Naku: Your Boss ^^

„Sakra Novalie co to děláš?!“ Zavrčel Daimon,který se přišel do jídelny uvolnit. Když však viděl Novalie,jak…no..zkrátka pije krev,tak ho rázem přešla chuť.

„Musíš si ty svoje chutě ukájet tady ve veřejné jídelně??“ Novalie se na něj nevinně podívala,v koutku úst krev. Mile se usmála.

„Ale Daimone. Víš že jinde než tady tu krev nedostanu,a pokud o ni jednou nechceš přijít,tak bych si moc neztěžovala. Nemuselo by se ti vyplatit.“ Daimonovo obočí vzlétlo vzhůru.

„To mi jako vyhrožuješ?“ Novalie se zvednula,přišla k němu a položila mu na tvář svoji ruku. Byla příjemně teplá.

„Kdepak,můj milý. Jen tě připravuji na to,že pokud se mi nedostane obvyklé dávky,zde,v kuchyni,půjdu lovit jinam. A jen na mé chuti záleží kam.“ Sjela z jeho tváře až ke rtům a fikaně se usmála. Pak se opět posadila ke své „práci“ a jala se jí zkonzumovat co nejdřív. Přece jenom  má Daimona ráda,takže si pospíšila.

………………………………………………………………………………………………………………………

„Ty si nedáš říct že?“ Ozval se jim hlas za hlavami. Novalie,která už dojedla,vzhlédla od stolu,spolu z Daimonem. Do jídelny se řítila Sophie v patách Toma.

„A jéje. Začíná se nám to tady scházet.“ Upozornila Daimona,který jen kývnul. Novalie,společně s Daimonem,Sophií a Tomem,chodili na zvláštní intr. Byl to intr zaměřený na neobyčejné čistokrevné bytosti. Tím bylo myšleno,vlkodlaky,gryfy,strigy,upíry,sylfy,gnómy,salamandry,džiny,banshee,démony a tak dále a tak dále. Nebyly ale všichny. K nim do party patřil ještě Michael,Julie,Zora,Ali a Dominik. Takže jich bylo devět a každým dnem čekali nového příchozího. Přestože byly na stejném intru,každý chodil do úplně jiné školy. Tady se pak jen trénovali,užívali mládí,snažili se ovládnout své schopnosti a zároveň hledali útočiště. Jejich hlavní cíl,byl připravit se na různá nebezpečí a pomáhat lidem. Ano,bylo to obtížné,ale jejich šéf to vyžadoval. Proto jich bylo devět. Každý s úplně jinými schopnostmi,vlastnostmi a osobností. Celé té skupině velel jeden člen. Tím členem byl Dominik. Dominik patřil mezi nejvyšší třídu démonů. Bylo mu osmnáct,a tak byl o krok napřed před ostatními členy skupiny. Za ním pak byl sedmnáctiletý Ali s svou sylfou,sedmnáctiletá Zora se schopnostmi telekineze, patnáctiletá Julie se schopnostmi strigy, šestnáctiletý Daimon s vlkodlakem ,sedmnáctiletý Mychael se schopnostmi empatika,patnáctiletá Sophie  se svým džinem a Toma,kterému bylo také patnáct let,se schopnostmi gryfa. Jako poslední byla šestnáctiletá Novallie se svým upírem. Když šlo do tuhého,použili ji jako zálohu. Nemohli ji využít naplno,protože když se Novalie dostala do rozpoložení,ve kterém se přestala trochu ovládat,byly v ohrožení i ostatní. Aby porazila silnějšího protivníka,musela využít naplno upíra. To znamenalo celkovou přeměnu. Tudíž působila jako jediná záchrana.

Dominik si jí velmi oblíbil. A to nejen pro to,že byla pro něj přitažlivá,ale taky díky tomu,že dokázala chladně uvažovat i v prekérních situacích a dokázala zachovat klid. Tím ten klid přenášela i na ostatní ve skupině. Díky tomu byly tak dobří.

Novalie se opět otočila ke svému učení a dál se moc nevěnovala tomu co se kolem děje. Jen sem tam zaslechla nějaké to slovo.

„Já vím,já vím. Ale co jsem měla asi dělat. Říct mu „pojď šukat  bejku,ať si spolu co nejvíc zařádíme,“ ?“ Při těchto slovech Novalie zaskočilo sousto  a začala se dusit. Ostatní se na ní jen podívali v záseku.

„Cos to řekla?“ tohle fakt nečekala. Sophie na ní chvilku hleděla. Obě pak propukli v smích,až málem spadli ze židle.

„Tys moc neposlouchala,co jsem říkala že?“ Novalie pokrčila rameny.

„Učím se na zítřejší test.“

„Takže jedním uchem tam a druhým ven.“ S úsměvem přikývla a radši učení zanechala.

„Dobře tedy. Řeknu ti to znovu. Včera jsem byla v nočním klubu a…“

„V nočním klubu?“ podivila se Novalie. „Radši nechci vědět,jak ses tam dostala a co jsi tam dělala.“ Sophie pokrčila rameny a pokračovala ve výkladu.

„Bylo tam spoustu hezkých kluků a tak jsem si řekla,proč si trochu neužít. No a naskytl se,jako zááázrakem,takovej jeden týpek s modrýma očima a zelnými vlasy. Byl fakt sexy. Vypracovaná postava,pevnej zadek a ty záááda.“ Rozplývala se. Novalie měla obavu,aby se úplně neroztála a s pobavením jí pozorovala. „No a on mě znenadání oslovil. MĚ! A tak jsme se spolu začali bavit. Jenže mi postupem času přišel trochu podezřelej. No,a tak jsem si ho trochu proklepla a von si asi myslel,že chci po něm sex nebo co…“  Novalie jí zastavila zvednutím ruky.

„Jak sis ho proboha chtěla proklepnout,když si myslel,že chceš sex??“ Sop se trochu začervenala a Novalie zvedla obočí.

„No…ehm…jala jsem se ho jaksi lehce nenápadně prohledat…“

„?“

„Prostě jsem ho začala osahávat jako to dělaj policajti při nějakym zátahu.“ Novalie jen němě civěla, Daimon se začal smát a Tom se jen pochechtával.

„A on si to vyložil nejspíš jinak a zatlačil mě na záchodky. Samozřejmě,že bych se s nim vyspala,ale bylo to trochu narychlo. No a tak jsem ho odstrčila,věnovala poslední pusu a utekla.“ Tohle už bylo na Novalie moc. Opřela si hlavu do rukou a začala se smát.

„Teda…Sophi..jsem nevěděla,že jsi taková lamačka srdcí.“ Vysypala ze sebe mezi smíchem Novalie.

„To teda jo.“ Přikyvoval Daimon s úsměvem od ucha k uchu. Sophie se zamračila a založila si ruce na prsou.

„Teda vy jste.“ Její uražení v nich vyvolalo jen další salvu smíchu,tentokrát od všech tří najednou.

………………………………………………………………………………………………………………………..

Postupem času se jídelna zaplnila všema lidma z intru. Přišli také lidi ze zbytku skupiny,až na Dominika. Novalie si toho všimla,a tak neudržela nutkání zeptat se na něj. Byly jako rodina,tak co.

„Nevíte kde je Dominik?“ zeptala se do vzduchu.

„Myslím,že měl ještě nějakou práci. Měl by ale přijít každou chvilku.“

 „Ok.“ Kývla na odpověď a dál se zabývala svou knihou. Konverzace u stolu byla stále jako živá. Řešili se různé problémy typu kde je největší problém s lidmi,co proto udělat,a pak taky co si vzít na zítřejší večírek,jak se namalovat,koho pozvat a tak. Novalie to ani nijak neřešila. Tyhle večírky jako vždy strávila s knihou v ruce na pokoji,nebo u stolu. Nikdy to však neprožívala,protože neměla večírky ani nic s tím spojené,ráda. Tak se ani nijak nezapojovala do jejich rozhovoru. Popřípadě poradila holčinám co a jak,ale to bylo tak všechno. Zrovna si totiž četla náramně zajímavou knihu a nemohla se od ní odtrhnout. Samozřejmě,že to byl nějaký román,nejlépe fantasy román. Chtěla se zrovna napít,když jí do obličeje přistál kus dortu. V jídelně nastalo hrobové ticho. Novalie totiž měla u všech obyvatel intru docela slušnou autoritu a „tohle“ nemohlo dopadnout dobře. Ten co to hodil dostal velký zásek a začínal být hodně nervózní. Novalie strnula a čekala,až dort odpadne dolů. Teda to co z něj zbylo. Když se tak stalo,její obličej byl bledší než kdy jindy. Daimon se k ní natáhnul a prstem nabral kus dortu s nějakým ovocem z jejího obličeje. Strčil si to do pusy a začal mlaskat.

„Hm..jahoda. Krásně chutnáš.“ Začal se smát.  Jako jediný se smál. Novalie zavřela oči a snažila se zachovat chladnou hlavu. Její snažení zahlédl Dominik,který právě přišel. Když viděl,jak jí v obličeji přistál ten dort,málem vyprsknul smíchy,ale snažil se udržet. Ležérně se opíral o veřeje dveří jídelny a sledoval,co bude dál.

Novalie se pomalu zvedla. Ten mladík,s hnědými vlasy a modrýma očima si myslel,že jde na něj a začal se potichu modlit. Novalie ale kupodivu přešla k smějícímu se Daimonovi. Vrazila mu pořádnou ránu,až slítnul ze židle. Z nosu se mu spustila krev.

„Co to..“ nedořekl,protože ho zvednula na nohy,vzala za okraj jeho trička a pečlivě si utřela celý obličej. Když usoudila,že je čistý,pustila ho a šla si zase sednout. Daimon jen nevěřícně koukal.

„Podívej se cos to udělala! Tohle bylo moje nejoblíbenější tričko a teď je zníčené!“ Novalie ho probodla načervenalýma očima.

„Podívej se Daimone,kdyby ses tak debilně nesmál,udělala bych to tomu modrookému mladíkovi. Ale jelikož si se smál ty a ten kluk se modlil,abych na něj nešla,zvolila sem si jako cíl tebe. A k tomu tričku. Hodíš ho do pračky a dáš na šedesát. Toť vše.“ Opět si vzala knihu do rukou a začala číst tam,kde přestala. Daimon z brbláním odešel z jídelny,načež minul Dominika. Ani ho nepozdravil a radši se vypařil. V jídelně to zašumělo a všechno se vrátilo do starých kolejí. Novalie ještě pohledem vyhledala toho kluka co ten dort hodil. Když se na ní podíval a nervózně se usmál,mrkla na něj okem a dál se s ním nezabývala.

„To bylo hezké.“ Poznamenal Dominik,když si sednul naproti Novalie. Ta se na něj usmála. Její úsměv mu téměř vzal dech.

„To víš. Nesmím ztratit autoritu.“

„To určitě.“ Novalie se na něj zkoumavě podívala.

„Co jsi dělal?“

„Ale,jen jsem dodělával hlášení o naší minulé misi.“

„Aha. To musela být zábava.“ Dominik se na ní zašklebil.

„To tedy ano.“

„Až budeš příště zase něco takového dělat,dej vědět. Ráda ti pomůžu. Stačí jen říct.“ Dominik si vzal skleničku s pitím do rukou.

„Děkuju.“ Její odpovědí byl další zářivý úsměv. Potom se opět opřela do židle,dala jednu nohu nahoru a znovu se začetla. Dominik se napil ze skleničky a zapojil se do hovoru.

Hodiny ubíhaly a lidi se z jídelny pomalu začali vytrácet. Nakonec tam zůstala Novalie sama. Byla tak začtená,že si nevšimla nově příchozího. Ten někdo se postavil do dveří jídelny a začal si jí prohlížet.  Dívka sedící na židli měla delší hnědé vlasy růžově podbarvené. Viděl ji jen z profilu,ale i tak mohl vidět plné,lehce našpulené rty,dlouhé řasy a velké oči jak utíkají po jednotlivých řádcích.  Očima sjel na její postavu. Nebyla ani hubená,ale ani tlustá. Dalo by se říct,že byla tak akorát. Když se znovu vrátil k hlavě ,zjistil,že hledí do tmavě hnědých očí. Okamžitě se otočil a dal se na útěk.

„Hej!“ vykřikla Novalie a chtěla se dát za ním,ale neznámý už byl pryč. Stihla si všimnout,že ten neznámí byla holka a měla kratší hnědé vlasy. „Kdo to jen mohl být.“ Uvažovala,ale pak si řekla,proč se tím má teď zabývat. Chtěla si znovu sednout a číst si,ale když se podívala na hodinky,rozmyslela si to. „Dvanáct. No,to abych šla na kutě. Nebo bych mohla jít někoho vystrašit. Přece jen je dvanáct,to chodí strašidla a …upíři.“ Poťouchle se usmála a v oku se jí zažehnul ohníček. Vzala knihu a vydala se na svoje patro.

……………………………………………………………………………………………………………………

Z bezpečnostních důvodů bydlela na patře s klukama. Kdyby se totiž neovládla a zatoužila po krvi,kluci mají větší pravděpodobnost,že by se jí ubránili než holky. A tak měla pokoj přesně uprostřed klučičích pokojů. Nejdřív z toho nebyly moc nadšení,že budou mít holku na patře,ale postupem času si na to zvykli a byly i rádi. Mohli se jí svěřovat a věděli,že to nikomu neřekne. A navíc byla hezká,tak proč ji tam nemít že. Ovšem koupat se chodila na holčičí patro,které bylo přes delší chodbu od klučičího.

Vyhlídla si pokoj Daimona. Dneska byl dost naštvaný,a tak ho chtěla nějak vylekat,aby se aspoň ona pobavila,když se dneska tak dobře bavil on na její účet. Nejdřív si ale  potichu zašla do pokoje,aby si tam dala knihu a učení. Potom si vzala ze skříně dlouhý plášť,který měla na své noční,ale i denní mise a odebrala se do Daimonova pokoje. Jeho pokoj byl tři pokoje od toho jejího. Jak lákavé. Oblékla si plášť a nasadila si kápi. Pomalu vzala za kliku a potichu se vkradla do pokoje. Celou místností se ozývalo spokojené oddechování. Zaradovala se. Takže zábava začíná. Vyhledala stín a schovala se v něm.

„Daimonee…“ začala šeptat. „Daimonééé…“ tělo na posteli se zavrtělo. „Daimon vstááávej. Musíš si odpykat svéé hříchy.“ Daimon zamžoural do pokoje. Co je to za hlas?

„Kdo je to? Co to říkáte?“

„Musíš si odpykat to co jsi dneska udělal Novalie. To od tebe nebylo moc hezké.“

„Což..“ nestihnul doříct,protože ho Novalie chytila silně pod krkem. Dala si záležet na tom,aby jí oči svítili jasně rudě a špičáky aby vyjely dostatečně na to,aby vypadal hrůzostrašně.  Daimon vykulil oči.

„Dnes zemřeš…“ Sevřela víc jeho krk.

„AAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!!“ začal hystericky řvát,až probudil ostatní obyvatele patra. Ti se okamžitě přihnali. Dominik s nimi.

„Co se děje!“ vykřikl Tom,když rozrazil dveře. Za ním se objevil Dominik,který něco tušil.

„Ona..ona mě chce zabít!“ Tom se rozhlédl po pokoji,ale nikde nikoho neviděl.

„Kdo?“ Daimon taky těkal očima po pokoji.

„Ta postava v plášti!“

„Tady žádná..“

„BAF!“ Vyskočila Novalie před Toma,který se lekl a vykřiknul. Chtěl na postavu zaútočit,ale ona se začala smát. Daimon ten smích znal.

„Novalie??“ Všichni se na smějící postavu podívali. Dominikovi se lehce zvednul pravý koutek úst. Novalie nemohla popadnout dech.

„Kdyby…kdyby jste se viděli!“ Na nic víc se nezmohla,protože se málem smíchy počůrala. Tohle bylo k nezaplacení. Kdyby věděla,že vyleká i Toma…XD. Daimon nasadil naštvaný výraz.

„Teda to byl ale pěkně debilní nápad.“ Odfrknul si. Tom jenom přikyvoval. Novalie si setřela slzy,které se jí smíchem zpustili a pobaveně se na Daimona podívala.

„Mě to přijde jako skvělý nápad. Ale..“ otočila se na Toma. „Promiň. Tebe jsem nechtěla vylekat,ale když už jste se tady objevili.“ Tom pokrčil rameny a usmál se.

„Aspoň že byla zábava.“

„Zábava?!“ zajíkal se vztekem Daimon,který seděl na posteli. „Tohle není žádná zábava!“ Tom a Novalie se na sebe podívali a oběma cukaly rty. Daimon si toho všimnul a hodil po nich polštář. Oba tak usoudili,že je nejvyšší čas vypařit se. Novalie se ve dveřích ještě zastavila a usmála se Daimonovi do očí. Ten po ní hodil první věc,která mu přišla pod ruku. Skleněná soška anděla. Vztekle jí hodil,ale stačila zabouchnout dveře a soška se rozbila o ně a ne o Novalie,jak měla v plánu.

„Co tě to napadlo?“ Dominik stál hned za ní. Novalie do něj málem vrazila.

„Chtěla jsem odplatu za jídelnu.“ Řekla na vysvětlenou a andělsky  se usmála. Dominik se podrbal na hlavě. Tahle holka je..jako neřízená střela.

„Musím ale uznat,že se ti to povedlo.“ Uznal po chvilce mlčení. Novalie se rozzářili očka .

„Díky. No,půjdu už spát. I upíři si někdy musí dáchnout.“ Vytáhla se na špičky a políbila ho na tvář. S tím odešla do svého pokoje. Dominik nad ní s úsměvem zakroutil hlavou a taky se vrátil do pokoje. Byl po dnešku docela unavený a tohle noční vyrušení mu na spánku moc nepřidalo. Zavrtal se do peřin a za chvilku spal jako malé děcko.

……………………………………………………………………………………………………………………….

Někdo na chodbě křičel. Dominik něco zabručel a s navztekaným výrazem se vyhrabal z postele.

„Přísahám,že jestli to bude někdo z mé skupiny,osobně ho rozčtvrtím!“ vrčel do pokoje. Vztekle otevřel dveře,a jakmile vyšel na chodbu uklouznul a spadnul na zem. Do mokrého.

„Co to sakra..“ Opět se ozval výkřik a okolo něj se prohnal Daimon,celý mokrý a za chvilku za ním vyběhla Sophie s kýblem v ruce.

„Já ti řikám,že to okamžitě vrátíš!!“ řvala na něj přes celou chodbu.

„Donuť mě!!“ křikl v odpověď a dál utíkal chodbou. Kluci co vylezli,aby se podívali co se děje,zase rychle zavřeli dveře,když se jim do pokojů nahrnula přílivová vlna. Sophie byla pěkně naštvaná a Daimon byl celý vysmátý. Sop napřáhla ruku s kýblem a vodu mrskla po Daimonovi. Ten to schytal naplno a s ním i Tom,který právě vycházel z koupelny. Sop ani Daimon si z toho nic nedělali a dál pokračovali ve své činnosti. Z pokoje právě taky vyšla Novalie. Když se rozhlédla kolem,musela se usmát,a když viděla Toma celého mokrého a Dominika sedícího na mokré podlaze,nevěřícně kroutějícího  hlavou,už se musela začít smát. Přišla k němu a podala mu ruku. Přijal ji a zvedl se ze země. Novalie se pozorněji podívala na Toma. Jeho tichá zuřivost byla opravdu rozkošná a obzvlášť,když se mu na těle začínalo objevovat peří.

„Pozor Tome,nebo budeš mít zplihlé peří.“ Upozornila ho s úsměvem. Tom jí probodl očima.

„Já..je zabiju!“ Otočil se a rozeběhl se za nimi.

„No,nechtěla bych být v jejich kůži.“ Dominik se na ní káravě podíval. „Ale Dome.“ Řekla jenom,páč věděla,že říkat něco víc by nemělo cenu. Pokrčila rameny. Za chvilku se ozvala ohromná rána a vzápětí křik. Novalie s Dominikem se šli podívat co se stalo. To co uviděli přivodilo Novalie  srdeční záchvat a Dominikovi klinickou smrt. Sophie s Daimonem leželi na sobě v hluboké díře uprostřed chodby. Oba dva byly na turch mokří a oba se na sebe nenávistně dívali. Nad nimi se vnášel Tom,plně přeměněn na Gryfa a smějící se jejich situaci. To že rozbili klučičí patro a udělali do něj díru,jim bylo v tuhle chvíli asi naprosto ukradené. Novalie si utírala slzy smíchu a Dom se chytil za čelo.

„Tohle nedopadne dobře.“ Konstatoval. A měl pravdu. Za jeho zády se objevil ředitel a z plných plic zařval Dominikovi přímo do ucha.

„CO SE TO TADY DĚJE!“ Dominik s sebou trhnul a Novalie nadskočila.

„Pane já..já..“

„MLČTE! Vy!“ ukázala na Toma,Sophii a Daimona. „Co to tu ksakru vyvádíte!“ Sophie se na ředitele nevinně podívala a Daimon si odfrknul. Ty její psí oči,pche!,zašklebil se. Ředitel byl rudý jako rajče a z uší mu šla pára. Novalie to fascinovaně sledovala.

„Teda šéfe. Já nechci nic řikat,ale ať nám tu nevybuchnete jako papiňák.“ Pronesla  uznale. Dominik se zděsil,chytil jí do náruče a ucpal jí pusu. Ředitel se na ně dva vztekle podíval. Dominik se usmál a s Novalie v objetí začal couvat pryč. Ředitel je propichoval pohledem do doby,než zmizeli v kumbálu na košťata. Tam Novali sundala Dominikovu ruku z pusy.

„Co to vyvádíš! Mohli jsme i my dva mít průšvih!“ Novalie se jeho panikaření musela zasmát.

„Ale Dome,aspoň byla sranda ne?“ Dominik jí probodnul pohledem,ale její smích byl nakažlivý,takže se začal smát taky. Po chvilce uslyšeli ředitelův křik.

„VY TŘI OKMAŽITĚ DO ŘEDITELNY!“

„Ale,“ zmohli se všichni tři na odpor,ale marně.

„HNED!“

………………………………………………………………………………………………………………………

Novalie s Dominikem stáli před ředitelnou a čekali na ty tři. Novalie proto,aby se jich zeptala,co jim ředitel řekl, a Dominik jen proto,aby jim on sám udělil trest. Za chvilku vyšli se sklopenými hlavami a ředitel je následoval.

„Dominiku,zajistíš,aby od  tebe dostali tvrdý úkol.“ Dominik přikývnul. Z jejich ředitele šel občas strach. „A ty Novalie.“ Postavila se do symbolického pozoru a Dominik se opět zděsil. Ředitel pokýval hlavou. „ty Noalie, dostaneš žáka.“ Novalie pozvedla obočí.

„Žáka?“

„Žáka??“ zděsil se podruhé Dominik.

„Ano. Zrovna se sem přistěhovala a zjistila,že má neobyčejné schopnosti. Přesto ale neví jaké a tvůj úkol bude to zjistit a popřípadě jí trénovat.“

„Ale..ale..“ chtěla něco namítnout,ale to se řediteli za zády objevila holka. Novalie přišla něčím povědomá. Kratší černo-hnědé vlasy,hnědé oči. Ano! Byla to ta postava,co zahlídla v jídelně,než šla vyděsit Daimona. Při téhle vzpomínce se musela usmát. Dívka naproti ji bedlivě pozorovala. Tahle holka,vypadala zajímavě. Delší hnědé vlasy, čokoládové oči,plné rty a rovný nos. Byla o něco vyšší než ona sama. Rozhodně na ní bylo ještě něco víc,ale nevěděla co.

„Loo,tohle Novalie,tvoje nová učitelka. Novalie tohle Lola.“ Novalie se na Lolu podezíravě podívala. Potom se podívala na ředitele.

„Ale šéfe,nemůžu teď mít nějakýho zelenáče na krku.“ Ředitel po ní hodil nepřístupný pohled. Novalie si ještě jednou prohlédla Lolu. Pak s kritický výrazem vydechla a pomalu přikývla.

„Dobře tedy.“ Ředitel spokojeně přikývnul a odešel.Sophie s Dominikem a Daimon se na Lolu chvilku dívali a pak se dali do představování. Respektive je představila Novalie.

„Tohle Sophie,džin,tady tohle divné stvoření je Daimon,vlkodlak a tady to je náš velitel skupiny Dominik,démon. A tenhle krasavec Gryf je Tom“ Daimon při zmínce „divné stvoření“ by Novalie nejradši zakousnul. Novalie ho ignorovala. „Jestli jsem tomu dobře rozuměla,tak ty budeš v naší skupině. Tudíž jsi v akcích podřízená Dominikovi a mě. Od téhle chvíle ručím za tvůj život a výcvik. Jestli budeš mít sebemenší problém,okamžitě s ním půjdeš za mnou a nechci slyšet žádné ale. Nejsem zvyklá na odříkávání,takže to na mě ani nezkoušej. Co se týče tvého výcviku a tak dále. Budeme trénovat pět hodin denně a to hned po škole. O víkendech bude tvůj trénink začínat v osm a bude končit ve dvanáct. Na akcích se budeš držet blízko mě a pokud to nebude nutné,nehneš se ode mě. A kdyby si mi něco chtěla,nenajdeš mě na holčičím patře ale na klučičím. Páté dveře na levé straně. No,“ spráskla ruce. „ to je asi tak v kostce všechno,co sem ti chtěla říct. Teď mě omluvte,jdu na oběd.“ Otočila se a odešla. Lola za ní chvilku koukala s otevřenou pusou.

„Na to si časem zvykneš,“ pronesl Daimon a vrhnul silně znechucený pohled na Sophii. Vzápětí ale ztuhnul,protože Sop na něj upírala svoje oči,plné vzteku.

„Ale to ne,znovu ne,“ zašeptal Dom a Lola se nechápavě na něj podívala. Sophi se vrhla na Daimona,ale Dominik jí v čas zachytil za lem košile a držel ji dostatečně daleko.

„Pusť mě!“ křičela na Dominika a všemožně se snažila k Daimonovi dostat.

„To teda ani omylem! Jednou za den to stačí!“ Daimon se na Sophii ušklíbnul tak nehezkým způsobem,že Domovi blýsklo v oku.

„Tak ať mi to okamžitě vrátí!!“

„A co ti to vzal,že kvůli tomu tak strašně vyvádíš?“ Sop se v koutku oka objevila slza.

„Můj deníčééééééééééék!!“ zapištěla. Dominik si povzdechl.

„Připadám si jako nějaký vychovatel v ústavu pro choromyslné. Můžete se chvilku chovat dospěle?“

„Jo!,ale až mi vrážíí můůůůj DENÍČÉÉÉÉÉÉK!!!!“ zařvala nahlas. I Lola si musela zakrýt uši.

„Proč bychom se my měli chovat dospěle,když ty to taky neděláš…medvídku.“ Tohle na Dominika platilo jako platí na býka červená. Do obličeje se mu nalilo horko a začal rudnout. Medvídku,medvíkdu,medvíku..vířilo mu hlavou jako slova z hororu. Medvídku mu říkala jenom jeho matka,vždy když ho přijela navštívit. Jenže nikdo to nevěděl a teď když to Daimon vytáhnul,byla to rána pro jeho ego. Napadl ho ďábelský nápad. Daimonovi se jeho pohled přestal líbit.Přitáhnul si Sipohii blíž a zašeptal jí do ucha,ale tak aby to Daimon slyšel.

„Víš co Sophie. Myslím,že jste nedokončili to,co jste tam na chodbě začali.“ Pustil jí košili. „Tak prosím. Dokonči to.“ Sophii se rozzářili očka,ale vzápětí se jí obličej zkřivil v nehezký úšklebek slibující pomstu. Daimon  na sucho polknul.

„AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!“ zařval a dal se na zběsilý úprk po chodbě. Sophiee se hnala za ním. Dominik se spokojeně usmíval,když ho někdo zatahal za rukáv. Byla to Lola.

„Prosím vás,můžu se zeptat kudy se jde na pokoje?“ Dominik shodil masku boha Pomsty a mile se usmál.

„Rád ti cestu ukážu a prosím,nevykej mi. Jsem Dominik,nebo Dom,jak mi říká Novalie.“

„Ehm..Novalie asi bude přísná učitelka že?“ zeptala se trochu nesměle. Dominik se podrbal na hlavě.

„To ano,ale ona není špatná. Naučí tě toho hodně. Už vycvičila hodně z nás a musím říct,že to udělal skvěle vzhledem na svůj věk.“

„Kolik jí je?“

„Šestnáct. Tuším že za dva měsíce jí bude sedmnáct.“

„Aha.“

„No a kolik je tobě?“

„Mě bude za tři měsíce šestnáct.“ Dominik se usmál. Vyšli do druhého patra a Dominik jí ukázal holčičí patro.

„Tady by měl být někde volný pokoj. Myslím že je až úplně na konci chodby,ale nejsem si jistý. Novalie najdeš na druhé straně přesně uprostřed.“

„Ehm..proč vlastně Novalie není na dívčí..straně?“

„No t je z bezpečnostních důvodů.“ Lola zvednula obočí.

„Z bezpečnostních důvodů?“

„Jo. Kdyby totiž Novalie dostala hlad a neovládnula by se…vy holky byste neměli šanci se ubránit.“ Lola se rozesmála.

„A co je ta Novalie vlastně zač? Nějaká zrůda? Vlkodlak nebo snad upír?“ Vyhrkla se smíchem. Dominik si jí výsměšně prohlížel. Když se nezačal smát,Lola taky přestala a zkoumavě se na něj podívala.

„Upír.“ Řekl a bez slova na rozloučení se otočil a odešel. Lola zůstala stát na chodbě s pootevřenou pusou. No to je skvělý,proběhlo jí myslí a jala se hledat svůj pokoj. Za nedlouho po tom,co ho našla se ozvala  ohromná rána,která byla doprovázená drnčením podlahy. Pak se ozval dívčí,nejspíš Sophiin smích a Daimonův řev. To všechno bylo přehlušeno řevem ředitele a tichým naříkáním Dominika. Lola se pro sebe usmála. Tady se mi bude líbit.