Naku: Your Boss ^^

Po té nemilé události,kdy Sophie s Daimonem téměř zbořili celé levé křídlo a ředitel byl nucen zaplatit opravy,nastala konečně doba relativního klidu. Relativního? Spíš se zase čekalo na nějaký průser. Sop s Daimonem a Tomem dostaly od Dominika za úkol  třídit odpad z jídelny,každý měl týdenní službu na záchodech a to tři měsíce a za zničení levého křídla vyfasovaly od ředitele pomocné práce na stavbě. Zadarmo. To pro ně bylo bolestivější než vůbec pomoc samotná. Novalie měla dost práce s Lolou a Dominik dělal dozor nad těma třema. Zbytek skupiny se mezitím někam vypařil,a tak Dominik v hlavě převaloval návrh,podat žádost o propuštění. Protože nevědět,kde je půlka vašeho týmu je jaksi blbá záležitost. Ke konci týdne se ukázalo,že si zbytek skupiny vyjel na rafty. Dominikovi se opět zatmělo před očima,zrudnul v obličeji a na tváři se mu objevila maska boha Pomsty. Michael,Zora,Ali a Julie dostali úkol,pomáhat těm třem viníkům na stavbě. Ani oni z toho nebyly moc nadšení.

„Ale šéfe,přece to nebylo nic tak strašnýho,abys nám dal takovej trest.“ Protestoval Michael,když táhnul kolečko s maltou. Dominik se na něj zamračil.

„To si snad ze mě děláš srandu ne. Kdybyste aspoň řekli,kam jdete,ale vy jste nenechali ani jeden dopis! Copak já sem mohl vědět,kde jste?! Ne! Takže,můj milý Michaeli,tohle je ještě malý trest za to,co jste udělali! A vůbec! Nevykecávej se tady a makej!“ Michael už na to radši nic neřekl. A ani ostatní členové.

………………………………………………………………………………………………………………………….

Novalie s Lolou odešli do jídelny a za chvilku se tam přiřítil zbytek skupiny. Novalie se nestačila nadechnout a Lola nevěřila svým očím. Dominik šel jako první a v ruce držel řetěz. Velký a dlouhý řetěz. Za ním byl za řetěz připoutaný Tom,Daimon,Michael a Ali. Za klukama šli holky. Vypadali jako nějaká vězeňská výprava. Všem se na tváři rozléval prosebný výraz o pomoc. Nikdo se ale neodvážil jim pomoct,protože Dominik se tvářil hodně nepřístupně a ještě mu nezmizela maska boha Pomsty. Když si všichni vzali tác s jídlem,šli si sednout k Novalie. První co udělala bylo to,že se snažila uklidnit,protože by se jí to mohlo vymstít. Pak se podívala na Dominika.

„Ty,Dome.“ Dominik se na ní podíval.

„Jak dlouho ještě potrvá ta stavba?“ Vzal si do pusy mrkev a začal chroupat.

„Ještě několik  měsíců,ale podle toho,jakým tempem ti lenoši pracujou,tak to bude trvat ještě několik  let.“ Ukřivděně se na něj podívali. Jenom pokrčil rameny.

„A jak to jde u vás.“ Kývnul na Lolu. Novalie si kriticky povzdechla.

„Začínám si myslet,že žádné schopnosti nemá. Nějak nemůžu najít její totožnost a ani se u ní neprojevily schopnosti. Teda až na to,že je nesmírně otravná.“ Lola se zamračila.

„Mě se taky nelíbí,že musím  být tvojí žákyní,“ prskla nabroušeně. Novalie se musela usmát.

„Ale budeš to muset vydržet,tak jako já.“ Dodala.  Lola se nakvašeně zvedla a odešla z jídelny. „Nezapomeň,že za hodinu máme trénink.“ Zavolala za ní. Lola opět něco prskla a definitivně odešla.

„Teda ta holka tě asi nemá moc ráda.“ Konstatovala Julie.

„Já jí taky ne.“ Ušklíbla se a dál se věnovala svému tácu s jídlem. Dominik se podíval na tácy ostatních.

„Tak,jde se zase pracovat.“ Všichni do jednoho zaúpěli. Nikomu se už nechtělo makat,ale Dominik nepřipouštěl žádné odmítání. Poslušně se zvedli,odnesli tácy a cupitali za Dominikem zpět na stavbu.

Novalieještě nějakou chvíli seděla v jídelně,ale za chvilku měla jít trénovat Lolu a tak se odebrala do tělocvičny. Došla do tělocvičny a podívala se na hodinky. Dvě. Lola nikde. Sedla si na lavičky a začala si pískat. Opět se podívala na hodinky. Dvě deset. Náhle se rozrazili dveře a do nich se vřítila Lola. Novalie zvednula obočí.

„Máš zpoždění.“ Symbolicky se podívala na hodinky. Lola se celá udýchaná posadila vedle ní.

„Já se moc omlouvám..“ Novalie ji rázně přerušila rukou,protože se ozval tichý alarm,který slyšeli jen ti s vysoce citlivými smysli. Jedním z nich byla Novalie. Strnula,zaposlouchala se a začala počítat.

„Jedna,dva,tři,čtyři,pět,šest,sedm,osm,devět..deset..“ alarm ustal. Novalie pevně zavřela oči,aby se zklidnila. Tohle nebylo dobré. Vůbec to nebylo dobré.

„Co se děje?“ Lola byla z jejího chování lehce nervózní.

„Teď mě dobře poslouchej.“ Otočila se na ni. Její oči dostali červený nádech. „Zazněl alarm.,který se do deseti vteřin vypnul.“ Lola nechápala.

„To je dobře ne? Jenom zkouška.“ Novalie potemněli oči.

„Kdyby se vypnul do čtyř nebo pěti,tak pak by to byla zkouška a bylo by to dobře. Jakmile je to od deseti výš,jde do tuhého. Teď musíme dát vědět ostatním a připravit se na vetřelce.“ Vstala a bez jediného slova utíkala pryč. Lolu táhnoucí za sebou. Opatrně se dívala do všech koutů,aby předešla nepříjemnému překvapení. Lola cupitala za ní,jako ocásek a ani nemukla. Nevěděla co se děje a přesně nepochopila co se jí to Novalie snažila vysvětlit.  Novalie jí znenadání přirazila ke zdi. Odněkud vytáhla nůž a přitiskla se ke stěně. Z chodby nalevo byly slyšet odporné sípavé zvuky,jako když někdo nemůže popadnout dech a do toho funí a dusí se. Lole bušilo srdce tak nahlas,že to Novalie zachytila,jako by byla přímo u obnaženého srdce. Pro sebe se usmála. Ani se jí nedivý. Při první akci se taky bála,ale Dominik byl u ní a ujišťoval ji,že to bude v pohodě. Teď je na ní,aby ji ujišťovala a ochránila. Zvuky byly blíž a blíž. Novalie se napřáhla a vyskočila za roh. Lola zůstala přitisknutá ke zdi,protože zvuky,co se ozývali zpoza rohu nebyly hezké. Všimla,že se na zemi objevila krev,která tekla spárami v zemi. Lola se zděsila a chtěla za Novalie,ale právě ta jí z křížila cestu.

„Pojď,“ zavelela. Lola si všimla,že její oči jsou víc červené,než hnědé. Dál ji táhla prázdnými chodbami. Nikde nikdo. Jediným utišením bylo,že sem nikdo moc nechodí,jelikož to byla část,kam se chodilo cvičit. A taky tady byl někde alarm,který by varoval úplně všechny. Takových jako Novalie tu moc nebylo. Společně s ní tu byly další tři a ti zřejmě nebyly v areálu,protože se alarm nespustil. Otočila se na Lolu.

„Takže. Musíme se dostat na místo,kde je alarm. Musíme ho za každou cenu spustit,protože,jak si sama viděla,máme tu nezvané hosty. Ty počkáš tady. Chodbou nalevo se jde k tomu alarmu,a je velmi pravděpodobné,že tam budou i ti šmejdi. Půjdu tam. Kdyby se cokoliv dělo,řekni „Alevai“ tak by se okolo tebe měla aktivovat ochranná bariéra,která by tě měla ochránit. Za žádných okolností se odtud nehneš. Jasný?“ Lola trhaně přikývla. Snaží se mě chránit,proč?. Novalie se rozhlédla a rozeběhla se chodbou. Lola měla srdce až v krku. Zběsile se okolo sebe rozhlížela a pevně tiskla jílec dýky,kterou jí to pro případ potřeby zanechala Novalie. Modlila se,aby se Novalie už vrátila,ale ona nikde. Snad se í nic nestalo,přála si a modlila se ke všem svatým co znala.

Po několika minutách,které se zdály být hodinami se Lola rozhodla,že se půjde po Novalie podívat. A to i přes její zákaz. Opatrně se rozhlédla a když nikde nikoho neviděla vyrazila chodbou,kterou šla Novalie. Dorazila do další chodby,ze které vedlo hned pět chodeb.

„A kudy se mám jako dát!“ zaječela naštvaně,protože už jí to přestalo bavit. Vzápětí by si ale nafackovala,protože si neuvědomila,že by tu někdo mohl být. A taky že byl. Před ní na zem dopadl stín.Velký a divně zakřivený stín. Stín chvilku jen tak stál. Cítila za krkem teplý dech a po zádech jí začal stékat studený pot. Náhle stín zvedl ruku. Lola vykřikla.

„ALEVAI!!!!“ Ruka dopadla a odrazila se od silového pole,které se okolo Loli utvořilo.  Cítila,jak se jí pomalu,ale jistě ztrácí energie z těla. Bylo to tím,že tohle silové pole čerpalo ze síly jejího vyvolavatele. Podle toho,jak byl vyvolavatel silný,bylo silné i pole. Z hrůzou zjistila,že to pole moc dlouho neudrží. Odhodlala se podívat na původce ran. Byla to nechutná velká hrbatá stvůra. Z hlavy jí čouhaly trny a z tlamy tekly nechutné sliny. Na vrcholu hlavy se jí leskly dvě malá červená očka. Byl hrbatý a neohrabaný,ale jeho rány byly přesné a tvrdé. S každou ránou silové pole sláblo. A aby toho nebylo málo,začali se okolo ní shlukovat další a další zrůdy. Kdyby mohla vykřiknout,vykřikla by,ale ona se nemohla ani pohnout. Novalie!,křičela v duchu.

Chodbou se rozlehl nepříjemný zvuk alarmu.

„Dokázala to,“ vydechla úlevně. To znamenalo,že by se měla už rychle vrátit.

Poslední rána. Silové pole padlo a Lola tak zůstala naprosto nechráněná,s dýkou v ruce,s kterou to sotva uměla. Zrůdy utvořili okolo ní kruh. Zlověstně vrčeli a sledovali každý její pohyb. Tu se jedna ze zrůd odhodlala a skočila po ní. Lola strachy zavřela oči a čekala na smrt.

„Alevai!“ ozval se ženský hlas chodbou. Lola ho poznala. Zvedla hlavu a všimla si,že je okolo ní zase silové pole. Podívala se za původcem hlasu.

„Novalie!“ zaradovala se,ale vzápětí ztuhla. Na Novalie bylo něco divného. Vyloženě z ní sálalo zlo. Podívala se jí do očí. Byly krvavě rudé.

 Novalie stála uprostřed chodby a silou vůle udržovala svoje silové pole okolo Loly. Nemohla dopustit,aby se jí něco stalo. Plně si uvědomovala,že už jí začíná ovládat hlad,ale hodlala toho využít ve svůj prospěch. Nikdo z její skupiny tady nebyl,kdo by ji dokázal zkrotit a kdo by jí pomohl. Musela tomu tedy nechat volný průběh.

„Lolo,teď mě dobře poslouchej.“ Zavolala na ní a rozkročila se. Zrůdy teď obrátili plnou pozornost na ní. To přesně chtěla. „Teď odsud co nejrychleji utečeš. Pokus se dostat zpátky k tělocvičně a odtamtud se vydej do jídelny. Tam by si měla bát v bezpečí.“

„Ale Novalie..“

„Lolo!“ Vyděšeně se na ní podívala. „Přestaň odmlouvat a jdi!“ první zrůda se na ní vrhla. Novalie obratně uskočila a prosekla jí drápy hrdlo. Zrůda se zhroutila nehybná k zemi. Lola tam pořád stála a pozorovala,jak Novalie mizí mezi zrůdami. Chtěla jí pomoct,ale nevěděla jak. Dýka!,blesklo jí hlavou.

„Chytej!“ křikla do rvačky a hodila jí dýku. Novalie jí obratně zachytila. Lola dál stála jako přikovaná.

„VYPADNI!“ zařvala. To Lolu probralo a dala se na zběsilý úprk chodbami. Novalie jí chvilku pozorovala,ale na víc neměla čas. Zrůdy se opět zaměřili na ní.

„Tak pojďte,miláčkové.“ Rozpřáhla se a odmrštila je vzduchovou vlnou. Několik zrůd odlétlo,ale zase se zvedli a připojili se k těm statnějším. Blýsklo se jí v oku. Tohle bude zábava.

…………………………………………………………………………………………………………………

Utíkala co jí nohy stačili a pořád měla okolo sebe silové pole. Aspoň nějaká známka toho,že Novalie je pořád naživu. Řídila se přesně podle toho,co jí Novalie řekla. Vrátila se k tělocvičně a odtamtud spěchala do jídelny. Na chodbách nidko zatím nebyl,což bylo divné. Srdce měla pořád až někde v krku a slyšela jak hlasitě bije. Kdyby mohlo,vyskočilo by z jejího těla. Na obzoru se objevili jídelní dveře. Ulevilo se jí,protože odtamtud vycházely zvuky. Myslela si,že to budou ostatní,ale opak byl pravdou. Jen co rozrazila dveře,přesvědčila se,že tu sice sou všichni,ale spolu s nimi i ty zrůdy. Vypadalo to hrůzostrašně. Všichni co znala,byly od krve a v plném zápalu boje. Každý z nich využíval naplno své schopnosti. Všimla si Julie,která měla dost práce a tak si nevšimla,že za ní stojí další dvě zrůdy. Chtěla něco udělat,ale za jejími zády se objevil Michael a zrůdy zneškodnil. Julie mu poděkovala úsměvem a dál se věnovala své práci. Na silové pole dopadla rána. Lola se polekaně otočila a uvědomila si,že na ní útočí. Naštěstí tu bylo to silové pole,a tak se nemusela bát. Jenže co Novalie. Jestli to má stejné účinky na Novalie,jako na Lolu… Alarm se vypnul. Znamení toho,že hrozba byla zneškodněna. Dominik si všimnul polekané Loly a tak k ní přiběhl.

„Jsi v pořádku?“ Zakroutila hlavou. V tu chvíli se mu za ramenem ozval Daimon.

„Bodeť by nebyla,když má okolo sebe silové pole. Šikovná holka. Tak přeci jen budeš mít nějaké schopnosti.“ Dominik se na Lolu podíval.

„Kde je Novalie? Byla s tebou v tělocvičně.“ Lola trhaně přikývla.

„To není moje silové pole,ale její.“ Všichni se udiveně na Lolu koukli. Dominik začal mít strach.

„Lolo,kde je Novalie.“ Dožadoval se odpovědi.

„Ona šla zapnout hlasitý alarm. Podařilo se jí to. Objevila se tam spousta zrůd a moje silové pole začalo slábnout. Pak se u mě objevila Novalie a postavila okolo mě svoje silové pole. Pak mě poslala sem.“

„Kurva!“ Zaklel Dominik,až se všichni lekli. „No,aspoň víme,že je v pořádku,protože kdyby nebyla,nebylo by tu ani silové pole.“

„Musíme se jí vydat hledat. Možná potřebuje naší pomoc a …“ přestala Julie mluvit. „Lidi,máme problém.“ Ukázala směrem na Lolu. Silové pole začalo mizet. Za několik vteřin zmizelo úplně. Dominika pýchlo v srdci.

„Musíme jí rychle najít!“ Vykřikl a rozeběhl se na místo,kde spočíval alarm a kde zřejmě byla Novalie.

…………………………………………………………………………………………………………………….

Novalie ležela na zemi a snažila se zhluboka dýchat. Špičáky měla na celou délku vystrčené a drápy taky. Přestože byla rychlá a její údery byly přesné,bylo jich na ní moc a i ona sama utržila bolestné a dokonce smrtelné rány. Ležela uprostřed kaluže krve,svojí i těch zrůd a snažila se uklidnit. Svůj hlad obrátila ve svůj prospěch přímo dokonale,ale jejich krev jí nechutnala a jelikož ztratila té svojí hrozně moc,jestli nepřijde pomoc do pěti minut,zemře. Modlila se,aby se tu někdo objevil. Taky se chtěl přesvědčit,že je Lola v pořádku.

Jakoby ji ten nahoře slyšel,z rohu vyběhl Dominik a těsně za ním ostatní.

„Novalie!“ vrhl se k ní,a bylo mu úplně jedno,že si umaže kalhoty od krve. Už tak jí stejně na sobě měl hodně. Podepřel jí hlavu a jemně si jí položil do klína. Díval se do těch červených očí a chtělo se mu křičet vzteky.

„Do..me,“ vydechla Novalie.

„Nenamáhej se. Potřebujeme doktora!“ křikl na ostatní. Julie jako první zareagovala a utíkala pro místního doktora. Novalie z úst začala téct krev. Dominik jí hladil po černých vlasech,které jsou jindy hnědé a krásně hebké. Teď byly slepené od krve.

„Nemůžu…dýchat,“ zasípala. Dominik sevřel její ruku ve své. Novalie se začala dusit. Dominika napadla jediná věc,jak ji zajistit vzduch,než přijde doktor.

„Potřebuju nůž! Hoďte mi někdo sakra ten nůž!“ Tom mu podal svojí dýku. „Novalie,teď to bude trochu bolet,ano?“ Novalie přikývla na srozuměnou. Dom vzal dýku a prořízl jí na krku díru. Novalie se napjala a silně sevřela jeho levou ruku,načež mu zaryla drápy do ruky. Dominik syknul bolestí,ale bylo mu to jedno. Bolelo to jako čert,ale mohla dýchat. Záchvat přešel a ona se uklidnila. Dominik ale věděl,že to je jen předzvěst něčeho daleko horšího. Nechtěl ji ztratit. Teď ne.

„Potřebuju….potřebuju…krev…“ To si Dominik moc dobře uvědomoval. Jen nebylo jak jí tu krev dát. Ale přece by tu jeden způsob byl,ale… Podíval se na ní. Na její obličej,který se křivil bolestí,na její ránu na krku,z které proudilo to málo co měla v těle. Rozhodl se. Vzal dýku,kterou mu podal Tom a rozřízl si zápěstí,kde bylo hodně žil. Z rány se okamžitě začala valit krev. Přiložil jí ruku ke rtům.

„Co …co to děláš,“ zasípala a snažila se uhnout. Dominik jí ale nekompromisně hlavu přidržel a ruku těsně přitiskl ke rtům. Tím ji nedal moc na výběr.

„Pij,“ řekl jen a dál tlačil ruku na rty. Novalie se snažila z posledních sil vzepřít. Nemohla ho přeci vysát. „V čas uhnu,neboj se a pij!“ ujistil ji,jakoby věděl,na co myslí. Novalieiny zábrany jakoby s tím ujištěním padly. Zakousla se do rány,kterou jí připravil. Dominik přivřel oči,jak ho to zabolelo,ale pro ni…cokoliv. Novalie hladově sála krev z rány. Spolu s krví do ní proudila i nová energie. Věděla,že jestli Dom v čas neuhne,vysaje ho do morku kostí. Jeho krev byla sladká a opojná. Nechtěla se od rány vůbec odtrhnout.

Dominik se musel opřít o zeď,protože Novalie sála tak rychle,že ho opouštěli síly. Nesměl ale tak brzo přestat. Potřebuje doplnit krev aspoň kvůli těm ranám a aby vydržela převoz na sál. Ostatní to sledovali,jako by to byl bestseller v televizi. Ještě nikdy při akci Novalie takhle z blízka neviděli. Ani Lola neodvrátila zrak a s bušícím srdcem to sledovala. Dominik už vycítil,že to je už moc a tak ruku prudce odtrhnul. Novalie spolkla to, co naposled vysála a unaveně se uvolnila. Okolo úst jí ztékala Dominikova krev. Dominik svěsil hlavu a zhluboka dýchal. V obličeji byl bledší než Novalie.

„Ty vole,tak to je hustý,“ vydechla Sophie. Všichni se na ní tak divně podívali,až se Sop trochu lekla. „No co je..“ V tu chvíli se přiřítila Julie s doktorem.

„Uhněte!“ vykřikl ten a vrhnul se k Dominikovi a Novalie. Ani si ji nemusel moc prohlížet,aby věděl,co bude potřeba v jejím případě udělat. Za ním se přihnali pomocníci.

„Vemte ji urychleně na sál,potřebuje transfúzi a ošetřit ty rány. Tak tam nestůjte a pohněte se!“ křičel na pomocníky. Ti se okamžitě přihnali i s nosítkama. Opatrně převzali Novalie od Doma,naložili jí na nosítka a rychle s ní odspěchali na sál.

Doktor se ještě podíval na Dominika.

„Pojďte sem,“ kývla na Michaela s Alim. „Potřebuje taky transfúzi,protože jak vidno,daroval jí krev. Vezměte ho taky na sál.“ Kluci ho podepřeli. V jejich rukách byl jako tvarovací hlína. Vláčeli ho chodbou až na sál. Dominik,byl sice při vědomí,ale nebyl schopen mluvit,ani reagovat. Neměl vůbec energii. Všiml si ale,že vedle něho leží Novalie a má v sobě zapícháno milion jehel. Při tom pohledu se mu udělalo krapet nevolno. Výhled na Novalie mu zatarasily závěsy.

„Na tohle byste se neměl dívat,“ poradil mu doktor. Dom jenom přikývnul. „Teď vám dáme krev,a necháme si vás tady přes noc. Potřebujeme vám doplnit krev,abyste nám tu nezkolaboval.“ Trhaně přikývnul a pohodlně se uvelebil na lehátku. Zavřel oči a s myšlenkou na Novalie se propadl do tmy.

…………………………………………………………………………………………………………………………

Lola přešlapovala sem a tam,jako tygr v kleci. Už několik hodin jim doktor nic neřekl a všichni byly napjatí jako struna. Do chodby vešel ředitel.

„Tak jak to s nimi vypadá?“ Tom se ujal odpovědi.

„No,doktor zatím nevyšel a nic nám neřekl,ale Dominik je v pořádku. Akorát si ho tady nechají přes noc. Teď čekáme na doktorovo vyjádření.“

„Aha. Kdyby jste se něco dozvěděli,dejte mi prosím vědět. Děkuji.“ Otočil se a odešel.

„Spolehněte se,“ odpověděl mu Tom. Dál bylo na chodbě ticho. Všichni byly ponoření do svých myšlenek a s napjetím čekali doktora.

Hodiny dál ubíhali a v chodbě bylo zase ticho. Ale s toho důvodu,že by se jim nechtělo mluvit,ale z toho důvodu,že všichni spali. Právě v tu chvíli přišel doktor. Michael ho zmerčil a okamžitě probudil ostatní.

„Tak jak,doktore?“ zajímal se Ali.

„No,ztratila hodně krve a její zranění byla vážná,až smrtelná. Ovšem podařilo se nám ji zachránit. Kdyby ji Dominik nedal krev,tak by tu už nebyla. Takže si o ní už nemusíte dělat starosti. Neměla by se ale nejméně týden namáhat.“  Kriticky se na ně podíval. „A jestli tu ani vy nechcete zůstat,měli byste si jít lehnout.“ S tím doktor zase zmizel

Všem se ulevilo,že Novalie bude v pořádku. Dál tu setrvávat už nemělo smysl,a tak se sebrali a šli si lehnout.

……………………………………………………………………………………………………………

Novalie se vzbudila s docela velkou bolestí hlavy a bylo jí nevolno. Chtěla se posadit,ale ostrá bolest v zádech a na hrudníku jí zase položila na postel. Uvědomila si,že ani neví kde je. Zamžourala do pokoje. Až teď si všimla pípajícího přístroje,ze kterého vedli hadičky,přímo do jejího těla.

„Nemocniční pokoj,“ zašeptala poměrně s úlevou.

„Ano.“ Odpověděl jí moc dobře známý hlas. Otočila za ním hlavu a vedle na posteli spatřila ležícího Dominika,který se na ní usmíval od ucha k uchu. Na to,co se stalo byl poměrně v klidu. Zato Novalieino vědomí bylo na poplach,že mu musela sát krev.

„Děkuju. To co si pro mě udělal,bylo..“

„Ale přestaň. To byla samozřejmost. Nemohl jsem dopustit,abys mě opustila..teda nás!..abys opustila nás!“ nervózně se usmál,a hned by si za to nafackoval. Novalie se na něj zkoumavě podívala a musela se usmát. Dominik byl z toho co řekl lehce nervózní. Takhle debilně se podřeknout!,nadával v duchu. Ty imbecile!!

Novalie pobaveně sledovala jeho nervozitu. Rozhodla se něco říct,protože ho nemohla nechat ho se trápit.

„Jistě. Lola už se mě nemůže dočkat,“pronesla s úšklebkem.

„Ta určitě.“ Řekl dost úlevně. Byl rád,že Novalie jeho přeřeknutí přehlédla. V tu chvíli na pokoj vtrhla Sophie a za ní Daimon. Sophie,jako by nechtěla,aby za ní Daimon šel,prudce se zastavila a Daimon do ní narazil takovou silou,že upadl na zem. Sop se mu hlasitě zasmála a prudce za sebou zavřela dveře. Novalie s Dominikem se na sebe po očku podívali. Daimon vstal a okínkem ve dveřích se zračil jeho rozčílený obličej,který byl směřován na Sophii. Vztekle chytil kliku u dveří a snažil se je otevřít. To by je ale Sop nesměla pevně držet.

„Spohie!“ Řval na dveře a lomcoval s klikou. „Okamžitě ty zatracený dveře otevři!!“ Sophie se smála jako šílená a nepovolila stisk.

„Tobě tak budu otvírat! Si asi upad ne!“ Daimonův vztek se zvedal a zvedal. Novalie se neudržela a začala se smát.

„Ti dva by byly skvělí pár,“ prohodila k Dominikovi.

„To tedy ano…stejně jako mi,“ zašeptal. Novalie se na něj otočila.

„Co jsi to říkal?“ Dominik odvrátil pohled.

„Ale nic.“

„Otevři ty dveře! Mám stejný návštěvní právo jako ty!“
„A jak si na to přišel! Sám si včera řikal,že bys jí za to vystrašení nejradši zabil!“

„To bylo v afektu! Každý člověk říká v afektu různý věci!“

„Dyť ty nejsi ani člověk!“

„Tak za to mi zaplatíš! Slibuju ti krutou pomstu!!“

„A neřikáš to zase v tom afektu? CO??!!“

„Já tě zabiju!!!“

„Fakt?? A jak se asi dostaneš dovnitř ty magore!“

„Tohle si vypiješ! Slyšíš?! TOHLE SI VYPIJEŠ!!!!!!“

……………………………………………………………………………………………………………………..

„Julie?“

„Ano?“

„Mohla bys mi prosím tě podat slánku?“

„Jistě.“ Julie se na Tomovo požádání sehnula pro slánku. „Chytej!“ Tom zachytil slánku a usmál se.

„Děkuju.“

„Pro tebe všechno můj poklade.“ Mrkla na něj. Tom pobaveně zakroutil hlavou. Bylo dvanáct  hodin a všichni obyvatelé internátu se  odebrali do jídelny. Ovšem až na jednoho člena,který měl ještě nějaké svoje povinnosti. Po tom,co dostala Dominikovu krev byla nějaká uzavřená do sebe. S nikým nepromluvila a držela se od ostatních dál. Dokonce se vzdala i výcviku Loli. Kdyby neměli společné mise,nevídali by se. Dominik si o ní začal dělat starosti,ale to mu bylo prd platné,když Novalie odmítala jakýkoli kontakt.

„Nevíte,jak to vypadá s Novalie?“ U stolu to utichlo. Nikdo se o Novalie nechtěl bavit,protože tyhle její stavy znali. Jenomže nikdy netrvali měsíc. Vždycky tak dva týdny a míň,ale ne měsíc. Lolina otázka stále vysela ve vzduchu. Už si myslela,že jí nikdo neodpoví,a tak se začala hrabat v jídle.

„Novalie na tom teď není moc dobře.“ Lola zvedla hlavu.

„Vždyť už byla naprosto v pořádku.“

„Fyzicky ano. Ale ne psychicky.“

„Aha. A co to znamená?“ Julie se podívala na Dominika,než odpověděla. Ten přikývnul. Otočila se zpět na Lolu.

„To znamená,že se Novalie už nikdy nemusí vrátit zpět,nebo se změní v to,co je.“ Lola polkla.

„A to asi není dobré,že ?“ Julie zavrtěla hlavou.

„Ne,to není.“ Dál už se na nic neptala a opět se dala do jídla. Myšlenkami byla u Novalie. Avšak nebyla jediná. I Dominik u ní byl,celou svojí myslí. Otočil se na dveře jídelny a prosil ji,aby se ukázala. Novalie ale nikde. Povzdechl si. Novalie,kde jen si.