Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divnej spolek 4

29. 5. 2009

Dominik nemohl uvěřit tomu co viděl. Ona…ona zešílela!....Nehybně stál a díval se do prázdna. Díval se tam,kde před chvílí stala…..

„Dome.“ Zašeptala Julie. „Musíme jít!“ Žádná odezva. Sklonila hlavu. Sama nebyla schopná přemýšlet,ale někdo to musel udělat. Její pozornost ale přivábil podivný zvuk,který vycházel z Dominika.  Zvedla hlavu a nevěřícně se na něj podívala. Teď byl k nim otočený čelem a z očí se mu valila jedna slza za druhou. „Dome,“ zašeptala. Ten se na ní podíval,neschopen jediného slova. Jen tam stál a brečel. Nevěděl co říct. Na ostatních  bylo taky vidět,že by se nejradši dali do pláče,ale museli zůstat silní,nebo by se z toho zbláznili. To on chápal,jenže na něj toho bylo za poslední dobu opravdu hodně a i když to byl jejich vůdce,už to nevydržel a musel se rozbrečet.

„Dome,“ zašeptala Julie znovu a vzala jeho hlavu do dlaní. Trhaně se na ní podíval. „Pudem domů ano?“ zeptala se ho jakoby jednala s dítětem. Neodpověděl. Místo toho se znovu otočil na místo,kde Novalie zmizela. Julie ho chytla za ramena a prudce otočila k sobě.vzedmul se v ní smutek a pocit ztráty se zlobou. „Tak sakra poslouchej mě!“ zaječela „ jestli se teď nevrátíme,je možnost že skončíme jako ta žena. Já vím,žes jí miloval,nebo možná ještě miluješ,ale musíš se vzchopit! Všem se nám chce brečet! Nenutím tě,abys přestal,ale musíš se sebrat a dostat nás odsud!“ jen na ní nevěřícně díval,ale pořád mlčel. Cítil se. Prázdný. Vycucnutý. Zraněný. Chtěl se někam schovat. Chtěl se skrýt před tou bolestí. „DOMINIKU!!!.... šéfe,“ zašeptala,když na jméno nereagoval. Povedlo se. Konečně jí bral na vědomí. Přikývnul.

„Jdeme domů“

…………………………………………………………………………………………………………………………………………

Rudé oči sledovali svojí kořist. Sledovaly každý její ostražitý pohyb a její rychle bušící srdce. Usmála se. Takhle to chodilo vždy. Vždy když byla nějaké své oběti nablízku,přímo cítila,jak se jí klepou kolena. Jako kdyby vdávala nějakou auru,která je varovala. Před ní. Jak předpovídatelné byly tyto bytosti. Její kořist se zastavila a podívala se jinam. Novalie se ze zvědavosti podívala stejným směrem a ztuhla. Naproti kořisti stál muž v černém kabátě,s kloboukem na hlavě a v ruce kuši. Jeho zářící modré oči i přes ty brýle co měl byly vidět.

„CHssst…Lovec,“ zašeptala a chystala se vypařit,když po ní někdo vystřelil. Okolo ní prolétl šíp. Zastavila. Věděla kdo za ní stojí. Pomalu se otočila a zadívala se na vysokou postavu. Znovu na ní namířil.

„Copak mi chceš, Lovče.“ Vyslovila posměšně. Lovec se pousmál a sundal si brýle.

„Vidím, že víš kdo jsem.“

„O tobě vědí všichni,kdo disponují těmihle nebo podobnými schopnostmi. Jsi mezi námi velmi známý.“  Lovec k ni přistoupil blíž.

„Ty si stejně známá jako já. Jsi nejhledanější z těch zrůd,co lovím a zabíjím je.“ Zadíval se jí ,teď už do zelených,očí. Hráli v nich plamínky pobavení. Přešla k němu blíž. Špička kuše se jí zarývala do kůže, která chránila srdce. Naklonila se k jeho uchu.

„Jsi stejný jako my. Chodíš tmou a skrýváš se v stínech,aby tě lidé ,které jsi miloval nepotkali v parku kam rádi chodí s dětmi na procházku. Zabíjením nás si kompenzuješ svoji slabost.“ Chytil ji pevně za krk.

„Mlč!“  zavrčel. Ona pokračovala dál.

„Neuneseš tu tíhu,že nemůžeš být s tím,koho miluješ,“ zasípala. Zesílil stisk. „Proto zabíjíš nás. Dáváš nám za vinu to,co se stalo tobě. Čím si se stal.“ Zasípala jak se jí nedostávalo dechu. Ještě chvíli jí škrtil a pak ji odhodil na protější strom.

„Nemáš ani tušení,kolik jsem toho ztratil,tak mě teď nepřirovnávej k tobě!“

„Já tě nepřirovnávám k tobě. Já ti říkám co jsi! Jsi jeden z nás! Máš nadlidské schopnosti,dokážeš neuvěřitelně zacházet s kuší! Nejsi člověk,kterým si býval, ten je nenávratně pryč. Už se nevrátí.

„Možná se nevrátí,sle já nejsem stejný jako vy. Nejsem jeden z vás. Nezabíjím lidi pro hlad,ani pro zábavu! Nejsem zrůda.“ Novalie se do očí vkradli stíny.

„Ale zabíjíš stvoření,kteří lidmi byly. Nikdy nezapomněli jaké to je vítat s nadšením slunce,které vychází. Jaké to je cítit něčí objetí!“ Podíval se na ní,na její slzy,které jí stékaly po tvářích. Ještě nikdy neviděl démona plakat. Nikdy. „Je něco jiného být člověkem a něco jiného být v zajetí. V zajetí ze kterého není úniku.“ Otočila se a zmizela ve východu slunce.

………………………………………………………………………………………………………………………………………….

„Musíme jí nijak dostat zpátky!“ zaječel Mychael. Celá skupina byla u ředitele v kanceláři a rozebírali situaci.

„Všichni bychom jí chtěli zachránit,ale uvědomte si,že už není co zachraňovat.“pronesl ředitel. Mychael na něj vyvalil oči.

„To nemyslíte vážně?! Nemůžeme ji v tom nechat! Je jedna z nás! Je náš druhý velitel! Je učitel Loly! Potřebujeme jí!!“ začal si vylívat svůj vztek.

„ Je mi líto. Nic udělat nemůžu.“ Někdo zaklepal na dveře a vytrhnul je z velmi „vášnivé“ debaty. „Dále,“ řekl  ředitel. Do místnosti vešel muž,v černém obleku a velmi nepříjemným pohledem. Přešel až ke stolu a na nikoho, krom ředitele, se nepodíval.

„Dobrý den. Jmenuji se Rudolf Salmen a jsem z ministerstva obrany. Tímto vám zděluji,že se tato internátní škola pro fantastické bytosti ruší.“ Podal mu nějaká lejstra. „Přeji dobrý zbytek dne. Sbohem.“ Řekl a odešel. Prostě jen tak. Všichni zírali s vykoulenýma očima.

„Co… cože?! CO to jako má znamenat?!“řeklo všech deset členů. Ředitel otevřel desky a přečetl nahlas co stálo v dopise.

„Vláda se rozhodla,že pro bezpečnost lidí se škola a záchranné centrum s krycím- Internát Bílého světla- ruší. Z důvodu velmi zvýšené úmrtnosti lidí,budou všichni v komplexu prověřováni,zda k nim sedí vražedné rány. Prosím,aby nikdo neopustil komplex. Pro jistotu vám tam posíláme své jednotky. S přáním dobrého dne, Milian Des.“ Dočetl a ohromeně koukal na dopis. Jako kdyby to bylo svolávací znamení,přijeli na pozemek internátu velké transporty,ze kterých vyskákali ozbrojení muži a obklíčily všechny vchody a únikové cesty.

„No… aspoň bude ňáký vzrůšo ne?“ všichni otočili pohled Sophii. „No co je?“pokrčila rameny.

„Tohle stačí,“ řekl ředitel a podíval se na svůj nejvěrnější tým. „Musíme něco udělat.“ Všichni přikývly. Ředitel se chopil rozhlasového mikrofonu. „Prosím všechny studenty, aby po dobu čtrnácti dní neopouštěli pozemky internátu,dokud se všechno nevyřeší. Děkuji.“

……………………………………………………………………………………………………………………………………….

Lovec celý den přemýšlel nad tím co mu ta upírka řekla. Tvrdila mu,že je jedním  z nich,ale to on nebyl. Nezabíjel  lidi. Spíš je chránil.

„A čím se ti odvděčili?“ doplnila jeho myšlenku Novalie,která se za ním , jako z mlhy, vynořila. „Jsi teď nejhledanější muž na světě. Štvou tě jako divou zvěř.“ Lovec se na ní zlostně podíval.

„To je můj úděl. Za ochranu lidí,zaplatím svým klidem. Tak už to chodí.“ Přešla k němu a sedla si na okraj útesu,kde lovec trávil čas.

„Jistě. Je to tvůj úděl,tak jako můj úděl je zabíjet je.“

„Jak sem řekl. Nejsem. Ti. Vůbec. Podobný.“

„Jistě že ne. Jen si prostě ublížená duše,která hledá záchranu v zabíjení svých druhů.“

„Já ne..“

„Já vím,“ skočila mu do věty. „ Já jen říkám,že když si je nejvíc potřeboval,otočili se k tobě zády. Pověz. Co pro tebe udělali,když si je potřeboval víc než kdy jindy?“ Lovec sklopil hlavu. Věděl,že má pravdu. Při jejich prvním setkání do něj zasadila semínko pochybností. Nic pro něj nikdy nikdo neudělal.

„Jednou..jednou jsem miloval. Bylo to nádherná žena se smyslem pro humor. Byla milá hodná a obětavá. Jednou, když jsem přišel domů,našel jsem ji,jak spí s mým nejlepším přítelem. Vzal sem si kufry,podal žádost o rozvod a odešel sem. Nikdy sem jí pak už neviděl. Byla to jedna z mých lásek a všechny udělali to samý. Při poslední jsem se proměnil v to co jsem teď a ona to věděla. Věděla jaký jsem a přesto,že mi slíbila pomoc a věčnou lásku, mě smetla ,za pomoci jejího tatíka,z povrchu zemského. Od té doby vraždím všechny jako ty. Všechny jiné.“ Řekl jí naprosto nenuceně. Novalie chvíli pozorovala moře,které se jim pod noha vzdouvalo a naráželo do skal. Seděli tak deset minut. Jen se prostě dívali na obří měsíc,který se odrážel od hladiny moře.

„A proč mi to říkáš?“ zeptala se ho. Podíval se na ní.

„Já sám nevím.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.............

(Naku/YUkiko, 21. 12. 2009 23:04)

ano bude,ale ne na těchto stránkách..jak víte,tyhle stránky jsou mimo provoz a aktuální stránky najdete v úvodu...

???

(Mekare, 21. 12. 2009 22:58)

pokracko nebude????????

...

(Sabriel, 29. 8. 2009 14:00)

super povídka...těším se na pokráčko :)

........................

(Naku/EmoKiroi, 7. 6. 2009 14:23)

jistě ze bude,ale to je jasny ne?....takle povidka koncit nemuze....

.....

(Theray, 6. 6. 2009 12:20)

bude pokračování?

..x..

(..., 2. 6. 2009 20:36)

super...už se těšim na další