Naku: Your Boss ^^

„Jau!“ vykřikla Nola. Ležela na břiše a sestřička jí do rány lila dezinfekci.

„Ty jsi teda měkota.“ Odpověděla na její výkřik Brita(sestřička). Nola jen něco zavrčela a skousla ret. Jenže ret nebyla odolný jako dřívko,a tak se do něj zakousla,načeš opět zasténala. Brita vzdychla.

„Jestli budeš takhle vyvádět,tak ti to do té rány naliju celý!“ varovala ji.

„Nech si toho jo? Na tohle vážně nejsem zvědavá. Odveď svou práci a pak mi dej pokoj.“ Brita vstala,přešla postel a chytila její hlavu do dlaní.

„Tak hele. Klidně bych se na tebe mohla vybodnout a dělat ti to hrubě,abych ti to dobře ošetřila. Místo toho jsem hodná,a na ránu ti moc netlačím a snažím se být co nejjemnější. A tvůj vděk? Jsi protivná,jízlivá a nepříjemná. Dám ti jednu radu. Nevystrkuj drápky jen tak pro nic za nic. Nejsi neko. Za další,nikdo tady nemůže za smrt Hachi,takže přestaň obviňovat Shigoto,který za to už vůbec nemůže.“ Nola se jí dívala do očí,ve svých led.

„Už jsi skončila? Jestli ano,vrať se k práci. Od toho tu snad jsi ne?“ Pronesla chladně. Brita zakroutila hlavou,pustila ji a vrátila se ke své práci. Teď už nebyla tak něžná. Nola se sarkasticky usmála a odfrkla. Brita se zadívala na její ránu. Byla opravdu ošklivá. Táhla se jako nějaký pás přes záda. Začínala od jednoho podpaží a končila u druhého. Byla tři a půl centimetrů hluboká. Vůbec to nevypadalo hezky. Normální člověk by na tohle zranění vykrvácel. Ještě že „My“ jsme tak odolní,pomyslela si se značnou úlevou. Vzala špachtli s vatou namočenou do dezinfekce a jala se vyčistit ránu od špíny a drobných kousíčků cihel. Tělo pod ní se napjalo,ale nevyšel žádný sten. Že by si něco z toho,co jsem řekla vzala k srdci? Do místnosti vešel Keumo se Shigotoem. Nola zavrčela. Ne,nevzala.

„Přišli jsme se na tebe podívat.“ Začal Keumo,když si všiml nenávistného pohledu.

„Co tu dělá..on.“ procedila skrz zaťaté zuby,jak jí to pálilo. Keumo otočil hlavu na Shigoto,pak zpět na Nolu.

„Chtěl vědět,jak se ti daří.“

„Pche.“ Zněla její odpověď. Shigoto už toho měl dost. Za nic nemohl,tak proč by si to měl nechat líbit,hm?

„Alechandro mě přiřadil do vašeho týmu.“ Pronesl jakoby nic. Keumo se na něj otočil s úlekem v očích,ve kterém stálo: „Měli jsme jí to říct až za čas!“. Shigoto jen pokrčil rameny. Bylo mu jasné,že tohle nezůstane bez odezvy,ale už se nehodlal nechat dál urážet. Jak si myslel,Nola se zvedla na loktech,v obličeji nevěřícný výraz.

„COŽE??“ vyjekla tak hlasitě,až si Keumo musel pročistit ucho. „To nemyslíš vážně!“ Keumo pomalu přikývnul. Nechtěl si ji znepřátelit. Nola,nedbajíc na ošetřování svých zad,vyskočila z postele a výhružně přešla k Shigoto. Ten nasadil odhodlaný výraz,neustoupí. Tahle Kříženkyně... nedomyslel,protože byl nucen polknout. Nola si totiž musela sundat celý vršek,aby jí Brita mohla záda ošetřit. Proto si ve předu přidržovala jen prostěradlo,které čapla když se zvedala. Těsně se k němu nahnula. Její blízkost pro něj byla nebezpečná. Do toho ho do nosu bičovala její krev. Oběma projela vlna vzrušení a oba si toho byly plně vědomi. Nola ale byla tak naštvaná,že to ignorovala.

„Jestli si myslíš,že to takhle nechám,tak se pleteš.“ Zavrčela a raději se stáhla. Ještě nějakou chvilku by byla v jeho přítomnosti a proti své vůli by se neovládla. Otočila se na podpatku.

„Kam si myslíš že jdeš? Ještě jsem tě neošetřila!“ Křikla za ní Brita. Nola už ale nasupeně zmizela z ošetřovny.

„Myslím,že jde za Alechandrem.“ Pronesl utrápeně Keumo. „Musel jsi jí to říkat?“ obořil se na Shigoto. „Copak ses zbláznil? Ještě si jí to řekl takovým způsobem!“ Shigoto pozvedl hlavu,krčíc rameny.

„Stejně by se to dřív nebo později dozvěděla,a já si myslím,že je lepší,když se to dozví teď.“ Keumo nad ním zakroutil hlavou.

„Tuhle válku nevyhraješ,“ varoval ho. „Hraješ si s ohněm.“ Otočil se a odešel. Shigoto se podíval na Britu.

„Keumo má pravdu. Nehraj si s ohněm,nebo tě spálí. Čekají tě perné dny.“ Taky se otočila,ale vrátila se k práci a jala se čistit nástroje,kterými ošetřovala Nolu. Shigoto chvilku hleděl do prázdna,přemýšlejíc nad jejich slovy. Nerad to dělal,ale nenechá s sebou zametat. Tuhle válku vyhraje. Možná by jí mohl začít trochu provokovat. Vlastně proč nezačít hned. Věděl,kde Nolu najde. Odvrátil se a vydal se na cestu k Alechandrovi.

…………………………………………………………………………………………………

Nola se hnala chodbou,rozhodnuta to Alechandrovi pěkně vytmavit. Jak se opovážil přidat toho grázla k ní do týmu! Vraha! Musela si ale přiznat,že s těch jeho očí je úplně bez sebe. Nolo!,okřikla se. Vrátila se zpět k původním myšlenkám. Při její rychlosti a prudkých pohybech rozproudila krev. Začali jí nesnesitelně pálit záda,ale nedbala na to. V tuhle chvíli jí to bylo jedno,i když jí to bolelo. Cítila,jak jí proud krve stéká po zádech dolů. Ta skapávala po kapkách na zem,a značila tak trasu její cesty. Polkla. Už měla připravenou řeč,kterou vmete Alechandrovi přímo do očí,když jí ostře bodlo v zádech a ona to bolestí zapomněla. Byla tak vzteklá,až jí ostatní zaměstnanci raději uhýbali z cesty. Řítila se chodbou jako uragán,až rozrazila jedny dveře v severním křídle. Podle toho,jak Alechandro zareagoval,čekal na ni.

Tušil,že jí to Shigoto řekne hned. Cítil mezi nimi určité napětí,které plynulo úplně z jiného pramene než ze vzteku. Rozhodl se zahrát na amora. Pokud by se prokázalo,že je to pravý Kříženec,mohl by s Nolou počít dítě. Jelikož je Nola nejlepší a nejsilnější kombinace tří,jejich děti by byly zázrakem přírody. Jen je trochu postrčit,a dál to zvládnou sami. Samolibě se usmíval.

Nola vztekle stála ve dveřích. Jeho úsměv jí ještě víc rozčílil.

„Jak si mohl!“ začala na něj konečně ječet. Alechandro nehnul ani brvou. Jen seděl v křesle a poslouchal její křik,který byl ještě lehce ovlivněn Banshee.

„Copak nevíš,co udělal? Kvůli němu zemřela Hachi! Nemůžeš ho přiřadit do mého týmu!“ Alechandro zmrazil svůj hlas na bod mrazu.

„Nolo. Není to tvůj tým. Byl Hachiin, ne tvůj. A abychom se dostali k tomu,kdo zabil Hachi. Zjistil jsem,že to byl Yku. Kříženec od nepřátel. To on zabil Hachi,ne Shigoto.“

„Ale stejně! Kdyby tam nebyl,nemusela by..“

„Tak dost!“ vykřikl,až Nola nevědomky o krok ustoupila. „Nebudeš se o něm takhle vyjadřovat. Především si měla dát na Hachi pozor! A aby bylo jasno,od této chvíle,bude Shigoto velitelem týmu Alfa.“ Nole ztuhly rysy. Ne. To ne!

„To nemůžeš myslet vážně!“

„Ale myslím. Uslyším jednu jedinou stížnost,tak tě upozorňuji,že tě bude čekat trest!“ Chtěla něco říct,ale zakroutil hlavou. „Měla bys ses vrátit na ošetřovnu,nebo vykrvácíš.“ Nola se zamračila.

„Nestarej se! Nemusím dělat,co my ty! přikážeš,“ zavrčela. Nakvašeně vyrazila z jeho pokoje. Alechandro si povzdechl. Trocha postrčení asi nebude stačit. Usadil se zpět do křesla.

Nola chtěla zahnout za roh,ale jako na potvoru narazila do Shigoto.

Všiml si na zemi kapek krve,a nechal svého upíra,aby ho vedl. Přesně věděl,kde končí. Nečekal ale,že do ní narazí.

Nola ihned uskočila,v očích podrážděný nepřátelský pohled.

„Jsi spokojený, „pane“?!“ procedila skrz zuby a slovo „pane“ pohrdlivě vyplivla. Shigoto její hlas znepokojil. Nebyla přátelská jako obvykle. I když,kdy ona byla naposled,co jí potkal přátelská? Ani jednou. Nasadil ledový pohled,přestože ho píchlo u srdce. Nechtěl jí dělat bolest,ale měl nějakou hrdost. A navíc to bude zábava jí provokovat. Vzdorovitě mu hleděla do očí,se zakloněnou hlavou.

„Tuhle válku nevyhraješ. Já nikdy neprohrávám.“ Zašeptala výhrůžně.

„Já taky ne.“ Odvětil jen,protože pach její krve ho zase bičoval do nosu. Nola přimhouřila oči. Sáhla si za záda,a prsty rozmázla krev. Trochu bolesti jí vyrazilo do hlavy,ale to potěšení,dívat se na něho,jak se ovládá,aby se na ní nevrhnul a neochutnal ji,stálo i za tu bolest. Tak proč ho nepotrápit. Ruku dala před sebe,na prstech rudou tekutinu. Dala si jí těsně před obličej a začala ji jakoby na oko zkoumat. Zároveň ale bedlivě sledovala Shigotovu reakci.

Hypnotizovaně sledoval krev na jejích prstech. Nasucho polkl. Měl chuť. Pohlédl jí do očí,ve kterých uviděl pobavení. Přimhouřil ty svoje. Chytil ji za ruku s krvavými prsty a nevybíravě přimáčkl na zeď. Zaúpěla bolestí,protože rána se dotkla chladného kamene. Naklonil se těsně nad ní,takže ještě malý kousek a dotkli by se rty.

„Chceš si se mnou hrát? Musím tě upozornit,že v hraní jsem dobrý.“ Zasyčel,v hlase touhu. Nola se pod jeho horkým dechem otřásla. Oběma projela jiskra,kterou by si ani jeden z nich nechtěl přiznat,ale musel.

„Já taky,“ zašeptala neslyšně Nola. Shigoto by se nejradši přisál na její rty. Vtiskl by jí vášnivý polibek,který by ji přesvědčil,že nemůže za její vraždu. Počkat,pozastavil se nad svou úvahou, proč bych jí měl něco dokazovat? Nic jsem neudělal. Ať se holka vzpamatuje sama. Nola se opravdu vzpamatovala,ale trochu jiným způsobem než očekával.

Prudce ho od sebe odstrčila a výhružně se mu zadívala do očí. Spatřil v nich ale i něco jiného než jen nenávist..viděl v nich.. touhu. Touhu po jeho dotecích. Její rychle bušící srdce jí prozradilo,aniž by chtěla. Koutkem úst se usmál. Jaká výhoda,že je upír. Nola se lehce přikrčila.

„Grázle,“ zavrčela,protože jí došlo,čemu se tak vítězně usmívá.

„Nolo!“ Ozval se za nimi výkřik. Shigoto se otočil za hlasem. Na rohu stál Alechandro s chladným pohledem. Nedíval se však na Shigoto,ale na Nolu.

„Něco jsem ti snad řekl ne?“

„Ano.“ Zavrčela neochotně. Věnovala Shigotovi poslední nepříjemný pohled a vytratila se jak pára nad hrncem. Zbyl tu po ní jen pach její krve,který Shigoto stále byl do nosu a otisk krve na zdi. Shigoto se zmateně podíval na Alechandra. Ten ho kývnutím hlavy pozval k sobě do pokoje. Posadil se na postel a Shigotovi nabídl židli. Shigoto na nic nečekal a hned se ptal.

„Pane,sice občas jsem nechápavý,ale co mělo znamenat to,jak mě Nola oslovila „pane“?“

„Oslovila tě tak proto,že nyní budeš velitelem Alfa skupiny.“ Shigotovi spadla čelist až na zem.

„Asi jsem se přeslechl.“ Vypadlo z něj.

„Nepřeslechl. Od této chvíle budeš velet Alfa skupině,ať už má Nola protesty nebo ne.“

„Ale pane. To mě bude nenávidět ještě víc a to já nechci. Nechci se s ní hádat,ani přít,natož být nepřáteli.“ Alechandro se na něj zkoumavě podíval.

„Snad se jí nebojíš.“ Zeptal se naoko. Shigoto zavrtěl hlavou.

„Jistě že ne,ale jen..“ povzdechl si. „Jen jí nechci ubližovat,po tom,co ztratila svojí přítelkyni.“ Alechandro v mysli zatleskal.

„Chápu. Nic méně mé rozhodnutí je definitivní. Jsi chlap,takže si z ženou poradíš. Chvilku bude soptit,ale to jí přejde. Během příštích dní,kdy tě budeme zkoušet,ti musíme vypálit cejch na pravé rameno.“

„Cejch?“

„Ano. Všiml sis někdy,na Noliiném rameni toho vypáleného áčka?“ Přikývnul. „Mají to všichni členy skupiny,protože to jsou členové Alfa skupiny,tudíž A. Ostatní skupiny jako Beta,Gama,Psí a tak dále taky mají své cejchy. Je to kvůli identifikaci člena,aby nedošlo k nějakému nedorozumění.“

„Aha. To dává smysl.“ Alechandro přikývnul.

„Teď bych ti doporučoval se jít prospat. Zítra začneme se zkouškami.“

„Hai.“ Vstal a dal se na odchod.

„Dej si pozor na Nolu. Může být trochu nebezpečná.“ Všiml si jak Shigoto na sucho polknul a pak se s nejistým úsměvem vytratil.

„Tohle bude hodně zajímavé,“ řekl si pro sebe Alechandro a nalil si skleničku Whisky.

………………………………………………………………………………………………

Seděla u Hachina hrobu,jen mlčky pozorovala jeho lesknoucí se povrch a měsíc jí dodával světlo. Valkýra uvnitř ní se začínala probouzet,a to nemohla dopustit. Vždyť to co se stalo s Banshee byl nepřijatelné,natož aby se něco takového stalo i s Valkýrou. Sedla si k jejímu hrobu,aby se uklidnila. Cítila,že jedině tam jí bude dobře,než v tom zatraceném komplexu,kde je ten grázl a druhý grázl Alecho. Jak mi to mohl udělat! Takový podraz od něj nečekala. Nejradši by mu upravila fasádu a ... nádech,výdech. Valkýra se musí uklidnit. Jenže teď si nebyla jistá,že to dělá Valkýra. Pomalu se zvedal studený vítr. Bičoval jí do jejích zkrvavených zad a ochlazoval tak rozpálenou ránu. Bylo jí příjemně. Spustila ruce a nechala,aby provizorní svršek spadl dolů. Teď seděla u jejího hrobu polonahá a nechala se ovívat osvěžujícím větrem. Dlouhé vlasy vlály ve vzduchu a Nola slastně přivřela oči. Tohle mě dozajista uklidní. Milovala svobodu,milovala vítr a milovala bouřky. A Shigoto,dodal hlas uvnitř ní. Cože?!,zděsila se a prudce otevřela oči. No tak si to přiznej Nolo. Miluješ ho,i když bys ho nejradši zabila. Amero,oslovila čarodějku,protože věděla,že to mluví ona. Každá její část,ať už to byla Banshee, Valkýra nebo Čarodějka,měla hlas a rozum. Také by se dalo říct,že to byla jedna osobnost,skládající se ze čtyř. Noly, Valkýry, Banshee a Čarodějky. Přesto však převládala Nola a ostatní osobnosti ani nemohli přebrat vládu. Jen jí radili a mluvili s ní. To,že se proměnila v Banshee bylo důsledkem toho,že cítila pocity,které Banshee cítí běžně. Měla jejich schopnosti a doslova se do nich proměňovala,ale jejich mysli zůstávali pořád na svém místě. Nola se měnila pouze ze své vůle.

Není si co připouštět. Ale je. Miluješ ho. Když si to nepřiznáš,bude tě to zžírat,až tě to nakonec sežere celou. Možná..možná máš pravdu,ale já nechci. Srdci nemůžeš poručit. No jo,naše malá čarodějka ví všechno nejlíp,ozvala se Valkýra. TICHO!,okřikla je,když se začali hádat. Bolí mě z vás hlava. Promiň,omluvili se jednohlasně. Co teď budeš dělat? Shigoto bude tvůj šéf,hodláš mu jeho šéfování nějak znepříjemnit?, ptala se Valkýra,jménem Aderin. To je moje věc. Teď bych byla ráda,kdybyste mě nechali o samotě prosím. Jistě. V hlavě teď měla naprostý klid. Nechtěla teď vůbec na nic myslet. Na Hachi, na zlost k Alechandrovi ani na Shigoto. Vůbec na nic. Jen tam seděla,nechala se ovívat větrem.

Shigoto se brouzdal do svého pokoje,když si všiml sedící postavy u Hachiina hrobu. Tu neznámou hned poznal. Poznal,že tam sedí Nola. Trochu se začervenal,když si všiml,že na vršku nic nemá,ale zvědavě si jí prohlížel. Potvrdilo se mu jenom to,že má dokonalou postavu. Připadal mu,jako nějaká víla,která si užívá větru jak jen to jde a za chvilku se siléne celá. Jo hochu,to jsou jen tvoje nesplnitelná přání. Zasmál se sám sobě a raději odešel. Netušil,jak by to dopadlo,kdyby zůstal.

…………………………………………………………………………………………………

Vzbudilo ho slunce,které mu svítilo přímo do očí. Otevřeným oknem k němu doléhal ptačí zpěv. Slastně se protáhl na posteli a posadil se. Podíval se na hodiny. Osm. Vzpomněl si ,že dneska na něm začnou dělat zkoušky. Neochotně se vyhrabal z měkounké,vyhřáté postýlky a přešel do malinké koupelny. Rychle si umyl obličej,převlékl se do čistého prádla a vydal se do Alechandrovi kanceláře. Myšlenky mu pořád utíkali k nahé Nole.  Ani si neuvědomil,že se usmívá. Kráčel po chodbě,když zaslechl nějaké hlasy. S chodby naproti vyšli nějaké dvě ženy s maskami na obličeji a stejnokroji. Jedna  z nich byla vyšší zatímco ta druhá byla nižší.

„Dobrý den.“ Pozdraví je.

„Dobrý,“ odvětí jednohlasně. Když ho míjeli,otočil se za nimi. Obě dvě měli bílá tílka,takže mohl spatřit vypálené P. Dál už si jich nevšímal a pokračoval v cestě. Za chvilku stanul před Alechandrovou kanceláří. Aniž by zaťukal,otevřeli se dveře ze kterých vyšel Alecho. Podíval se na Shigoto.

„Připraven?“

„Hai.“