Naku: Your Boss ^^

„HŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ…Aoííííííííííí!!!!!!“ křičel někdo z přízemí hotelu nahoru do vyšších pater. Byl slyšet totálně po celém hotelu a možná i ven. Naštěstí byl hotel  plně rezervovaný JIM a pro několik málo lidí z V.I.P. . Křik splnil svůj účel a probudil úplně celý hotel,který měl „polední klid“. Všichni vykoukli z svých pater do přízemí. Pro upřesnění,hotel byl konstruovaný tak,aby uprostřed všech pater byl otvor,kterým by mohli lidé z různých pater nahlédnout do jiných pater. Takže to vlastně vypadalo jako obchoďák,akorát v hotelovém provedení. Bylo tu dohromady pět pater,a z toho jedno bylo přiděleno dvěma členům. Jenom jeden z nich byl na sám na celém patře. A tím byl zpěvák Aoi.

Na patře po dvou pak byly Takehito – Intetsu a potom Yumehito – Kenzo. První dvojice měla patro číslo 2,ta druhá číslo 3 a zpěvák byl v patře číslo 5. Oni dohromady tvořili skupinu Ayabie,která teď vyrazila na světové turné a momentálně byly v Londýně. Všichni do jednoho si to tu užívali,protože rádi poznávali nová místa. Ale díky nešťastné nehodě,nebo možná záměru,vyšetřovala to i policie,byl jejich koncert odložen o týden,a to díky nějakým vandalům,kteří rozbili jejich stadion. Takže měli více času na zkoušení a Yumehito více času na nakupování (xD).

„Co tady tak ječíš, Intetsu?“ pronesl Ayoi dolů směrem k přízemí. Intetsu doběhl do patra číslo 4,kde se scházeli všichni členové,když se chtěli na něčem domluvit. Tam se opřel o kolena,snažíc se rozdýchat mega dlouhý běh. Ostatní na něj koukali jako na nějaké zjevení.

„No….uff…to..uff..“zasekával se z nedostatku vzduchu. Kenzo se k němu naklonil a sjel ho pohledem. Intetsu byl rozcuchaný,zaprášený,umazaný od bláta a taky…trochu zapáchal (xDD) . Kenzo nakrčil nos.

„Co ji to proboha dělal?“ zeptal se ho.Tázaný se na něj zašklebil. Teď už odpověděl,protože měl v plicích aspoň nějaký vzduch.

„Prší..plus fanoušci. Domysli si to.“ Zadíval se na Aoie. „Byl jsem poblíž stadionu,který opravují a zjistil jsem ,že za čtrnáct dní bude už v plném provozu,tudíž budeme moci vystoupit!“ pronesl vesele. Zbytek skupiny potěšeně zavýskal,načež Aoi spráskl ruce.

„Tak,pánové,jde se…ZKOUŠET!“ zaječel a všichni s ním s výkřikem souhlasili. Yumehito zvednul palec nahoru, Takehitovi se uleviloa dal to hlasitě najevo,když vypísknul,ale Kenzovi se trochu přitížilo. Byl to typ,který si až moc rychle zvyknul na to,že má volno. Ale přece jen se usmíval. Na druhou stranu miloval koncerty,svoji skupinu,členy,kytaru a tu zábavu,kterou si spolu den co den užívají. Je jisté , že ne vždy jsou ty dny veselé,ale i ty špatné dny jsou pro něj důležité. Teď nebyl čas pochybovat. Odebrali se do zkušebny ,která byla zabudována dočasně v hotelu. Zkoušení trvalo něco přes dvě hodiny,ale celá skupina si jí užila.

„Kluci?“ optal se Yumehito,když uklízeli nástroje. Zaměřili se na něj čtyři páry očí. „Nepůjdeme…na nákupy?“ Intestu se podíval na Aoie.

„To by jsme mohli ne?“ Aoi přikývnul.

„Dneska jsme udělali dobrý kus práce a myslím,že si všichni ty nákupy zasloužíme,“pronesl s nadšením a jiskřičkami v očích. Yumehito se na něj, usmívající se, podíval. Ta radost,která s Aoie zářila byla..byl tak neskutečně roztomilý. Ten jakoby vycítil jeho pohled se na něj taky podíval. Chvíli se dívali jeden druhému do očí,ale Yumehito nakonec raději uhnul očima a zaměřil se na Kenzo,rozebírajíc trasu jejich nakupování. Aoiovi ,jeho chování nepřipadalo nijak zvláštní a tak se vrátil k Intetsu a jejich stadionu.

„Přemýšlel jsem nad tím a došel jsem k závěru,že máme deset dní volna plus čtyři dny zkoušení,což znamená víc času na nákupy,takže… Jde..SE DO CENTRA!!!“

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Centrum bylo nádherné. Všude plno obchodů,restaurací,barů,nočních klubů a ..heren.. Nákupy byly rájem pro Yumehito a Aoie, restaurace pro Kenzo a Takehito,bary pro Intetsu a Yumehito,ale herny. Herny si nechali líbit všichni členové.Trávili tam několik hodin skvělé zábavy. YUmehito,který hrál šipky proti Intetsu vyhrál a jelikož se vsadili o to,že poražený koupí vítězi čokoládu,musel mu ji Intetsu koupit,načeš YUmehito si vybral tu největší a nejdražší. Po těch několika hodinách je to bavit přestalo a jelikož už bylo docela pozdě a byly unavení,vrátili se do hotelu.Každý se doploužil do svého patra a na svůj pokoj,kde se pak zhroutil do postele.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Intestu,který nemohl spát,se rozhodl,že se půjde vykoupat. Vyjel výtahem do šestého patra,kde byly koupelny,bazén a sauna. Ani ho nepřekvapilo,když u bazénu zahlédnul  Takehito s Yumehito v živém rozhovoru. Usmál se ,když zaslechl kousek jejich rozhovoru. Bavili se o tom,kdo a jak zařídí přidělené věci na koncert. Ale Yumehito na nic nenechal nikoho sáhnout,takže Yumehito zařizoval a Tekhito mu pomáhal. Intetsu je obdivoval pro jejich velký zápal. Obzvlášť Takehito.  On byl vždy ten,co pomáhal a co byl ochoten všechno potřebné sehnat, načež vždycky sehnal. Povzdechl si. Kdyby jen věděl,co k němu cítí. Nikdy mu to ale neřekl,protože se bál,že by to ohrozilo celou jejich skupinu. Pohladil ho očima,mizejíc v koupelnách. Na jeho záda dopadl  Takehitoův upřený pohled.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Aoi si v posteli hrál s něčím malým a hodně chlupatým. Hrál si s koťátkem,které našel toulat se před hotelem a jelikož mu ho bylo líto,vzal si ho k sobě tím,že ho propašoval pod bundou. Nevěděl,jestli je to holka nebo kluk a tak mu říkal Mrňousek. Vyrobil pro něj škádlítko a celou dobu si s ním hrál,načež se šťastně usmíval.

„Jakpak se asi jmenuješ doopravdy? A máš vůbec nějaké jméno?“ mluvil na kotě,které na něj koulilo svoje obrovské zeleno – modré oči a mňouklo. Hra ho očividně už omrzela, a tak se stočilo do klubíčka v Aoiově klíně. Uchtetnul se,pohladil ho po hlavě a lehl si na záda,přivinujíc kotě k sobě.V téhle pozici usnul,jak Aoi,tak i kotě.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Vztekal se,protože nesnášel bordel. Kdyby tohle věděl,nikdy by s ním na patře nebyl. Všude se váleli jeho věci, make-up,oblečení,různé doplňky a knihy. Zbláznil by se z toho. Už odmítal jeho věci uklízet,ale pak to na patře vypadalo jako po výbuchu atomovky. Takhle to dál nešlo,musí si s ním promluvit. Nakvašeně,se založenýma rukama si sednul na bednu od kytary. Nejradši by vyšel někam do dvacátého patra a shodil by ho dolů na beton. Povzdechnul si. Škoda že tahle budova nemá těch dvacet pater,protože buď bych ho vyhodil z okna,nebo bych se přestěhoval do jiného patra. V tuhle chvíli začal závidět Aoiovi. Ten byl na patře sám a nemusel snášet něčí nepořádek. Uraženě vstal a odešel do zkušebny. Ať si to uklidí sám a až ho potkám,dostane pěknou sodu,vymýšlel v hlavě plán pomsty.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

„Já bych rád udělal nějaké omluvné překvapení.“sdělil Yumehito svůj nápad Takehitovi u bazénu. Také neustále ,každou chvilku koukal po dveřích od koupelny a moc nevnímal Yumehita. Ten si toho zjevně všimnul a zeptal se ho na to. „Takehito,děje se něco?“Ten sebou trhnul a zaměřil se zpátky na něj. S omluvným výrazem.

„Promiň, Yume,ale není mi dobře. Půjdu se vykoupat a pak zalezu do postele.“ Yume se na něj podíval. Tak on si myslí,že mu tuhle lež sním?,rentgenoval ho očima. On totiž nebyl slepý. Moc dobře věděl,proč chce jít do koupelny a hlavně… za kým tam chce jít.

„Je v druhém boxu.“ Takehito se na něj zděšeně podíval. Yume se uculil. „Já jen abys ho tam nehledal tři hodiny.“ Takehitův obličej dostal barvu máku. Stydlivě se usmál a zmizel v koupelnách. Yume se chvíli pořád uculoval,než se zvednul,sundal si oblečení a jenom v trenkách skočil do bazénu.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Celé koupelny byly zahaleny do husté,neprohlédnutelné teplé mlhy od toho,jak všude fungovali sprchy. Byl v tom takový systém,že když se pustila jedna sprcha,ostatní se spustili taky. Tenhle systém Intetsu nikdy nepochopil a asi ani nepochopí,ale jelikož měl rád vařící vodu,tak nejenom že jeho sprcha jí produkovala,ale produkovali ji i ostatní sprchy. Jednoduše se z toho stala druhá sauna. Miloval tu slast,kdy mu vařicí voda dopadá na ztuhlé svaly. Obzvlášť po koncertech,kdy byl ochotný strávit pod tou vodou několik hodin. Jen se opřel čelem o mramor,ze kterého bylo všechno v hotelu vyrobeno.Mramor krásně chladil jeho vařící čelo a dával mu tak možnost ví se uvolnit. Když slyšel prásknutí dveří,nevěnoval tomu moc velkou pozornost. Věděl,že to určitě bude někdo ze skupiny,protože nikdo jiný v tuhle dobu v hotelu nebyl. Ani personál,protože ho kapela odmítla. Přes noc se o sebe uměli postarat sami a nepotřebovali žádné ňoumi aby se jim motali po nocích jejich pokojích. Ovšem když neslyšel žádné slovo,žádný zvuk,přišlo mu to už docela divné. Taky mu přišlo divné,že u ucha náhle ucítil něčí dech a ruce,které ho objali kolem pasu.

„Jaká je voda,“ zašeptal jemu tak známí hlas. Intetsu se otočil,aby se ujistil že tam stojí… Takehito.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

V tu dobu Aoi klidně spal s kotětem,které se mu v průběhu noci stočilo u krku a hlavu mělo položené na jeho hrdle. Aoi ležel na zádech s rozhozenýma rukama. Hřáli jeden druhého a tak jim bylo příjemně. Zapomněl na všechny svá trápení. On se totiž někdy cítil moc osamělý. Jako zpěvák vždycky spal sám,protože většinou byly pokoje,nebo, tomto případě patra,po dvojicích a oni byly pětičlenná kapela,takže jeden musel spát sám. Někdy ze zoufalosti přemýšlel,že by přijal šestého člena,ale pak si uvědomil,že všem to tak vyhovuje. A co by to byl za „šéfa“ kdyby chtěl změnit spokojenost u členů,kteří na něj spoléhali a důvěřovali mu. Takže bylo pochopitelné,že byl strašně moc rád za tohle malé chlupaté klubíčko,kterého se nehodlal jen tak vzdát.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Kenzo seděl v koženém křesle ve zkušebně a díval se ven z okna. Měsíc už pomalu ustupoval a na řadu mělo přijít hřejivé slunce. Přiložil si k ústům hrnek teplého kafe,které si udělal s vědomím toho,že dneska nezamhouří oka. Nevěděl proč,ale prostě nemohl spát. Nedařilo se mu usnout,protože se neustále převracel a nemohl najít vhodnou pozici pro spánek a …. Ten příšerný bordel na patře.. Ne věděl že dneska neusne. Vlastně se necítil ani unavený. Byl přesvědčený,že všichni spí,ale kromě Aoie a Mrňouse  nespal nikdo. Blaženě si povzdechl. To bylo ono,všude panovalo ticho a klid. Tak to měl rád,když byl nějak přepracovaný,nebo chtěl prostě jen odpočívat. Díky tichu ho také napadali melodie a sem tam i texty,se kterými se potom svěřoval Aoiiovia ten to buď zamítl,nebo to s kapelou přijal. Odložil prázdný hrnek od kafe a odešel nahoru za Aoiem,zeptat se ho,co budou dělat zítra.

Konec  1 části