Jdi na obsah Jdi na menu
 


Genesis and Ankoku

25. 9. 2008

:Tuhle povídku jsem napsala pro moji jedinečnou přítelkyni,která mě vždy podpoří a  přes mé neustále keci mi stále dokazuje,že jsem důležitá.

For you Ankoku- pro Janu.. I love you

 

Stál na okraji propasti a chystal se skočit. Věděl,že brzo už to nebude on. Že se brzo stane… monstrem. Věděl to a nedalo se to zastavit. Jediná možnost byl Sephirot,ale ten momentálně stál proti němu. I když mu chtěl v mládí pomoci,profesor mu to nedovolil. Genesis tenkrát tušil zradu,ale byl moc ješitný. Teď to chápal daleko rozumněji než tenkrát. Ale bylo pozdě. Moc pozdě na to,aby se jakkoli zachránil. Mohl jenom stát a přihlížet svojí přeměně. Jak mu postupně šednou vlasy,jak se jeho krásná kůže mění v šedý mramor a jeho oči. Prázdné a temně šedé. V každém směru pozdě. Přišel i o své přátele,o místo a o život. Teď byl největší grázl a Lazárd proti němu zbrojil. A on se nenechá jen tak chytit. To se radši stal grázlem a  největším nepřítelem Shinra Company a všech Soldier všech tříd. Jenže teď si něco uvědomil. Nechtěl o to přijít. Nechtěl se stát monstrem. Nechtěl nic z toho,co se stalo.

Udělal další krok přes okraj,když v tom ho zastavil dívčí hlas.

„Genesisi!“ vykřikla dívka a přiblížila se k němu. Když viděla,co se Genesis snažil  udělat,rychle se k němu rozeběhla. Nemohla dovolit,aby si něco udělal. „Genesisi…. Genesisi,nedělej to.“ Ani se nemusel otáčet. Věděl,kdo to je.

„Jdi pryč, Ankoku. Nemáš tady co dělat. Jdi cvičit.“ Ankoku zavrtěla hlavou.

„Nikam nepůjdu,dokud nepůjdeš dál od toho okraje.“

„Tohle nemá cenu, Ankoku. Běž pryč a nech mě být!“ Ankoku přistoupila blíž. Chtěla se ho dotknout,ale ucuknul před tím pohybem.

„Copak,dneska žádné citáty z knihy Loveless??“ Podrážděně se otočil. Přesně tohle byl její závěr. Rozptýlit ho a odvést ho od okraje. Jen aby si toho nevšimnul. Genesis si jí měřil tyrkysovýma očima a zrzavé vlasy se mu zavlnili ve vzduchu. Takhle vypadal přímo k sežrání. Ankoku musela polknout,jak jí rychle vyschlo v krku. Genesis se při tom gestu k ní natáhnul a chytil jí pod krkem. Podezíravě se jí díval do očí.

„Tak kdo tě poslal.. Lazard?...Sephirot??.. Tak kdo!“ Ankoku držela jeho zápěstí,jak se snažila dostat z toho bolestivého sevření. Zásoba vzduchu jí pomalu začínala docházet,čímž se začínala dusit. Její hlas byl sotva slyšitelný,když promluvila.

„Ni…nikdo mě posl..al..Gene…Genesis…prosíím…“ sípala a byla celá rudá v obličeji. Genesis jí odhodil od sebe a levou rukou se chytnul za půlku obličeje. Ankoku se na zemi dávala postupně dohromady. Rychle lapala po dechu a snažila se zpomalit svůj tep a hlavně dech. Mnula si červený krk,na kterém přímo fosforovaly Genesisovi prsty. Opatrně se na něj podívala.

„Co se to s tebou stalo…“ zašeptala nevěřícně. Trhnul s sebou při jejím hlase. Provinile se na ní podíval.

„Promiň.“ Zašeptal s upřímnou omluvou v hlase. Ankoku se pomalu zvedla,protože se jí trochu motala hlava. Když si byla jistá,že se země neotáčí a nevlní všemi směry,pomalu se vydala k Genesisovi. Ten měl hlavu svěšenou mezi rameny a z očí mu odkapávaly hořké slzy. Slzy bolesti,lítosti,smutku a vzteku. Něžně mu vzala hlavu do svých dlaní a přiměla ho podívat se jí do očí. Jeho slzy jí pálily na rukou ,ale hlavně v srdci.

„Nemusíš to dělat. Bylo by naprosto zbytečné skočit dolů.“ Zběsile zavtěl hlavou.

„Ty to nechápeš, Ankoku. Už nejsem ten starý Genesis. Jsem monstrum.“ Tentokrát zavrtěla zběsile hlavou Ankoku.

„To není pravda. Ty nejsi monstrum. Jsi Genesis. Soldier 1 třídy. Možná jsi trochu zešedivěl a narostlo ti černé křídlo,ale pořád jsi to ty. Jsi tady. A já chci abys tu taky zůstal. Nehodlám o tebe přijít jen proto,že jsi dostal infekci a Matka ti nijak pomoct nechtěla. Ale pořád tu jsi…. Genesisi. ..“ Přiblížila se svojí hlavou k jeho,až je od sebe dělilo jen hodně málo centimetrů. „A ty…zůstaneš se  mnou…ať se ti to líbí nebo ne.“ Překonala tu mučivou vzdálenost a políbila ho na šedivé,a přesto teplé rty. Genesis si v tu chvíli něco uvědomil. Uvědomil ty malé pozornost jaké mu věnovala a které mu před tím unikaly. Ankoku byla vždycky u něj,když něco potřeboval,když potřeboval podpořit,když byl úplně na dně,když ho infekce celého pohltila. Vždycky u něj byla. Byla tu i teď. Aniž by to čekala,popadnul ji kolem pasu a přitiskl co nejblíže k sobě. Chtěl cítit teplo její kůže,její krásnou vůni vlasů. Zapojil se do polibku a oplácel jí to s velkou náruživostí. Teď už chápal ty svoje city,když se jí dotknul…když se na ní podíval. Oddálil se od ní a zadíval se do jejích jasně modrých očí. Uviděl v nich odhodlanost a nehynoucí lásku.

„Když půjdeš se mnou,budeš se muset vzdát svého postavení a vůbec všeho,co pro tebe bylo doposud svaté.“ Ankoku ho pohladila po tváři a lehce zavrtěla hlavou.

„Jediné,co bylo pro mě svaté a o co sem na chvilku přišla.. si byl ty Gene.“ Opřela si čelo o to jeho. „Navždy chci být s tebou.“ Genesis jí chvilku pozoroval. Pak ji vzal opatrně do náruče.

„Tvoje přání je mi rozkazem.“ Vytáhl svoje křídlo a vzlétl do vzduchu. Sbohem,Naku.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Mauinka001, 10. 11. 2008 1:37)

bylo to good

:) ...:) ...:) ...

(Rikku, 4. 10. 2008 10:30)

je to good ..;) mrte moc

...

(Ankoku, 26. 9. 2008 12:33)

Pche pche... Je muj xD a tim to konci jasny...? Uz jednou se mnou odletel... Ha ha haaaaaaaaaaa OOooooo boze ja ho miluju... Promin Roxy... Ale ty me stejne podvadis s Axym... xD

díky..

(Naku, 26. 9. 2008 12:23)

eee..sem rádá,že se ti to líbí...dala sem si záležet,jenomže...no...jako...pche...XDXD

...

(Ankoku, 26. 9. 2008 9:45)

UAAAAAAAAAAAAA TAK takhle se mi to libi... xD Děkuju... Děkuju moooooc... Love U 4eveer... :-*