Naku: Your Boss ^^

Trix se zrovna procházela po nočním městě,když najednou uslyšela něčí výkřik. Našpicovala svoje chlupatá ouška a zaposlouchala se pořádně…vyčkávala… Za nedlouho se ozval nový výkřik. Z jeho frekvence rozpoznala,že je to asi tak dvacet kilometrů a jedná se o muže.

„Miko“ zavelela.

„Tady, Trix.“ Trix se podívala na malou černo červenou kočku vedle svého boku,při své normální podobě byla zářivě bílá,ale teď byla noc a ona barvu změnila. Ta na ni zamrkala svýma žlutýma očima. Pousmála se a vzala Miko do ruky.

„Jdeme.“ Řekla. Vyskočila na parapet jednoho z oken činžáku. Ladně se na něj vyhoupla a lehce se vydala k výkřiku.

……………………………………………………………………………………………………………………..

„Dej ty usmolený pracky pryč!“ vykřikl a vrazil pobudovy pěstí,ale vzápětí byl odhozený na zeď. Světlovlasého mladíka obklopovala banda lupičů a vrahů. Bylo jich deset a on se jim bez ničeho nemohl ubránit. Vypadali hodně nebezpečně a on byl velice vážený muž,který byl nejbohatší na světě. To si ti hnusáci určitě velmi dobře uvědomovali. Proto ho taky přepadli,když se vracel domů z obchodní schůzky. Někdo vysoce postavený jako on měl spoustu zaměstnání,a tak se vracel domů až pozdě večer. Jako dneska. Pobuda si promnul obličej a zašklebil se.

„Ale no tak,cukrouši..chceme se jenom pobavit..nic víííííííc,“ protáhl odporně.

„To ti tak budu věřit ty grázle.“ Zavrčel.

„Tak a dost! Denisi,podrž ho.“ Pochop jmenovaný Denis,k němu okamžitě přiskočil a ruce mu podržel za zády. Syknul bolestí,protože ho tam prve řízli. Ten hlavní „hnusák“,jak mu říkal si nechutně olízl rty a pomalu se k němu přibližovat. Začal se modlit,aby tohle byl jenom sen. Ostatní se ani nehnuli,jen na něj mířili pistolemi a sledovali svého šéfa. Ten už byl malý kousíček od jeho tváře. Zavřel oči,aby se na to nemusel dívat,když v tom se rozlehl výstřel. Hnusák se okamžitě narovnal a začal zběsile pozorovat okolí,co to bylo. Zrakem se zastavil na jedné střeše. Zabrousil tam taky pohledem. Na střeše,v záři úplňku se tyčila nějaká postava. Byla to žena. Poznal to podle jejích zakulacených bocích a po dlouhém copu a uvolněných pramínků vlasů,které vlály  ve větru. Avšak to bylo to jediné,co viděl,protože úplněk mu svítil přímo do očí. Co ale ještě byl schopný rozeznat,byly oči. Ty jasně zářivé béžové oči,jaké ještě nikdy neviděl. I na tu dálku,ve které se žena nacházela a v jaké se nacházeli oni,viděl jejich lesk.  Docela ho uhranuly a vábily ho k sobě. Žena se dívala přímo do jeho očí,takže v nich mohl zpozorovat,jakýsi podivný odlesk. Zrak z něj pustila,jakmile Hnusák promluvil.

„Co tu chceš!“ zařval na ženu. Trix se na něj pohrdlivě usmála.

„Přece sis nemyslel Curte,že tě nechám řádit v mém městě. Už jednou jsem ti dala upozornění a výstrahu. Vypadá to,že byla úplně k ničemu. Takže toho muže okamžitě pusť,ať ti můžu dát druhé upozornění.“ Curt se zašklebil.

„Moc dobře si pamatuju tvoje upozornění a o další nemám zájem.“ Při slově „upozornění“ zvedl ruku,na které chyběli tři prsty a čtvrtý byl jaksi už načatý.  Trix se zasmála.

„Ouvej,to muselo bolet že?“ Curt se zašklebil.

„No,tentokrát si spadla přímo do pasti. Nechtěli jsem tohohle chlápka,ale chtěli sme tebe.“ Všichni teď namířili zbraně na Trix. Zpozorovala,že jsou nabité zlatými kulkami. Přimhouřila oči. „Ano ano… už sis všimla že…zlaté kulky… hodláme tobě,dát pořádnou lekci. Z toho se nevylížeš.“ Pozoroval ženu na střeše a náhle se okolo ní prošvihla chlupatá věc.

„Ale no tak. Vážně chceš zaútočit na mě? Víš moc dobře,že nejsem jen tak někdo.“

„To je mi úplně jedno.“ Zavrčel.

„Ale mě ne,“zašeptala Trix. Zaslechl jakýsi svist a pak řev Curta. Otočil na něj pohled. Držel se za ruku ,na které už nebyl ani jeden prst a tekla spoustu krve. „Ňamka.“ Řekla Trix. Vedle ní se ukázala zářivě bílá kočka. Sedla si před ní a tiše slastně vrněla.

„Ty děvko!!“ zařval bolestně. „Denisi! Zabij toho grázla!“ přikázal mu. Denis stále mířil na jeho hlavu. Bohužel byl moc vysílený na to,aby se ubránil. A tak jen zíral do těch úžasných očí,které se teď dívali do těch jeho.

„Mňau,“ ucedila Trix a pak se spustila doslova Apokalypsa.  Někdo ho uhodil do hlavy,takže toho moc neviděl. Za to slyšel. Slyšel výkřiky a střelbu a… vrčení a syčení. Pak se propadl do černé tmy.

………………………………………………………………………………………………………………….

„Trix,jsi v pořádku?“ Miko se skláněla nad Trix,která ležela na pohovce ve svém bytě. Unaveně otevřela oči.

„Ale jo. Bolí mě jen trochu hlava,nic víc.“ Kočka se na ní nedůvěřivě zadívala.

„Cítím tady krev,Trix a ta určitě nepatří těm magorům.“ Podívala se na šrámi,které jí na těle zanechaly zlaté kulky.

„Vážně mi nic není.“ Odporovala dál a namáhavě se zvedla. Kývla směrem k posteli,kde ležel ten mladík,kterého zachránila. „On ale není v pohodě. Jeho rána na ruce vypadá hodně bolestivě a je hluboká. Budu mu ji muset znova ošetřit.“ Miko si povzdechla.

„Jako kočka mám těžkej život.“ povzdechla si znovu. Trix se hlasitě zasmála,ale vzápětí následoval bolestný sten. Miko to samozřejmě postřehla,ale věděla,že když si postaví hlavu,nic a nikdo s ní nehne. „Kdy ta holka dostane rozum.“ Řekla si pro sebe.

Přinesla si obvazy,dezinfekci a teplou vodu. Aby ho mohla ošetřit,sundala mu košili a pak ho přikryla dekou. Teď musela tu deku dát stranou a mohla znova vidět jeho dokonale vypracované tělo. Nebyl to sice nějaký bouchač,ale tělo měl v dokonalém stavu. Nějak jí nešlo do hlavy,proč se jim neubránil. No jistě, vždyť měli pistole Trix,ty to musíš vědět ještě líp než on. Povzdechla si stejně jako před chvilkou Miko.

Jak ho tak ošetřovala,sem tam s sebou škubnul,ale jinak se neprobudil. Začala přemýšlet,jaká barva očí se skrývá pod hustými černými řasami. Jeho celkový vzhled byl takový,roztomilý. Delší blond vlasy, metr sedmdesát, vypracovaná postava, plné rty, trochu křivý nos a vůbec dokonalá tvář. Nemohla se dočkat,až otevře oči.

„Jo,jen jestli se toho dožiješ.“

„Miko!“ okřikla ji „Přestaň mi líst do myšlenek,nebo uvidíš.“ Bílá kočka rezignovala. Vyskočila si na skříň,protáhla se,zívla a stočila se do klubíčka. „Víš že to nemám ráda,tak to přestaň dělat.“ Miko na souhlas zamňoukala a dál jí nevěnovala sebemenší pozornost. „Hloupá micina.“

Dokončila mu převaz jen tak tak,protože se jí zamotala hlava a upadla na zem. Načež vzbudila Miko,která si v klidu ležela,a která nemohla vůbec nic dělat. A přece jenom můžu. Ladně skočila k mladému muži na postel a soustavičně mu začala vrnět do ucha. Jenže on se ne a ne probudit. Sakra,zaklela a dál se snažila ho probudit. Nic. Nakonec to teda vzdala a seskočila na Trix. Začala po ní cupitat,aby jí nějak vzbudila. Nic.

„ÁÁÁÁÁÁ… já se s toho zblázním.“ Rozčilovala se. Koukala na ní a ona nereagovala. „Když to nejde po dobrém,tak to pude po zlém..“ ušklíbla se a plnou silou jí kousla do nosu. Trix vypískla a prudce se posadila. Docela to bolelo a z jedné strany nosu jí stékal pramínek krve.

„Sakra…kdo to..“ pohled jí padnul na bílou kočku,která na ní nevinně mrkal. „Miko!“  Kočka se protáhla. „Co tě to proboha napadlo!“

„Omdlela si a nešlo tě vzbudit. Ani jeho..tak jsem  udělala něco,co tě zaručeně probudí.“ Mluvila dotčeně a taky se tak dívala.

„A taky zmrzačí,to si zapomněla.“

„To není pravda!“ Trix se na ní dlouze zadívala,až se kočka neklidně ošila.

„Příště ode mě pomoc nečekej!“ s tím odběhla z ložnice. Pobaveně se za ní dívala,až se nakonec ozvala bolest hlavy.

„Tohle mě jednou zabije..“ při těchto slovech se zároveň otáčela k muži,ležícímu na posteli,a proto se střetla se zeleno-hnědým pohledem. Nezmohla se na jediné slovo,protože ten jeho pohled….

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se ho,když se jakž takž vzpamatovala. Muž  jen na ní zíral a neodpověděl. Nevěděl,co od ní čekat. Jediné co on věděl bylo,že to byla právě ona,kdo ho zachránil,ale…vytanuli mu na mysl vzpomínky…. Útržky z toho,co se tam dělo. Nevěděl,jestli ho zabije,nebo nechá žít. Kdyby ho ale chtěla  zabít,tak ho nechá na místě,nebo ho rovnou zabije. Nepřinesla by si ho domu?,jo domu,kdyby ho chtěla zabít.

„Myslí si,že ho chceš zabít,“ promluvila Miko v hlave Trix. Tohle byla jejich komunikace,když byl někdo okolo a nebylo vhodné,aby Miko mluvila.  Zrovna jako teď. Kouzelná telepatie.

„Co si to řekla?“

„Bojí se,že ho zabiješ.“

„Já? Tak mírumilovné stvoření?“

„Pche.“ Utrousila Miko. Nechtěla s ní už víc mluvit, protože jí to přišlo jako zbytečnost.

Trix se na něj podívala a co nejmileji se usmála. Vůbec to ale nepomohlo. I ona teď vycítila nedůvěru z jeho strany.  Vlastně jí to ani nepřišlo divné, vždyť měl na to plné právo. Přešla blíž.