Naku: Your Boss ^^

Nola se procházela po večerní zahradě organizace. Organizace, ve které pracovala už několik let. Organizace se jmenovala ZHD. Záhady dnešního světa. Zabývala se všemi nenormálními jevy a divnými úkazy, načež sama zaměstnával neobyčejné bytosti. Někteří ze zaměstnanců byly upíry, jiní zase vlkodlaky či harpyjemi. Také zde byly sylfy, strigi, neko, anděly, shinigami, mágové, čarodějky, elementálové a tak dále a tak dále. Byly vždy rozděleni do skupin po třech až po čtyřech bytostech. V organizaci se nejvíce cenili Kříženci, kteří byly kříženi s několika druhy bestii. Byly různí Kříženci, křížení ze dvou, tří a čtyř bestii. Ovšem nejcennější z nich byl Kříženec  ze čtyř. A nejlepší kombinace byl elementál, mág, neko a upír. Takového Křížence ale organizace neměla,leč se ho snažila všemožně najít. Zatím ale měli jenom Křížence ze tří a tou byla Nola. Byla to Kříženec Banshee, Valkíry a čarodějky. Další kombinace,která se v ZHD cenila. 

Ale neustále se snažili najít Křížence ze čtyř. Nola byla v týmu Alfa. Spolu s ní tam byl i Keumo, Mizu a Hachi. Tenhle tým byl jeden z nejlepších,tudíž byly posíláni na nejtěžší úkoly. Nole bylo dvacet pět, Keumo bylo dvacet, Mizu osmnáct a Hachi dvacet osmn. Keumo byl jediný kluk v týmu,takže měl důležitou roli děvčata chránit. Jenže ony spíš zachraňovali častěji jeho než on je. Kupodivu spolu dobře vycházeli,což v týmech nebylo obvyklé. Každý mezi s sebou soupeřil,aby si dokázal,že je lepší než ten druhý,což byla chyba. Jejich šéf Alechandro tohle chováni neschvaloval,ale nemohl ohlídat všechny skupiny,přesto se snažil.

Za Nolou přiběhla její partnerka Hachi. Oni dvě byly neodlučitelné. Hachi byla Noliina nejlepší kamarádka. Obě měli naprostou jistotu,že se na tu druhou můžou spolehnout. Hachi byla Kříženec vlkodlaka se strigou,což také nebyla obvyklá kombinace. Když se proměnila, pouštěla hrůzu a Nola se jí dokonce jednou bála. Vypadala opravdu hrůzostrašně. Krátké černé vlasy měla střižené v moderním stylu a ofina jí zakrývala jedno oko. Oko,které zůstávalo krvavě červené díky zdegenerované DNA strigy. Druhé oko bylo béžové až kakaové barvy. Mírně tenké rty s rovným nosem působili roztomile,přesto přísně.Byla o hlavu větší než Nola,a že Nola byla normální,přesto trošku malé postavy.

„Potřebuješ něco?“ optala se Hachi. Hachi se opřela o kmen stromu a zadívala se na nebe plné hvězd.

„Alechandro prý vycítil stopu Křížence ze čtyř.“ Nola přimhouřila víčka.

„Ze čtyř?“

„Hai. Posílá tam nás. Zítra v sedm ráno se máme sejít v jeho kanceláři a ještě dneska se stavit pro složku.“ Nola přikývla. Náhle se zvedl studený vítr,ale místo toho,aby se otřásla zimou,vydechla úlevou. Milovala studený vítr,obzvlášť když jí bylo horko,nebo si potřebovala přerovnat myšlenky. Hachi se na ni podívala.

„Co tě trápí?“ Nola pokrčila rameny.

„Ani nevím. Najednou nemám z té mise dobrý pocit.“

„Instinkt?“

„Jo. Bojím se,že by se ti mohlo stát.“

„Proč mě?“

„Nevím. Vážně nevím.“ Vzdychla. „Měli bychom jít k Alechandrovi pro tu složku.“ Hachi přikývla. Společně opustili zahrady a vydali se do jeho kanceláře.

…………………………………………………………………………………………………

„Dále.“ Hachi s Nolou vešli do kanceláře. Tam už na ně čekali Mizu s Keumo. Alechandro,mile vypadající čtyřicátník seděl v ohromném křesle s rukama pod bradou. Upíral svoje hnědé oči na nově příchozí.

„Vítejte.“ Přivítal je.

„Pane.“ Uklonili se. Rukou je vybídl,aby se posadili vedle svých společníků. Poslušně si sedli a vyčkávali. Chvilku bylo ticho,ale pak promluvil.

„Takže abych to zkrátil. Před necelými čtyřmi hodinami jsem vycítil Křížence ze čtyř druhů. Nachází se někde na severu v Okinawě. Jmenuje se Shigoto Hikatte. Chci abyste ho sem přivedli než po něm půjde někdo jiný. Musíme ho dostat na svou stranu.“ Nola zvedla ruku. „Hai?“

„Z čeho je Křížený?“ Všechny oči se na Alechandra upoutali.

„To právě musíme zjistit. Je docela možné,že je to Křížence anděla, elementála, neko a mága.“ Všichni zpozorněli.

„Ty si myslíš že...“ Alechandro přikývnul. „Tak to bychom měli vyrazit okamžitě,aby se..“ Zastavil ji zvednutím ruky.

„Teď bychom toho moc neudělali,takže bude lepší,až vyrazíte zítra brzy ráno.“ Každému podal jednoduché složky. „Tady se o něm dozvíte víc. Nic víc vám nepotřebuji. Můžete jít.“ Zvedli se a dali se na odchod. „Dávejte na sebe pozor.“ Nola na něj mrkla okem a zavřela za sebou dveře. Zadíval se z okna,kde se rozpoutala hotová zkáza. Snad to zvládnou. Musím jím věřit.

……………………………………………………………………………………………

„Shigoto Hikatte. Muž,dvacet devět let,sto sedmdesát čtyři centimetrů.“ Četla si Nola složku nahlas. Nechtělo se jí spát,a tak by nebylo na škodu,kdyby se o něm dozvěděla něco víc. Všimla si,že o něm Alechandro shromáždil veškeré informace. Je dobrý,pomyslela si. Nikdy ji nepřestane udivovat. Proto se asi stal šéfem. Ne,proto tuhle organizaci založil. Na okno jí zaškrábala větev a upoutala tak její pozornost. Mlátila do okna,jakoby se chtěla mermomocí dostat dovnitř,jakoby tam byl někdo,kdo jí z to stojí. Zavrtěla nad těmi slovy hlavou. Její pozornost upoutali hodiny na zdi. Dvanáct. Povzdech. Musí se vyspat,jinak zítra bude k ničemu. Musí podat co nejlepší výsledky,protože jestli je pravda,že je to Kříženec,pravý Kříženec,tak mají co dělat,aby byly první,kdo ho vezme pod křídla. Zhasla světlo a za chvilku byla v říši spánku.

………………………………………………………………………………………………

„Nolo,vidíš něco?“ Nola vykoukla za roh. Nikde nikdo. Nacházeli se ve středu malé bezejmenné vesničky. Polovinu jí tvořili rozbourané budovy a druhou půlku staří vesničané,kteří nechtěli odejít a změnit tak svůj dosavadní život.

„Čisto.“ Zašeptala do vysílačky. Každý z nich se objevil u jiného rohu. Potřebovali zaplnit co největší plochu,aby měli větší šanci najít Shogoto a odhalit jakékoli spiknutí.

„Hachi,“ zašeptala do vysílačky.

„Hai?“

„Dvanáct hodin. Přímou tebe.“ Hachi se podívala tím směrem. Spatřila tam nějakou postavu v černém plášti s kápí na hlavě. Stiskla vysílačku.

„Vidím. Je možné že je to on?“ Keumo,který byl Kříženec neko s upírem. Měl tudíž třikrát tak výborný zrak. Zaostřil.

„Mohl by,ale nejsem si jistý. Má přes hlavu opravdu účinnou kápi,která dokonale zakrývá jeho obličej. Nevidím.“

„Dobře. Postupujte dopředu,ale opatrně. Pokud je to nepřítel,musíme ho zneškodnit. Velmi potichu.“ Dodala,když si všimla Hachina zářivého očka. Ta smutně sklopila hlavu a dál se blížila k postavě. Vypadalo to,že si jí nevšimnul,a tak pokračovala dál. Jenže když se mu ocitla téměř u boku a byla schopná zaútočit,tak se prostě vypařil. Hachi zavrčela.

„Kde je?“ Zašeptala do vysílačky Mizu. Nola se okolo sebe rozhlížela jako zběsilá. Přesto si nevšimla,že jí z rozpadlé budovy sledují měsíční oči.

…………………………………………………………………………………………………

Vycítil přítomnost jiných bytostí a schoval se do budovy. Jeho chlupatá ouška byla v pozoru a zachycovala všechny zvuky v dosahu. Zrovna po něm šel ten muž s tou kápí,ale podařilo se mu vytratit,když se objevili oni. Čtyři osoby. Tři ženy,jeden muž. Soudil,že žena,která ho zaujala byla velmi dobrá stopařka. Nevěděl jak,ale něco mu říkalo,že tomu tak bude. Naopak ta s tím jedním červeným okem,bude jejich velitelka. Také soudil,že ty dvě si budou velmi blízké. Na další souzení neměl čas,protože ho chytil hnědý pohled. Cukl s sebou,protože si myslel,že ho objevila,ale když odvrátila oči jinam,tak se opět uklidnil. Ale ten pohled. Projela jím vlna vzrušení. Nemohl pořádně posoudit její vzhled,protože byla noc,ale přesto viděl dlouhé vlasy spletené do copu,pistoli v ruce a několik dýk na stehnech a v botě. Na Křížence měl až neobvyklý zrak,přestože to nebyl Kříženec neko,strigy . Zůstal na místě a dál pozoroval jejich počínání s vědomím,že tu někde je ten týpek.

…………………………………………………………………………………………………

„Nevidím ho,ale určitě tu někde je. Buďte opatrní.“ To poslední řekla úplně nadarmo, protože Hachi vyrazila z úkrytu a někam se hnala.

„Hachi!“ Vykřikla ztlumeně Nola.

„Co budeme dělat!“ Nola zavrčela.

„Do hajzlu!!“ ulevila si,až to ty dva zaskočilo. „Co bychom asi tak mohli dělat. Musíme za ní!“ Dořekla a vyrazila ze svého úkrytu tam,kde tušila Hachi,doprovázená párem měsíčních očí.

„Hachi.“ Šeptala do vysílačky,protože nikde jí nemohla najít. „Hachi ozvy se. Slyšíš? Ihned podej hlášení,nebo požádám o tvůj odstup z vedoucího místa!“ Zasyčela do vysílačky,protože jí už začínalo štvát její nezodpovědné chování.

„To je mi vůdce,“ utrousil Keumo.

„Sklapni!“  Varovala ho Nola. „Jestli jí najdu,vlastnoručně jí uškrtim!“ křičela si pro sebe.

„Nolo?“ Vztekle zmáčkla vysílačku.

„HACHI! Kde sakra jsi!“

„Pššt. Jsem hned před vámi.“

„Objevila jsi aspoň něco?!“

„Ani fň. Můžeme se vrátit. Po neznámém ani stopa.“ Akorát dorazili,když viděli Hachi stát uprostřed náměstí. Mizu se plácla do čela.

„Musíš stát uprostřed náměstí,abys byla co nejvíc vidět?!“

„Vždyť tu nikdo není.“ Jen co to dořekla,objevila se za ní postava v kápi.

„Pozor!“ Křikl na ni Keumo. Jenže než stačila Hachi zareagovat,postava jí vrazila do břicha zdvojenou dýku. Z hrdla se jí vydral bolestiví výkřik.

„HACHI!!“ Zakřičela Nola a úplně bez zábran jí vrhla na pomoc.

„Nolo!“ Snažil se jí Keumo zadržet,ale marně. Nehodlali ji v tom nechat a tak se za ní vrhli. Postava se rozpřáhla a jedním mávnutím ruky odhodila Mizu s Keumo několik set metrů pryč. Nola se jemu útoku vyhnula a nachystanou dýkou na něj zaútočila. Postava útok vykryla a zasekla Nole dýku hluboko do masa. Nola bolestně hekla,snažíc se nevykřiknout,ale tichý sten se jí z úst vydral. Nehodlala se však vzdát a bleskově hodila dýku. Postava zakvílela a rozplynula se. Nola si vytrhla dýku z ruku a teď už vykřikla. Okamžitě se jí zpustila krev. Nedbala však na to a rozhlédla se po Hachi. Ta bezvládně ležela na zemi.

„Hachi!“ Vrhla se k ní a vzala jí do náruče. Pohled na její ránu v ní vyvolal neskonalé zoufalství a vztek. Přiložila ruce na ránu a snažila se zastavit krvácení. Nepomáhalo to. Krev dál tekla proudem. Podvědomě cítila,že bude brzy konec. Zoufale se rozhlédla po okolí,hledajíc Mizu s Keumo.

„Mizu! Keumo!“ křičela zoufale na všechny strany,kolébajíc bezvládnou Hachi. Tělo v její náruči se pohnulo. Stočila k němu pohled.

„Asi.. asi jsem.. ti měla věřit,“ zašeptala Hachi.

„Nemluv.“ Vzlykala Nola. „Neunavuj se zbytečně.“ Hachi zkřivila pohled v bolestné grimase.

„Slib.. slib mi,že na mě nezapomeneš.“ Nola plakala čím dál tím víc. Její hořké slzy padali na Hachinu tvář.

„Co to říkáš. Nemel hlouposti.“

„Nolo.. Slib..mi to.“ Nola přikývla.

„Jak bych na tebe mohla zapomenout. Vždyť si mé druhé já.“ Hachi se usmála.

„Měla jsi pravdu. Tvůj instinkt nelhal. Jako... vždy.“

„Ale já nechtěla mít pravdu!“ vykřikla,nabírajíc zoufalství. „Nechtěla.“ Hachi jí sáhla zkrvavenou rukou na tvář.

„Nolo. Máš před sebou dlouhou budoucnost. Nezahazuj jí zbytečně.“

„Hachi.“

„ŠŠŠ.. Už nemám moc času. Vyřiď..“ bolestný sten. „Vyřiď jim,že je mám ráda,a že na ně budu dávat tam seshora pozor. I na tebe.“ Nola zakroutila hlavou.

„Opovaž se mě tady nechat! Co já si počnu! Bez tebe nejsem nic! Já..“

„Nolo,“ Podívala se na ní. Přes hradbu slz jí skoro neviděla. „Jsi lepší než já. Máš moje uznání.“ Ostrý nádech. „Miluju tě.“ Výdech. Poslední výdech. Ruka se sesunula,zanechávajíc na tváři krvavé šmouhy.

„HACHI!“ Zakřičela nelidsky s velkou dávkou zoufalství. Vzala její tělo a pevně ho objala. Otřásala se vzlyky. Nebyla schopna na nic myslet. Cítila nepříčetnou bolest. Chtěla někoho zabít. Vzbouzela se v ní pravá povaha Banshee. Hnědé vlasy jí zbělali, oči změnily barvu a špičáky prodloužili. Z úst se jí vydral zabíjející řev,okořeněný bolestí. Mizu s Keumo si museli zacpat uši. Byl to nepříjemný zvuk a i pro ně smrtelný.

„NOLO!“ Křičel Keumo,který se dostal k Nole co nejblíže. Jenže Nola na jeho křik nedbala a ještě víc přidala na síle. Začali se otřásat zdi domů a některé se bortili. Mizu se doplazila ke Keumo,který se zasekl na místě.

„Co budeme dělat!“ Snažila se překřičet její křik.

„Musíme se k ní dostat a nějak jí umlčet. Jestli bude pokračovat zboří celé město a zabije všechny obyvatele včetně nás!“ Mizu na sucho polkla,ale ani jeden se k ní nemohl dostat.

…………………………………………………………………………………………………

Muž skrývající se v troskách domů si bolestně zakryl uši. Ten křik byl nesnesitelný. Přesto jí ale chápal. Ve chvíli,kdy na ní postava zaútočila,měl chuť se na ní vrhnout a zabít ji. Pak jí ale zahnala a vrhla se k ležící Hachi. Pozoroval její zoufalství a zvedla se v něm něha. V tu chvíli ji chtěl obejmout,utěšit,že to všechno bude dobré.Jenže pak jí najednou zbělali vlasy a zpustila ten nevydržitelný řev. Uslyšel i hlasy jejích přátel. Musí jí nějal umlčet,nebo je všechny zabije,jenomže se k ní nemohou dostat. On by to dokázal. Konec konců to vypadalo,že po něm nejdou,jako ta postava s kápí. To by s ní nebojovali a nezabíjeli. Odhodlal se. Musí jí zastavit.

…………………………………………………………………………………………………

Přiskočil k ní nějaký muž a snažil se jí zacpat pusu. Z uší mu tekla krev. To jak její křik drtil všechno v dosahu. Mizu a Keumo si všimli muže,který ztlumil ten křik. Už to nebylo tak hrozné,takže se mohli pohybovat. Okamžitě k ní přiskočili. Mizu odstranila mrtvou Hachi a Keumo převzal místo muže. Ani si nevšiml,že je to muž,kvůli kterému tu dnes jsou. Chytil ji za ramena,a nechal muže,aby jí stále zacpával pusu. Byla tak mimo,že prostě jenom křičela. Nebyla schopná se hýbat,natož bojovat. Prostě jen zoufale křičela. Keumi s ní zatřásl. Z očí mu tekly slzy. Nikdy ji v takovémhle stavu neviděl. Zároveň plakal nad smrtí své partnerky. Své přítelkyně.

„Nolo,“ zašeptal. „Přestaň.“ Zaprosil. „Prosím! Přestaň.“ Díval se jí do očí. Ona do těch jeho. Viděla v nich stejnou bolest,jaká byla v jejím křiku. Trhla s sebou. Co to dělám. Vždyť je zabiju!  Její oči se měnili. Keumi si oddychl a padl na zadek. Muž spustil dlaň z jejích rtů,do které se mu několikrát zakousla. Fascinovaně na ní hleděl. Pochopil,že oni nebudou obyčejní. Budou jako on. Divní. Fascinovaně hleděl na červené oči,měnící se v hnědé,které viděl prvně.

Nola se zmateně podívala na Keumo.

„Co se..“ nedořekla,protože spatřila nehybné tělo,které znala jako svoje boty. Do očí se jí nahrnula nová dávka slz. Začala hystericky vzlykat,až jí musel Keumo vzít do náruče. Přitiskl si jí k hrudi jak jen to šlo a ruku přimáčkl na její hlavu. Celý se otřásal jejími vzlyky. Pohlédl na Mizu. Ani ona nezůstala bez hořkých stop na tvářích,ale jako jediná byla schopna jednat. Vzhlédla k muži a okamžitě v něm poznala Shigoto Hikatte. Vzala mrtvé tělo do náruče a postavila se k muži čelem.

„Shigoto Hikatte. Půjdeš s námi.“ Rozkázala. Nějak vycítil,že by nebylo dobré odporovat,i když nevěděl,kdo to je,a kam ho chtějí odvést. Nola se náhle vytrhla s Keumova objetí a těkala mezi nimi pohledem. Její pohled jako naposledy dopadl na mrtvé tělo.

„Promiň.“ Zašeptala a okamžitě se vypařila.

„Nolo!“ Křikl za ní ještě Keumo,ale žádná odezva.

„Nech jí být.“ Poradila mu Mizu. „Potřebuje čas. Jí to bolí víc než nás.“ Nejistě na ní pohlédl. Koutky úst se jí zvlnili v lehkém úsměvu. „Ona se vrátí. Nenechá nás v tom. Dej jí čas.“ Keumo přikývnul. Pak se otočil k Shigotovi.

„Teď tě zavedeme k našemu šéfovi.“ Shigoto přikývnul a zároveň přejížděl pohledem po okolí. Keumo se usmál. „Nenašel bys jí,ani kdybys chtěl.“ Shigoto mrknul.

„Pojďmě.“ Zavelela Mizu a s Hachi v ruce se vypařila. Za okamžik se vypařil i Keumo se Shigoto.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Bolest,která jí sžírala byla neskutečná. Při pomyšlení, že už nikdy neuslyší její hlas, smích,její běžné pošťuchování, se v ní vzbouzel vztek. Takový vztek,jaký v životě nepocítila. S naprostou jistotou věděla,že kdyby se jí do ruky dostal ten grázl,co jí zabil,udělala by mu něco,co by ho přimělo prosit o smrt a ona by mu nevyhověla. Naopak. Mučila by ho ještě víc,vylila by si na něm všechny pocity,zlobu a zoufalství. Z ruky po hluboké ráně stále teklo hodně krve,ale nevypadalo,že by jí to nějak vadilo. Zabořila si ruku do vlasů. Její tělo se znovu otřásalo pod nápory pláče. Proč zrovna ona? Nemohl to být někdo jiný? Automaticky se začala kolébat. Nohy přitažené k tělu. Hlavu zabořenou do nich. Po chvilce zvedla hlavu,dívajíc se na měsíc. Potřebovala se nějak vybít. Než přišla na tohle místo,bedlivě ho prozkoumala,zda tu nejsou žádní lidé. Když se ujistila že ne,dala prostor svému vzteku. Krajinou se ozval smrtící křik.

…………………………………………………………………………………………………

Alechandro si ho bedlivě prohlížel. Dlouhé černé vlasy,rovný nos,přesně sedící do jeho obličeje s řezanými rysy. Tenké rty. Oči v měsíčním třpytu. Široká ramena,až by se za ně mohly schovat celé jejich jednotky. A byl vysoký,se svaly,které by mu záviděl kdejaký kulturista.

Shigoto se pod jeho zkoumavým pohledem nervózně zavrtěl. Z toho muže čišilo takové charisma,až se neodvážil nic říct. Vedle něho stojící Mizu s Keumo civěli tupě do země.

„Je to on.“ Řekl po chvilce Alechandro. Jejich postoj se nezměnil. Alechandro vzdychl. „Kde je Nola?“ Mizu popotáhla.

„Nola se proměnila v Banshee.“ Přimhouřil oči.

„Jsi si jistá.“ Horlivě přikývla.

„Shigotovi tekla z uší krev a ten nevydržitelný řev by se nedal s žádným jiným zaměnit.“

„Proměnila se zpátky?“

„Ano,“ tentokrát mluvil Keumo. „Ale hned jak si uvědomila,co se stalo,tak někam zmizela. Nevíme kam.“ Alechandro se zadíval z okna.

„Vrátí se. Nenechá si ujít Hachiin pohřeb.“ Při slově pohřeb,v nich hrklo a pohltil je smutek. „Měli byste si jít odpočinout a ukázat Shigotovi jeho pokoj. Kdybyste byl tak hodný,tak bych vám vše vysvětlil až po pohřbu. To by už měla být Nola zde.“ Shigoto jen mlčky přikývl. Mizu s Keumo mlčky odcházeli.

„Hlavu vzhůru.“ Pokusili se o úsměv,ale to jim nevyšlo.

………………………………………………………………………………………………

Pohřeb

 Ten den jako naschvál pršelo. Všichni se ve smutečních stejnokrojích shromáždili v zahradách,aby dali poslední sbohem. Mizu se rozhlédla po přítomných,ale tvář kterou hledala nenašla. Keumo si všiml jejího pohledu a chytil jí za ruku. Smutně se na něj usmála. Sešli se tu úplně všichni zaměstnanci organizace, včetně Shigoto. Jen ta,která by tu měla být,nepřišla.

Kněz stojící před rakví se dal do závěrečné řeči. Černé deštníky tvořili pro déšť neproniknutelnou hradbu černých cihel. Déšť bubnující do jejich střech hrál smutnou hudbu. Nikdo na sobě neměl odlišné oblečení. Muži měli stejný oblek,ženy stejné šaty. Všechno čistě bílé,bez jediného vzoru. Nehýbali se. Upíraly zrak na černou rakev ve prostřed kruhu. Na vrchu měla stříbrné znaky strigy a vlkodlaka. Jejích Kříženců. Po deseti minutách se řeč chýlila ke konci a nastal čas spustit rakev do země. Sborově se postali do vojenského pozdravu s pravou rukou u čela. V ten moment to zašumělo,jako máchnutí dračích křídel. Setrvali tak,dokud rakev nezmizela pod zemí. Věnovali jí poslední hold a všichni sborově pronesli „Amen!“ Tak skončila závěrečná řeč a rozloučení. Byl čas vrátit se do všedních kolejí jejich života. Ale teď už bez jednoho kolegy.

Mizu její optimistická povaha jaksi opustila. Otočila se k Alechandrovi.

„Nepřišla. Určitě se jí něco stalo. Půjdu jí hledat.“ Alechandro jí chytil za ruku.

„Mizu.“ Mizu začali téct slzy. „Musíš věřit. Ona se ukáže.“

„Ale kde je!“ Vyjekla. Keumo stál těsně za ní a sledoval Alechandrovu reakci. Hned vedle stál Shigoto,který taky čekal na odpověď. Alechandrovi oči přelétli o kousek dozadu. Blýsklo v nich něco neurčitého.

„Pod nebe, hvězdným spí.“ Řekl jen,otočil se a odešel. Ani jeden nechápali,co to právě řekl. Stáli jako přimražení s snažili se přijít na význam věty. Keumo něco napadlo.

„Hachi.“ Pronesl k těm dvoum. Otočili se zpět k Hachiině hrobu. Všichni už byly pryč,až na jednu ženu,s vlasy spletenými do copu. Z ruky jí tekla pořád krev.

Nola se sehnula a něžně pohladila náhrobek. Hned na to zaujala vojenský pozdrav.

„Amen,“ zašeptala tiše. Byla bez deštníku, takže docela slušně promokla. Krev se ředila dešťovými kapkami. Nijak se tím nezatěžovala. Teď jí zajímal jenom plán na pomstu a na nalezení toho šmejda.

„Ještě se sejdeme,“ promluvila k náhrobku. „Ale ne hned,ne hned.“ Uklonila se a otočila. Všimla si tří postav,ve kterých poznala uplakané tváře Mizu a Keumo a toho muže co jí zacpal pusu když... Vrhla po nich víc než nepříjemný pohled,až jim z toho zamrazilo. Kdyby mohly pohledy zabíjet,ona by v tom byla přeborník. Lhostejně okolo nich prošla,ani se na ně nepodívala. Nevšímala si toho zvláštního manželství,když prošla okolo Shigoto. Mizu si všimla její neošetřené rány.

„Nolo,ty krvácíš!“ Zastavila se. Do teď na to nikterak nemyslela. Nezúčastněně se podívala na zraněnou ruku. Krvácelo to tak,až bylo divné,že ještě žije. Pokrčila rameny. Mizu sklopila oči.

„Nolo,tohle je..“

„Vím kdo to je!“ přerušila Keumo rozzuřeně. Keumo se podíval na Shigoto. Ten si jen povzdechl.

„On nemůže za její smrt.“ Bránil ho klidně. Nola na to nijak nereagovala a vydala se zpět do sídla.

„Asi to s ní nemáte lehké.“ Konstatoval Shigoto.

„Ona není taková. To jsou dozvuky Banshee a bolesti. Hachi pro ní byla jako sestra. Byla její život. Teď je pryč. Její srdce je raněné a pláče hořké slzy. Počítám,že takováhle bude do doby,co nenajde toho útočníka co jí zabil. A i přes pomstu se to bude hojit dlouho. Hodně dlouho.“ Přikývl.

„Měli bychom jít za Alechandrem,aby vám vše vysvětlil.“

„Hai.“

……………………………………………………………………………………………

Opět seděl v tom svém neodmyslitelném křesle,opět hlavu podepřenou rukama. Naproti němu seděl lehce nervózní Shigoto.

„Vidím,že se chceš na něco zeptat. Tak se ptej.“ Shigoto polkl,ale využil jeho nabídky. Chtěl se dozvědět co nejvíc.

„Co jste zač?“ Alechandro přehodil nohu přes nohu.

„My jsem ZHD-Záhady dnešního světa. Když se objeví nějaký paranormální jev,který do našeho světa nepatří,vyšleme tam svoje lidi,aby situaci vyřešili a odklidili důkazy. Naši zaměstnanci také patří mezi paranormální jevy. Jsou to Kříženci starých i nových ras. Někteří zde hledají ochranu,jíní si snaží vyzkoušet svoje dovednosti. Především chceme ochránit lidstvo a svět před naším nepřítelem,který chce získat veškerou moc nade vším živým i mrtvým. Ty jsi jeden z nich.“ Páni,hvízdnul v duchu. Tak tohle bylo zajímavé. Ale jakou roli v tom hraju já? Ani si nevšiml,že to vyslovil na hlas.

„Existuje druh Křížence,kterému se říká pravý Kříženec. Je to nejmocnější druh Křížence,který existuje a je jen jeden. Nevíme,jestli je to žena či muž. Už několik let se ho snažíme najít,ale nejsme jediní. Také naši nepřátelé po něm usilovně pátrají,ale nemají s ním dobré úmysly. Pokud by se nepodřídil jejich přání,zabyli by ho a jeho schopnosti geneticky vpravili do někoho jiného. Je to ale značné riziko. Zatím nebyly zprávy,že by se pravý Kříženec rozmnožil. Je velmi vzácný. Ty,“ kývnul hlavou. „Vycítil jsem tě jako pravého Křížence.“

„Vycítil?“

„Ano. To je má schopnost. Ani já nejsem normální člověk,jak se na první pohled zdá.“ Zasmál se. Jeho smích zněl,jako by se řítila lavina. Shigoto se otřásl. Ten Alechandro se mu líbil.

„Chtěl bych tě proto požádat,zeptat se tě,jestli by ses k nám nepřidal.“ Shigoto se zamyslel. Když je opravdu jiný,mohl by se k nim přidat. Je tu spousta jemu podobných a on už nechce být sám. Nechce slýchávat ty slova typu „Pozor! Je to blázen!“, nebo „Ufon se blíží!“. Těchhle řečí měl po krk. A navíc tu byla Nola. Upoutala ho hned jak jí viděl. Ty oči,jakoby ho propichovali pohledem. Krásné velké hnědé oči orámované hustými řasami. Nos lehce nahoru,což vypovídalo o tvrdohlavosti majitelky. A ta postava. Ani hubená ani tlustá. Tak akorát. Byla prostě nádherná. Za tu dobu co jí uviděl,jí chtěl nespočetněkrát zajet rukou do jejích vlasů,které vypadali tak hebce. Téměř zasténal při té představě.

„Ano. S radostí se k vám přidám.“ Alechandro se usmál a podal mu ruku.

„V tom případě vítejte v ZHD Shigoto.“ Shigoto jí pevně stiskl a potřásl si s ním. „Čím jste se zabýval,když jste byl v normálním světě?“

„Byl jsem stážista chirurgie,ale to už je hodně dávno. Co jsem zjistil,že jsem jak vy říkáte Kříženec,tak mě vyhodili a já žil téměř do teď ve stokách.“

„Aha. Každopádně tady máte svůj pokoj a celý komplex budov je vám k dispozici. Nola bude vaší průvodkyní,takže kdybyste cokoli potřeboval,zeptejte se jí.“ Hrklo v něm.

„Ale,ona mě nenávidí. Dává mi za vinu Hachiinu smrt. Nejradši by mě zabila. Cítím to.

„Je zaslepená zlobou a to jí dává špatný úsudek. Potřebuje si uvědomit,že se ve vás zmílila. Dejte jí..“

„Čas.“ Dokončil za něj větu.

„Ano. Ještě než vás propustím,rád bych vám řekl, že po příštích několik dnů vám budeme dělat různé testy,abychom zjistila,zda jste pravý Kříženec nebo ne.“ Shigoto přikývl. „Tak to je všechno. Můžete jít. Kdybyste chtěl jít za Nolou,musíte se vydat do východního křídla.“

„Děkuji.“ Řekl a dal se na odchod. U dveří se ještě na chvilku zastavil. „Tykejte mi. Pane.“ Zavřel za sebou dveře. Alechandro se usmál. Byl to milý člověk. Jestli se prokáže,že on je pravý,tak po nich půjde leckdo. Budou se muset ubránit,nic jiného jim nezbude,pokud nebudou chtít shnít někde na dně stoky. Protáhl se. Už několik dní nespal. Trápilo ho spoustu věcí a ještě víc ho teď trápila Noliina přeměna. V Banshee se neproměňuje jen tak. Uvědomil si,že by vůbec nechtěl být v kůži Hachiina vraha. Byl si jist,že po něm půjde nejen Nola,ale celý tým Alfa. Ťuknul ho nápad. Když teď zemřel jeden člen,potřebují doplnit stav. Shigoto je Kříženec tak jako tak. I kdyby to nebyl pravý Kříženec,pořád patří mezi ně,tudíž ho šoupne k týmu Alfa. Nola se zblázní,pomyslel si s úsměvem. Už jí viděl,jak prská na všechny strany,rozletí se dveře jeho kanceláře a bude muset čelit jejím námitkám a tomu věčnému ale. Zvedl se. Byl čas jít spát.

………………………………………………………………………………………………

Nola naštvaně procházela východním křídlem. Jak ho vůbec mohl Alechandro přivézt sem! Vždyť kvůli němu zemřela Hachi! Kdyby, kdyby se ukázal,nemusela by teď být mrtvá! Opřela se o zeď a sjela po ní na zem.

„Hachi,“ zašeptala zdrceně. Vlasy si rozmotala,protože už jí nebavilo nosit je v copu. Nebavilo jí už nic. Vůbec nic. Přes clonu vlasů,které měla přes obličej,neviděla,že tam přišel ten,o kom přemýšlela.

Shigoto napadlo,že by se mohl po Nole podívat. Tušil,že to bude riskantní,ale chtěl se jí nějak omluvit,i když vlastně neměl za co. Když procházel všemi křídli,všiml si,že tady to křídlo obývá jen Nola a že křídlo bylo ohromné. Také si všiml několik poplašných senzorů na zdech v celém křídle. Ovšem tam kde teď byla Nola,žádné senzory nebyly. Netušil proč. Pohled mu hned padl na ženu sedící na zemi opřenou o zeď. Vypadala zoufale. Bolest z jejích očí přímo zářila na kilometry daleko. Bodlo ho u srdce. Hned by se k ní vrhl a pevně jí objal. Zabořil by jí bradu do vlasů a vtiskl jemný,utěšující polibek. Zavřel oči,kroutíc nad sebou hlavou. Když je znovu otevřel,Nola stála přímo před ním. V očích vztek. Tohle nedopadne dobře,mimoděk polkl.

„Co tu děláš!“ zavrčela ledově. „Jak se opovažuješ bez mého souhlasu vejít do mého křídla!“ Je to tady.

„Chtěl jsem se ti omluvit a..“

„Já o tvoji omluvu nestojím!“ přerušila ho. Vzdorně mu hleděla do očí i přesto,že byl téměř o dvě hlavy větší. Nemohla si nevšimnout jejího mravenčení,které zasáhlo její tělo. Co to je?,přemýšlela,dál hledíc do jeho měsíčních očí. Má krásné oči. Takové,zvláštní jemné. Nolo!,okřikla se. Jeho vinou je Hachi mrtvá. Vzdychla. Zabodla mu prst do hrudi.

„Už sem nikdy nechoď. Snadno bys mohl přijít o hlavu.“ Varovala ho. V rohu oka zahlédla pohyb. Neznatelně se tam podívala. Někdo se tam krčil,ale jakmile spatřil Noliin pohled,jakoby se vypařil. Tohle se jí nelíbilo. Přesto nic neřekla a bez jediného slova,či odpovědi,odešla.

Shigoto si všiml jejího postranního pohledu,ale když se tam podíval,už tam nikdo nebyl. Když mu pak zakázala sem chodit,pocítil jakési zklamání. Její oči byly tak nádherné,že je chtěl vídat pořád. Nechápal své chování,ale postupně mu začalo docházet,že ho přitahuje. Přitahuje tak moc,že se radši otočil a nechal Nolu za sebou. Nechtěl jí přidělávat další a další bolest. To se dá radši na ústup. Procházel chodbou,když se země začala otřásat. Zastavil se a naslouchal. Znělo to,jako by se k němu blížilo metro. Zaujal obranné postavení a čekal. Nic. Stál tam několik minut,ale nic se nedělo. Uvolnil se a zvuk přisuzoval unavenosti. Rozhodl se dát na odchod,když zaslechl jak praská podlaha. Než stačil jakkoli zareagovat,země se spolu s ním propadla. V tu chvíli měl pocit,že je s ním amen. Za ruku ho však někdo chytil. Vzhlédl,aby pohlédl do hnědých očí,které ho plně hypnotizovali.

„Zachraňuju tě jenom proto,abych tě mohla zabít sama.“ Sdělila mu ostře,ale sevřela pevněji jeho ruku a začala ho tahat ven. Jakmile tak udělal,dostala zásah do zad a svezla se na kolena. Shigoto se k ní sehnul,aby se podíval co se jí stalo. Nechtěně se dotkl její zad,načež sykla bolestí. Shigoto stáhl ruku zpět,když se mu stáhli zorničky. Na prstech měl jasně rudou krev. Pocítil hlad. Krev probudila jeho upíra. Zatnul pěsti. Vyděšeně se jí podíval na záda. Přes ně se táhla dlouhá docela hluboká rána. Nola se mu v bezvědomí zhroutila do náruče. Shigoto vztekle pohlédl před sebe. Stála tam jaká si postava s kápí na hlavě. Když mu došlo,koho tam vidí,ztuhla mu krev. Byl to ten muž,co ho tenkrát dohnal do té opuštěné vesnice. Vrah Hachi. Částěčně si oddychl,že byla Nola v bezvědomí. Ani zdaleka nebyl schopen říct,co by v tu chvíli udělala. Všiml si,že se neznámému okolo ruky shromažďuje šedivý náboj energie. Přehodil si Nolu přes rameno a bleskurychle s ní zmizel za rohem. Jen co se malinko vzdálili od rohu,dopadl na něj elektrický náboj,který roh totálně zdeformoval. Shigoto se přikrčil,ale dál utíkal pryč. Proč je to křídlo tak zatraceně velké,zaklel v duchu. Dál uháněl křídlem a doufal,že se za ním postava nehrne. Marně. Okolo hlavy mu prosvyštěl kulový blesk a zasáhl zeď před ním.  Byl tak rozrušený,že neko neslyšela přibližující se nebezpečí. Zeď před nimi se začala hroutit. Jen tak tak se tomu vyhnul a uskočil stranou. Copak to nikdo neslyší? Vztekal se,že tu nikdo není. Jenže jakoby ho bůh vyslyšel,objevila se před ním skupina Alfa. Mizu se rozpřáhla,z prstů jí vystříkla voda a jejím proudem smetla útočníka. Keumo se rozhodl nechat to na ní a zaměřil se na Shigoto s Nolou přehozenou přes jeho rameno.

„Co se stalo!“ snažil se překřičet hluk padajících zdí.

„Šel jsem se Nole omluvit,když v tom na mě při odchodu zaútočil ten,co zabil Hachi. Pak pode mnou praskla země a Nola mi pomohla. Náhle se mi zhroutila do náruče a ze zad jí vytékala krev. Nevím co se stalo.“ Keumo přikývl.

„Musíme jí dostat na ošetřovnu. Mizu!“ Otočila se. Ani nemusel vyslovovat co chtěl říct a Mizu kývla hlavou. Musím to rychle skončit. Jenže když otočila hlavu,nikdo tam nebyla.

„Do hajzlu!“ zaklela. Křídlem se ozval bolestný sten. Mizu se zúžili zorničky a ihned se vrhla k Nole,která přišla k sobě.

Záda jí nesnesitelně pálila a v hlavě jakoby měla roztříštěné skleněné vázy. Před očima jí tančili červené a černé skvrny. Cítila,jak jí po zádech stéká její teplá krev. Také cítila,jak je muž pod ní napjatý. Něco ho vyvedlo z míry,ale co. Pak jí to trefilo. Její krev přímo ztékala vedle jeho úst. Byla tak nebezpečně blízko,až měl co dělat,aby se ovládl. On je upír. Další bodnutí v zádech. Další sten. Mizu jí sáhla na krk.

„Co to sakra děláš.“ Zavrčela Nola bolestně. Mizu kývla.

„Jo,je v pořádku.“ Konstatovala.