je to naše oběť tak vznešené bytosti jako ty.“

„Naku. Naku vím že jsi tam. Prosím. Vrať se zpět.“ Hane se na něj podívala s ještě větším zájmem.

„Má drahá polovička tu právě není,ale můžeš jí nechat vzkaz.“ Pronesla jemným hlasem. Úplněk už vysel hluboko na obloze a Bryan pořád zůstával ve své lidské podobě. „Proč se ještě nezměnil?“ zeptala s náhle Tariho. Tari se na ní podíval.

„Odebral jsem mu jeho Bestii. Usoudil jsem,že byste chtěla člověka,né démona.“

„Usoudil jsi špatně.“ Natáhla se a chytila ho pod krkem. Pak jím mrštila na postel a znovu se zaměřila Bryana. Ten se přimáčkl trochu víc ke zdi. Hane si ho prohlížela. Měla chuť. Chuť na krev. Jeho krev. Mlsně si olízla rty. Bryan pochopil na co myslí. Hane ho chytila za ruce. Bryan se jí snažil vyrthnout,ale nešlo to. Měla moc síly. Odevzdal se proto její chuti. Hane otevřela pusu dokořán a chtěla se zakousnout do jeho krku,ale náhle jí zastavil hlas.

„Nedělej to.“ Prosila Naku tam někde vzadu.

„A proč ne,“odpověděla Hane. „Mám chuť a hlad. Chci krev. Je mi jedno čí bude.“

„Prosím,neber si ale jeho.“

„Ty ho miluješ,že ano.“ Řekla Hane,trochu mírnějším hlasem.

„Ano,“

„Chápu tě. Taky jsem kdysi milovala,dokud mě má láska nezradila.“ Řekla zklamaně.

„Tak proto se s tebe stal démon zloby,nenávisti,strachu a něhy?“

„Ano. Nikdy jsem nechtěla vraždit,ale prostě se ve mně tyhle pocity vždy probudili a já dostala hlad. Pak mě to začalo bavit.“

„Tak ho prosím ušetři. Miluji ho víc než sama sebe.“

„Dala bys za něj život?“

„Ano.“

„To mi naprosto stačí.“

Hane pustila Bryana a zavřela ústa. Nechápal,co tak náhlá změna,ale tušil,že v tom nějakou roli hraje Naku. Tari taky poznal,že něco není v pořádku.

„Ty! Zradila jsi mne!“ vykřikl bezmyšlenkovitě a vrhnul se na Hane. Ta mu snadno uhnula a Tari se srazil ze zdí. Napadl ho ďábelský nápad. Vzal svíčku a zabodl ji Bryanovi do krku.

„NE!“ vykřikl Nakuin hlas. V Hane se zvedla vlna vzteku. Posílila tak chuť a hlad. Rozřízla si nehty kůži a vrhla se na Tariho. Vtiskla mu vášnivý dlouhý polibek a zároveň ho umazala vlastní krví. Tari začal nepříčetně ječet. Hane nepřestala,dokud se pod nimi nezačala hýbat zem a nezačalo prosvítat světlo.

„Děkuji ti Hane. Vítej zpět.“ Zahřměl vládce podsvětí a jedním světlem si pod zem stáhl Tariho.

Bryan se svezl k zemi. Náhle se rozrazili dveře a dovnitř vpadl Erik s Kiyoko. Když uviděli svíčku v Bryanově krku,okamžitě se k němu přihnali.

„Bryane,slyšíte mě?“ zeptal se Erik. Bryan přikývnul a otevřel oči.

„Umírá,“ konstatovala Kiyoko.

„Já vím,“ odpověděl jí. „Bryane je mi líto. Je mi líto,že jsme vás nedokázali zachránit včas.“

„To ne..nevadí,“ zašeptal Bryan. Hane se zvedla a otřela si ústa. Pak se zadívala na Brňanovu tvář.

„Postarejte se o Naku.“

„Jistě,“ souhlasil Erik.

„Hane?“ Zašeptal Bryan. Hane k němu přiklekla. „Vyřiďte Naku že,že jí miluji.“

Hane se usmála.

„Řeknete jí to sám,ano?“

„Ale já ... umírám.“ Hane se mu podívala vážně do očí.

„Mohu vás zachránit.“ Bryan otevřel do široka oči. „Bude to mít ale následky.“

„Povídejte.“

„Políbím vás.“ Erikovi se roztáhli zorničky.

„To ho zabijete!“ Hane zavrtěla hlavou.

„Ne,pokud mu nedám jinou Bestii.“

„Jinou… Bestii?“

„Ano. Tak jako Tari převtělil mě do Naku,pak já do vás mohu dát jiného démona.“

„Démona,“zašeptal Bryan.

„Ano. Konkrétně mého milence. Láska patří k lásce ne?“ Usmála se. „Vím že Naku by to tak chtěla. Teď mi říká,že to máte přijmout. Nechce vás ztratit. Jak se rozhodnete?“ Bryan chvilku přemýšlel. Pak kývnul.

Hane se sklonila nad jeho rty. Podívala se mu do očí a pak ho vášnivě políbila. Bryna zalilo světlo a Hane do něj polibkem dávala démona. Erik s Kiyoko jen fascinovaně přihlíželi. Tohle ještě nikdy neviděli. Pak záře zmizela a Hane s Bryanem se propadli do spánku.

………………………………………………………………………………………………

Rozletěli se dveře od kanceláře. Naku z toho málem spadla ze židle. Jen tak tak se stačila zachytit okraje stolu. Byla totiž zase ve své oblíbené poloze s nohama na stole. Do kanceláře se přiřítil Erik. Byl celý zadýchaný.

„Děje se něco.“

„Po..podívej se z okna.“ Naku tak udělala a myslela si,že jí trefí.

„To je...“

„Ano..tvoje máti.“ Naku zaklela. Sebrala si věci.

„Já tu nejsem.“

„A kde jste?“

„Nevím. Něco si vymysli. Jsem třeba na dovolené.“

„Ale Naku,“

„Věřím ti,“ řekla a utekla z kanceláře.

„No to je bezva.“

Naku chtěla sjet dolů výtahem,ale do něho právě nastoupila její matka. Chtěl použít schodiště,ale dveře byly jako naschvál zamknuté.

„Nikdy jindy se nezamykají a teď zamčený jsou. Do hajzlu!“ Zanadávala. Už nebylo úniku. Náhle jí někdo sáhnul na rameno. Naku s sebou trhla.

„Copak to tu děláme?“ zeptal se muž.

„Bryane! Tebe mi samo nebe posílá. Musíš mi pomoct!“

„A s čím matka přijela!!!“

„Ou.“ Náhle cvaknul výtah. Naku čapla Bryana a vášnivě ho políbila. Byl větší než ona,takže se za něj prakticky schovala. Za stálého líbání se dostali do výtahu. Naku počkala až se zavřou dveře a pak se od Bryana odtrhla. Teď je všechno na tobě,Eriku,pomyslela si. Opřela se o stěnu výtahu a zhluboka vydechla. Bryan si stoupl před ní. Naku zvedla hlavu. Bryan na nic nečekal a uvěznil ji svými rty. Naku byla jak  v sedmém nebi. Omotala mu ruce kolem krku a nechala se unášet tím vášnivým polibkem.

„Pojedeš ke mně domu?“ zeptala se ho.když se oba nadechli. „Nemám co dělat a musíš mi vynahradit ty roky,co jsi byl pryč.“ Bryan se k ní opět sklonil a vtisknul jí vášnivý polibek.

„Počítám.. že... tohle znamená... ano.“ Bryan se usmál. Ketsuki Hane se také usmála a políbila svého milence.

„Už se nemůžu dočkat úplňku.“ Pronesla a šibalsky se na něj usmála.