Naku Tora
:Naku
„Uteč!“
„Ne!“
„Dělej! Musíš mě tu nechat a zachránit se!“
„Nemůžu!“
„Kriss!“ Oči se jí rozšířili. „Jsi Naku Tora! Musíš se zachránit!“ Stála a z očí se jí řinuli slzy.
„Vrátím se pro tebe!“
„Ja vím. Budu čekat...“
……………………………………………………………………………………………
Naku Tora se prudce vymrštila na posteli. Tvář se jí leskla potem a zhluboka oddechovala. Opět jí v noci trápila jedna a ta samá noční můra. Noční můra? Ne. Vzpomínka.
„Wailete,“ zašeptala do tmy svého pokoje. Namáhavě se vyhrabala z postele a vydala se do koupelny. Napustila umyvadlo po okraj studenou vodou. Zhluboka se nadechla a ponořila obličej do umyvadla. Voda,tlakem její tváře,začala přetékat přes okraj a v pramínkách padala na studené dlaždičky. Po minutě hlavu vytáhla. Voda jí zbavila potu na obličeji a zároveň zchladila její rozpálené tělo. Unaveně pohlédla do zrcadla. Její čokoládové oči se zahleděli na svůj odraz. Jen tak tam stála a koukala na sebe. Polodlouhé oříškové vlasy,podbarvené zrzavou barvou,jí splývali na ramena. Ve předu se leskly vodou. Naku Tora si znovu opláchla obličej,utřela se a vodu vypustila. Ještě jednou se zadívala do zrcadla a pak se vrátila zpět do postele. Snažila se usnout,ale to se jí moc nedařilo,neboť se jí do mysli vkrádal jeho hlas a její vyděšené a bolestné výkřiky. Bolest z toho dne v ní zůstávala dál a navíc se jí v hlavě honila jedna a ta samá věta.
„Budu čekat.“
„ÁÁÁ,“ vykřikla rozzlobeně. „To abych už vůbec nechodila spát.“ Pevně zavřela oči,rozhodnuta znovu usnout. Přinutila se nevnímat vzpomínky,ani odezvy minulosti. Téměř hodinu se takhle snažila,než se spánek dostavil a jí se konečně podařilo usnout.
…………………………………………………………………………………………
„Jestli ten telefon okamžitě nezvedne,bude mít velkej malér.“ Křičel Iska. Iska byl šéfem oddělení pro ochranu lidí a pro případy přidělené výhradně Naku Tora. Byl to opravdu přísný šéf,ale na své zaměstnance nedal dopustit. Ovšem,když mu někdo nebral telefon,tak dokázal být hodně nevrlý.
Jeho asistentka Edes stála opodál a s naprosto ledovým klidem ho pozorovala. Zvykla si na jeho nálady a obrněla se proti nim. Ale také věděla,že pokoušet ho právě v těchto náladách se nevyplácí.
„No konečně,“ zahřměl do telefonu. „Jak to,že nebereš telefon! Jo tak ty jsi spinkala! To nikoho nezajímá. Okamžitě sem naklusej!“ prudce přibouchl telefon na stůl.
„Edes,přinesla bys mi prosím prášek na bolest hlavy?“
„Hai.“ Odložila desky na stůl a odešla do kuchyňky pro prášek.
………………………………………………………………………………………………
Otevřela dveře od kanceláře. Iska byl opřený o svou židli,se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou. Ještě nohy nahoru a byl by to dokonalý příklad lempla,pomyslela si s úšklebkem. Jakmile Iska uslyšel,že někdo vstoupil,otráveně zvedl hlavu.
„Naku Tora,“ zasyčel. Naku Tora se sladce usmála. „Proč nezvedáš telefon?! Dal jsem ti ho,abych se ti mohl kdykoliv dovolat,a ne abych čekal než to zvedneš a mezitím sešel věkem!“ Naku Tora jen pokrčila rameny. Iska se zachmuřil. „Víš že ti nevolám,když to není důležité.!
„Hai.“
„Pak tedy bys měla mít mobil v pohotovosti.“
„Hai.“ Iska její strohé odpovídání přešel mlčením. „O co tedy jde?“Iska jí hodil červené desky. Hm,červená. Krásná barva. Tuhle přímo miluji,zahleděla se Naku Tora na barvu desek,téměř hypnoticky. Červená barva byla krásná. Na ni působila jako nějaká droga,přinášející pocit dokonalosti. Neochotně je otevřela a začala se prohrabovat papíry,když mezitím Iska vyprávěl.
„Objevují se znaky Idriana.“ Naku Tora strnule odtrhla oči od barvy papíru a zadívala se na něj.
„To...“ Iska přikývl. Naku Tora zaťala pěst. To Idrian jí před rokem připravil o přítele. To díky němu nemohla v noci spát,to díky němu se jí v noci vraceli ty nechutné vzpomínky na tu osudnou noc,kdy se naplno stala Naku Tora. Oči jí ztvrdly chladem a zlostí.
„Kdy..kde..“ iska se opět opřel a ruku si přiložil na rty. Ten její pohled ho doslova zneklidnil.
„Asi před týdnem se objevili první znaky.“ Podvědomě si vůlí zacpal uši. Věděl proč.
„Před TÝDNEM??!!“ dobře udělal. „Proč jste mi nedali vědět dřív!“
„Nevěděli jsme s jistotou,zda-li jsou to jeho znaky,tak jsme ti nechtěli připomínat…“ Naku Tora se hrabala v deskách a narazila na fotku se znakem. Ukázala fotografii Iskovi.
„Tohle,“ zabodla prst do fotky. „JE JEHO znak. Poznala bych ho kdekoliv.“ Zašeptala.
„Neměl jsem ti o tom říkat. Zavolám na to někoho jiného,“ rozhodl tak po té,co uviděl její oči.
„To je nesmysl. Nikdo,kdo tady pracuje.ho nedokáže zastavit,natož ho zabít. Je na to potřeba Naku Tora,a pokud já vím,pak tady jeden sedí.“ Iska se protáhl. Říkala pravdu. Idiren je moc silný na obyčejné pracovníky. Navíc je to nejsilnější démon podsvětí a určitě si zadu dobu vydobil vládu nad celým podsvětím. Mohl by ho zabít buď jeden anděl,nebo démon. Anděl Apokalypsy nebo démon Naku Tora-v překladu Tygr smrti,nebo smrtící tygr. Nikdo jiný se mu nemohl postavit. Jen jeden z nich. Jenže jak Anděl Apokalypsy,tak i Naku Tora mohl být snadně poražen,když půjde sám. Kdyby ale spojily Anděla Apokalyspy a Naku Tora...
Naku Tora už měli,ale kde sehnat Anděla Apokalypsy. Iska rezignoval.
„Dobře. Přidělím ten případ tobě,jak jsem původně zamýšlel.“ Ukázala na znak. „Tyhle znaky,byly nalezeny na šesti místech. Dohromady tvoří jeden velký znak.“ Naku Tora se se zájmem opřela. Tohle bude vzrůšo,pomyslela si trpce. Kdybych Idriana zabila,mohla bych v tajných chodbách Podsvětí najít Waileta. Pokud ovšem žije,ozvalo se svědomí. Naku Tora přikývla. Byl to už necelý rok,co byl Wailet odvlečen do Podsvětí. Jen Bůh ví,jestli ještě..
„Pojď,“zavelel Iska. „Ukážu ti,na jakých místech se ty znaky našli,v zasedací místnosti.“ Zvedl se a namířil si to do zasedačky s Naku Tora za zády.
…………………………………………………………………………………………………
„Vidíš? Tady,tady,tady,tady,tady a tady.“ Ukazoval laserovým ukazovátkem místa objevení znaků.
„Aha. Vypadá to,že celý ten velký znak ukazuje najedno místo a na tom místě chce otevřít průchod na povrch. Přesně jako tenkrát. Chybí mu už jen jeden jediný znak k uzavření velkého znaku.“ Iska přikývl.
„Bohužel netušíme,co má v plánu.“ Naku si přejala prsty po rtech.
„Tehdy použil stejnou techniku,když chtěl získat mě. Z toho vyplývá,že mu jde o nějakou osobu. Otázkou je,kdo je nyní jeho cíl.“ Iska se opřel o stůl a zadíval se do země. Usilovně se snažil přijít na to,o koho by Idrian tak stál,že byl ochoten riskovat nebezpečný průchod. No jistě!,plácl se do čela.
„Mohlo by mu jít o lady After.“ Naku Tora zvedla obočí.
„Ona ještě žije?“
„No jistě! Je to přeci anděl. Ztělesnění čistoty.“ Naku Tora se posměšně zasmála.
„To k ní sedí. Obzvlášť to její jméno je samotné ztělesnění čistoty. After. Pche!“ Iska se na ní díval zpod přimhouřených víček.
„Ale Naku Tora. Nebuď nepříjemná.“ Naku Tora se na něj udiveně podívala.
„Já? Nikdy.“ Řekla sarkasticky. Iska si oddychl.
„Pane?“ Iska se podíval ke dveřím,u kterých stála Edes.
„Ano?“
„Někdo se před dvaceti minutami pokusil unést lady After.“ Iska s Naku Tora zpozorněli,jenže Iska o něco víc.
„Jakže?!“
„Ano.“
„Naku Tora!“ otočil se na ni. „Okamžitě přebíráš případ a budeš dělat lady After osobního bodyguarda.“
„Ale..“
„Žádné ale ani výmluvy!“ Naku Tora neochotně přikývla. Neměla lady After moc ráda. Od té doby co o ní řekla,že je to malá holčička,jí moc nemusela. Rozkaz byl ale rozkaz,a tak musela uposlechnout. Znechuceně se zvedla a vydala se spolu s jedním agentem do domu lady After.
……………………………………………………………………………………………
Zastavila svou Kawasaki před domem a sundala si zeleno černou helmu. Znechuceně se podívala na velký dům. Nijak se jí nelíbil Afteřin vkus,a tak si dům ani neprohlížela. Neměla ráda jak ji,tak i její věci.
Jen co přišla na práh,ani nezaklepala,a už jim majordomus otevřel dveře. Byl to postarší pán,se sněhově bílými vlasy.
„Pojďte dál, jste již očekáváni.“ Odstoupil ode dveří a nechal Naku Tora a agenta Saila projít. Naku Tora pokývla hlavou a spolu se Sailem vešla dovnitř. Přesně podle jejích očekávání,byl dům vybaven starým nábytkem,přibližně z dvanáctého století a všechno bylo v tmavě hnědé barvě. Všechno bylo dokonale sladěné a Naku Tora se ten nábytek líbil,ale z principu nesnášenlivosti,ho nesnášela.(XD).
„Dobrý den.“ Naku Tora se podívala na schody. Po nich scházela žena,s dlouhými černými vlasy,snědší pletí a modrýma očima. Na sobě měla velmi jednoduché hnědé šaty. Byly ve stejné barvě jako nábytek. Naku Tora koutkem oka zahlédla,jak Sail čučí s otevřenou pusou,a málem slintal. Naku Tora mu výsměšně pusu zavřela. Saila lehce pokryl ruměnec. After se zastavila těsně před nimi. Naku Tora a After se měřili pohledy. Ani jedna nechtěla ustoupit.
„Vítejte,“ podala Naku Tora ruku. Ta ji stiskla,ale hned jí zase pustila,za stálého dívání do očí. After se pak zaměřila na agenta Saila,který byl,jak si Naku Tora všimla,v sedmém nebi,už jen z toho,že se na něj podívala. Ta tě dostala kamaráde,pomyslela si NT(Naku Tora) posměšně.
„Tak abychom přešli k věci.“ Přerušila jejich velmi dlouhý pohled. Tohle není dobré. „Bylo nám hlášeno,že na tebe někdo zaútočil..“
„Jak jí můžeš tykat?!“ nevěřil vlastním uším Sail. NT po něm střelila nepříjemný pohled.
„Zmlkni,zelenáči.“ Sail chtěl ještě něco dodat,ale při pohledu na NT se radši podíval stranou. NT se spokojeně otočila na After. „Takže. Kdy,kde a kdo na vás zaútočil?“ After se zamyslela.
„Právě jsem byla ve svém pokoji,když se pode mnou objevil jakýsi podivný znak a začal z ničehož nic zlatě zářit. Potom se ozval mužská hlas. Bohužel jsem mu moc nerozuměla,ale slyšela jsem,že se zmiňoval o nějakém Wailetovi.“ V NT hrklo. Wailete.
„Byl to takový chrčivý hlas?“
„Myslím že ano.“
„Dobře. Saile. Budeš na ni chvilku dávat pozor. Já podám hlášení Iskovi.“ Viděla,že je z After celý fuč. Aby to After neviděla,chytila ho pod límcem a přitáhla ho k sobě. „Jestli s ní budeš něco dělat,tak zemřeš.“
„A co bych s ní měl jako dělat?“
„Spát s ní. Hele,každý,kdo se s ní vyspal,tak zemřel. Pokud nechceš takhle dopadnout,tak si od ní drž odstup. Jasný?“ Sail něco zamručel. „Jasný?!“ zavrčela mu do ucha.
„JO!“ odvětil vztekle. NT ho s uspokojením pustila a odešla před barák. Věděla,že se určitě něco stane. Měla nepříjemný pocit. Pro jistotu se nabořila do Sailova vědomí,kdyby se náhodou něco stalo,aby mohla zareagovat.
Vyšla před dům a zvedla telefon.
„Isko?“
„Příjem.“
„Zjistila jsem,že Idrian na ni zaútočil už přímo. Obávám se,že už je pozdě. Jestli je pravda to,co mi After říkala,pak už dodělal někde poslední znak a tím otevřel průchod.“
„To není dobré. Musíme něco udělat. Kde je teď?“
„Teď je s agentem Sailem...“ Náhle se ozvala velká rána a NT se neubránila bolestnému výkřiku.
„Saile!!“ vykřikla. Cítila,jak se Sailovo vědomí úplně bortí a mizí za bolestného pochodu.
„Naku Tora?! Co se stalo!“
„Je tady.“ Položila mobil a rozeběhla se zpět do domu.
……………………………………………………………………………………………………
Prudce rozrazila dveře a okamžitě jí ochromilo zářící světlo a prudkým větrem. Musela si zakrýt oči,aby vůbec něco viděla. Bylo to,jako by se chystal den D. Přes tu silnou záři skoro nic neviděla,ale přeci jen zahlédla slabý odraz něčí ho těla. Okamžitě se k němu vrhla. To,co viděla ji nikterak nepotěšilo.
„Varovala jsem tě,Saile.“ Na zemi ležel agent Sail,s roztrhaným hrdlem a mučivým výrazem ve tváři.
„After!“ vykřikla. Pokusila se hledat zdroj vycházejícího světla. Bylo ale tak prudké,že jí to málem propálilo duhovku. Zaťala zuby. Pořádně se rozhlédla,a spatřila vyrytý znak v zemi. Jeho čáry byly otevřené do země a z toho vycházelo to oslepující světlo.
„After!“
„NT! Tady! Pomoc!!“ Křičela. NT se znechuceně podívala dolů. Plameny. Stěny obklopovaly plameny.
„Tak. Jednou jsem se tam vydat musela. Snad najdu i tebe.“ Nabila zbraň a skočila dolů.
Wailete.
……………………………………………………………………………………………………
Ohlušující křik odsouzených jí trhal uši. Byl to tak nepříjemný zvuk,až se jí z uší zpustili pramínky krve.
„Podsvětí. Nebo spíš Peklo? Bože jak já to tady nenávidím.“ V Pekle,bylo spoustu odsouzených a miliony démonů,kteří je hlídali a dbaly na to,aby plnily tresty,které jim za jejich hříchy byly dány. Všichni ale na tom byly stejně. Byly to ztracené,zvrácené duše,nehodné propustky do nebe. Zrůdy,které je hlídali byly nechutné a v rukou držely biče. Byly asi tři metry velcí a k tomu všemu měli pochroumanou páteř,takže chodili shrbení. Hezky pohled na ně moc nebyl. Také měli za úkol zabít nebo odvést zpět Nahoru kohokoli,kdo tu neměl co pohledávat. Jednou z nich byla NT. Sice byla něco jako démon,ale byla to i člověk. Hlídající démoni měli v sobě zakódovaná čidla na hledání vetřelců. NT s nabitou zbraní postupovala hlouběji do nitra Pekla. Vyšla za jedním rohem a naskytl se jí pohled na zrůdy hlídající odsouzené.
„Kurva.“ Ulevila si NT,když si všimla,že Hlídači na ní upřeli pohled. „Tak tohle bude zábava. Buďto mě zabijou,nebo pošlou zpět. No,ani jedno si dovolit nemůžu.“ Zhluboka se nadechla. Ucítila Afteřin pach. Pomalu otevřela oci. „Jde se na to.“ Vyrazila. Hlídači na nic nečekali a vrhli se za ní. NT cítila jejich přítomnost a přidala do běhu. Míjela jednoho Hlídače za druhým a ti se přidávali k těm,co jí pronásledovali. Za chvilku z nich byla celá armáda. Tomuhle se říká adrenalin. Ohlídla se. Hlídači nechutně ječeli a z dršek jim odkapával černý sliz. Tak to je nechutný. Prudce zabočila doprava a málem se vymlátila,protože tam byla nějaká přepážka. Bez rozmýšlení ji přeskočila a pokračovala dál. Pořád se držela Afteřina pachu. Jenže se před ní najednou zjevil démon. NT prudce zabrzdila. Zhluboka dýchala a při tom se démonovi dívala do očí. Démon se zase díval do těch jejích s výsměškem. Hlídači,kteří jí honili,zastavili na pokyn démona. NT se na ně zaměřila. Prostě se jen tak zastavili a frkali. Černý sliz jim pořád kapal z pusy. Radši se opět zaměřila na démona.
„Cerisy.“ Procedila skrz zaťaté zuby. Ceris se výsměšně usmál.
„Ale,ale. Koho pak to tu máme. Naší malou NT. Můžu ti říkat zkratkou viď.“
„CHrrrr.“ Zavrčela NT.
„Budu to pokládat za ano. Copak tě přivádí do samotného nitra Pekla. Nebo si snad měla zamířeno nikam jinam?“
„A co je tobě do toho.“
„Asi nic,“ pokrčil rameny ironicky. „Já jen že tahle cesta vede do nitra. Do nitra,kde sídli Idrian.“ NT přimhouřila oči.
„Pokud je mi známo,ty bys tu taky neměl co dělat. Hm? Idrian na tebe vypsal odměnu ne?“ Ceris se hrdelně zasmál. Idrian vypsal na Cerise odměnu,protože Idriana zradil,když měl chytit NT. Nechal ji jít. Ceris byl také démon druhé třídy. Spousta démonů se mu stranila a nechtěla si ho ani znepřátelit.
„Ano. Sice na mě vypsal odměnu,ale kdo je tak hloupý,že by po mě šel. Hm?“
„Já?“ Ceris se opět zasmál
„Něco mi dlužíš,takže bych ti to neradil.“
„Dobře. Když už jsme u toho,chtěla bych po tobě další službičku.“ Zvedl obočí.
„Ještě si mi ani nesplatila tu první. Teď.když jsem zastavil hlídače jsem ti prokázal druhou. Tohle by už byla třetí,ne druhá,ale třetí službička.“ NT ho čapla pod krkem a přirazila ke zdi.
„Tak poslouchej. Jsem ti „nesmírně“ vděčná za záchranu života,ale teď musím najít After. Idrian jí unesl.“
„After? Idrian? Únos?“
„Jo.“
„Co mi to jenom připomíná?“
„Ano,vím. Ale teď potřebuji najít After,takže mě musíš pustit a zařídit,abych měla volný průchod mezi hlídači.“ Hleděla mu do očí beze strachu. Ceris se ďábelsky usmál.
„Nebude to jednoduché. Idrian zesílil. Je silnější než předtím.“
„O hodně?“
„Říká se že ano.“ NT zvedla obočí.
„Říká?“ Ceris se podrbal na hlavě.
„Jsem sice démon druhé třídy,ale přesto se mu radši vyhýbám.“
„Aha. Takže to pro mě můžeš zařídit?“ Ceris přikývl. Sáhl do kapsy a vytáhl zlatý medailon. Byl docela obyčejný,jenom ze zlata. Sevřel ho v dlani a něco zamumlal. Medailon modře zazářil a pak pohasl. Ceris rozepnul jeho řetízek a dal ho NT na krk.
Měl by tě udělat neviditelnou před hlídači. Nic víc však medailonek nedokáže. Jen tě udělá neviditelnou.“ Zašeptal jí do ucha. NT se na něj podívala.
„Děkuju.“ Ceris přikývl.
„Ještě něco.“ NT se zastavila. „Pokud budeš potřebovat pomoc,stačí mu zašeptat „avalon“. Pokud budu nablízku,pomohu ti.“ NT ho objala.
„Jsi ten nejprohnilejší démon jakého znám.“ Ceris smekl imaginární klobouk. NT mu zamávala a dala se na cestu.
„Buď opatrná.“ Zašeptal do větru a zmizel.
………………………………………………………………………………………………
NT opět narazila na Hlídače. Medailon fungoval skvěle. Hlídači jí nevěnovali sebe menší pozornost. Zato křik. Křik byl úděsný. NT už z toho byla značně podrážděná.
„Až odtud vypadnu,budu si stěžovat na odborech. ÁÁ,to je k nevydržení.“ I nadále sledovala Afteřin pach. Čím blíž ale byla nitru,tím víc se její pach smíchal s jiným. Poznala by Idiranův pach kdekoli. Byl to pro ni pach smrti,nenávisti,zloby a pomsty. Pomalu opatrně pokračovala v cestě a přitom se rozhlížela na všechny strany. Míjela jednoho Hlídače za druhým. Stěny jeskyň byly ošlehané od plamenů a všechno,co se zde nacházelo mělo naoranžovělou barvu. Někdy byla i nucená přejít přes plameny.
„Tohle je ale pekelná díra.“ Postěžovala si. Když najednou vyšla z jeskyně a vstoupila na otevřenou pláň. Po jejích stranách hořeli plameny. NT si povzdechla.
„Teda. Copak je tady tolik hořlavých látek?“ pronesla ironicky. Odněkud se ozval výkřik. NT zvýšila sluch a oči jí padli na jeskyni na druhé straně pláni.
„Tak se zase dáme do běhu.“ Rozběhla se za zdrojem hlasu. Když tu se z ohořelé půdy vynořila ruka a chytila NT za kotník. Jelikož byla v běhu,ruka zajistila její pád. NT spadla na čumu,což znamenalo,že si trochu spálila obličej. Země totiž hořela. Sice se zdála,že je jako normální země,ale všechno,co se v Pekle nacházelo hořelo,i když to normální oko nepostřehlo. S výkřikem vytáhla nůž a ruku uřízla. Jenže to by se nesměla taky říznout. Se vztekem se zvedla a vlasy si dala do culíku,aby nedráždili spálenou tvář. Docela to bolelo,a tak to nechtěla zbytečně dráždit. Vztekle se oprášila a opět se rozeběhla.
…………………………………………………………………………………………………
„Co po mě chcete!“ Vykřikla After. Byla přikovaná k rozpálené zdi rozpálenými pouty. Dívala se do ocelových očí a celá se třásla. Ne strachem,ale bolestí. Ocelové oči jí s pobavením sledovali.
„Po tobě chci,abys sehrála dokonalou návnadu. A taky mě baví se na tebe dívat. Na tvou bolest.“
„Návnadu?“ After se zúžili zorničky. „Vy jste nešel po mě,ale po Naku Tora!“ Idiran zatleskal.
„Chytrá holka.“
„Proč!“ Idrian jí chytil za bradu.
„Něco mi dluží.“ Řekl jen a opět jí bradu pustil. After na něj hleděla s vyděšenýma očima. I přes to všechno co NT řekla,teď o ní měla starost. Idrian trhnul hlavou. „Už jde.“ Zašeptal a zmizel.
…………………………………………………………………………………………………
NT vběhla do jeskyně. Naskytl se jí pohled na přikovanou After s bolestným výrazem v obličeji. Okamžitě,bez rozmýšlení se k ní vrhla. Zkontrolovala její puls. Byla na živu. Chtěla rozbít ty prokletý pouta,ale nešlo jí to.
„Sakra!“ After se pohnula,otevřela oči. „After! Dostanu tě z toho.“ After zakroutila hlavou.
„Nejde mu o mě.“ Zašeptala s vypětím sil.
„Cože?“ Odněkud se ozval potlesk. NT se prudce otočila. Stál tam. Stál tam ten,co jí vzal přítele.
„Idrian.“ Vydechla. Idrian byl o dobrou hlavu a půl větší než NT. Měl delší světlé vlasy,rovný orlí nos a celému obličeji vévodili ocelové oči. Na tváři svůj obvyklý výsměšný úsměv.
„Bravo. Naše ,malá zachránkyně se vydala zachránit svou přítelkyni.“
„Zmlkni.“ Zavrčela a namířila na něj pistoli. Idrian se výsměšně zasmál. Byl to nepříjemný zvuk. V NT se zvedala vlna všeho potlačovaného vzteku.
„Čekal jsem dlouho,moc dlouho na tuhle chvíli,kdy tě budu mít v plné moci.“
„Nemáš mě v plné moci a nikdy mít nebudeš.“
„Vážně?“ NT s sebou lehce otřásla. Na tónu jeho hlasu se jí nic nelíbilo.
„Co tím myslíš.“ Idrian přišel blíž i přesto,že na něj pořád mířila. Stačil jeden výstřel a.. Dostal se až nebezpečně blízko. Jeho oči se přímo zakousli do těch jejích. Tělo jí proklál nepříjemný pocit z jeho blízkosti.
„Tím myslím,že už bys nikdy nemusela vidět...“ nahnul se blíž. „Waileta.“ NT se zarazila. Nevěřila vlastním uším. Wailet. Živý.
„Lžeš!“ vykřikla. „Wailet je mrtvý! Mrtvý!“ Odstrčila ho od sebe. Idrian jí pobaveně pozoroval. Přál si,aby mu podlehla,aby byla závislá jenom na něm. Aby ho nenáviděla.
„Ale kdepak. Nechal jsem ho žít. Wailet Smith žije.“ NT v té chvíli zalilo štěstí,překvapení a nedůvěra najednou. „Proto mi podléháš. Stačilo by jediné lusknutí prstů a Hlídači,kteří dohlížejí na jeho práci by ho zabili.“
„On..“ to ne. On pracuje pod Hlídači. „Co jsi to udělal!“ Idrian pokrčil rameny.
„Čekal jsem na tebe. Věděl jsem,že se jednou vrátíš. Když si se ale nevracela pro Waileta,rozhodl jsem se otevřít Průchod sám a unést váženou osobu,jako tady After.“ NT si odfrkla.
„To jen proto,abys mě dostal? Jak ubohé.“ Do hlasu,jednání a výstupu se jí vrátilo původní odhodlání a tón hlasu zledovatěl. Tohle se Idrianovi moc nelíbilo.
„Udělal bych všechno proto,abych tě sem dostal.“ Luskl prsty. NT okamžitě obmotali hořící chapadla. Vykřikla bolestí,protože chapadla měla snad tisíc stupňů. Zmítala s sebou,snažila se vyprostit z jejich sevření,ale bezvýznamně. Chapadla byla moc silná a moc rozpálená. Proto usoudila,že bude lepší se moc nehýbat,nebo z ní nezbude nic,než kopeček prachu. Idrian spokojeně přikývnul.
„Ale. Copak to máš na krku.“ Zaměřil se na medaillon. Znechuceně si ho prohlédl. Nepřišel mu nějak podezřelí. „Taková tretka. Myslel jsem,že takovéhle věci nosí jen bezdomovci.“ Výsměšně se usmál,zatím co si NT oddychla. Tohle bylo o fous. Drahý kamaráde,jestli mi nezbude nic jiného,budu tě muset požádat o pomoc. A navíc když jsem si úplně jistá,že Wailet žije,budeš mi užitečný.
„Trhni si,“ odsekla bolestně. Sakra to pálí. To jsem zase spadla do pěkné kaše. Jestli něco hned nepodniknu,pak ze mě a After nic nezůstane.,konstatovala NT.
„Tak copak máš se mnou v plánu? Jen tak se budeš dívat,jak mě drží tyhle odporný chapadla a na můj nepříjemný výraz? Teda,myslela jsem,že máš na víc.“ Idiran přimhouřil ocelová očka.
„Kdo si počká,ten se dočká.“ Sehnul se pro spadlou zbraň. „Jak dlouho jsem nestřílel. Zkusíme,jakou mám trefu.“ Téměř bleskově se otočil a střelil After do boku. After bolestivě vykřikla a začala sípat. Nemohla dýchat.
„After!“ Vykřikla NT. „Co jsi to udělal! Vždyť zemře!“ otočil se a střelil NT do levého ramene. Stěží potlačila výkřik a zhluboka začala dýchat,aby tu bolest rozdýchala. Nechtěla mu udělat takovou radost.
„Mě..mě nedonutíš..křičet bolestí..“ zašeptala vzdorovitě. Idrian se usmál a zvedl jí hlavu.
„Uvidíme. Budu si s tebou hrát tak dlouho,dokud mě nebudeš prosit o smrt. Dokud nebudeš křičet bolestí.“ Zašeptal. Ano. Tohle se mu líbilo. Bude si s ní hrát. Donutí jí prosit. Prosit o smrt.
NT těžko dýchala. Okem zabloudila k After,která se nehýbala a ani nejevila znaky života. After... ne. Takhle to neskončí. Ty přežiješ. O to se postarám. Vzdorovitě se na něj podívala.
„Uvidíme,kdo bude prosit o smrt. Ne nadarmo mi říkají.... Naku Tora.“ Zavřela oči. Náhle se jeskyně začala otřásat. Idrian nevěděl co se děje. Naku Tora zvedla hlavu a chapadla,jakoby ochabla,stáhla se pod zem za strašlivého pištění a vřeštění. Také hlídači v její blízkosti začali bolestně ječet a jeden po druhém umírali. NT lehce dopadla na zem,načež se ze země vynořila jiná chapadla a vrhla se na Idriana. Ten je hravě odrazil a uskočil stranou.
„Podcenil jsem tě.“ Naku Tora otevřela oči. Její zornice byla zúžená a tvarovaná na každém konci do špičky. Zabodla je do Idriana.
„Ani nevíš jak.“ Švihla rukou. Spolu se švihem se zvedla vlna teplého,dechu beroucího větru a zamířila ho přímo na Idriana. Nestačil zareagovat,a tak to odnesl a vítr ho přimáčkl s prudkým odhozením na zeď. NT na nic nečekala a vrhla se k After. Měla velmi slabý puls a hodně krvácela.
„After.“ Něco ji napadlo. Zvedla medailon. „Avalon.“ Medailon zazářil.
„Někdo si mě přeje vidět?“ NT bez rozmýšlení vtiskla polomrtvou After,Cerisovi do náruče. Ceris při pohledu do jejích očí hvízdl. „Pravá Naku Tora. Máš pěkná očka.“
„Zmlkni.“ Zasyčela nepříjemným hlasem. „Odveď odtud After a pokud možno,zajisti jí doktora. Bojím se že umírá.“ Ceris přikývl.
„A co ty.“ Zeptal se starostlivě. NT se zadívala na zvedajícího,naštvaného Idriana.
„Já mám práci.“ Idrian po ní vystřelil. NT zvedla jedno chapadlo,do kterého se zakousla kulka. „Tak běž!“ vykřikla.
Ceris na nic nečekal. „Hodně štěstí NT.“ A zmizel i s After. Idrien se k ní postavil čelem.
„Naše malá NT si udělala kamarády mezi démony. Jak roztomilé. Mělo mi hned dojít,že takový hnusný medailon nemáš jen tak. No,asi jsem tomu nevěnoval dosti pozornosti.“ NT si odfrkla.
„Jestli mě budeš štvát,proměním se úplně. Tohle je jen lehká přeměna. Ta úplná,je dokonalejší. Takže máš na výběr. Vzdej se a řekni mi,kde je ukrytý Wailet.“
„Jaká je ta třetí možnost.“ NT naklonila hlavu dopředu.
„Zabiju tě.“ Idrien dělal,jakože zváží možnosti.
„Tak v tom případě volím tu třetí. Nikdy se nevzdám a už vůbec ti neřeknu,kde pracuje ten neschopný idiot.“ NT stiskla zuby.
„Dobře. Zvolil sis sám.“ Znovu máchla rukou,ale tentokrát prudčeji. Byl to daleko větší nápor větru,ale Idriana,jakoby minul. Vůbec ho nezasáhl. Idrian stál nehnutě na místě.
„Dovol,abych ti připomněl,že mám taky nějaké schopnosti. Jinak bych nebyl šéfem tohohle báječného místečka.“ NT si odfrkla. Tohle bude krapet těžší,ale pokud budu muset,proměním se úplně.
……………………………………………………………………………………………………
NT skočila na kus utržené skály a ztěžka oddechovala. Boj s Idrianem byl únavný. Idrian skutečně zesílil,a byl skoro tak silný,jako NT. Pokud by se ale proměnila,měla by navrh. Jenže proměna s sebou nesla jistá rizika. Za prvé by se NT už nemusela proměnit zpátky,za druhé by mohla přijít o život. Ale záchrana Waileta a zabití Idriana,za to určitě stálo. Nad hlavou jí prosvištělo chapadlo. NT uskočila na druhou skálu a chapadlo zníčilo tu dosavadní,na které stála. Podívala se dolů. Pod ní se rozprostírala nekonečná hlubina,ze které sálaly plameny.
„Nebezpečné místo.“ Pronesla. Jediný špatný pohyb by stačil k tomu,aby zemřela. Spadla by přímo do žhavé lávy,pokud by do té doby neshořela za smrtelného pádu.
„Velmi nebezpečné,“ ozval se za ní hlas a další chapadlo. NT se rozhodla,že se radši přemístí na planinu. Doskočila na pevnou zem a rozběhla se pryč,aby měla od Idriana dostatečný náskok. Přeměna o něco pokročila. Teď už NT měla chlupatý,proužkovaný ocas,špičaté chlupaté oči,vytasené drápy a vyceněné bílé ostré zoubky. Ve finální podobě bude vypadat jako tygr a to doslova. Měla by být asi čtyřmetrová a krvelačná. No,jestli do té doby Idrian nebo ona nezemře.
„Už máš dost?“ pronesl udýchaný Idrien. NT se ušklíbla.
„Já ne.. A ty?“
„Taky ne. Tahle hra mě baví.“
„Možná tě zklamu,ale nebude trvat dlouho. Už mě to nebaví,takže to teď ukončíme. Mrzí mě,že musím naše krásné rande ukončit,ale proměna postupuje sama.“ Řekla sarkasticky.
„Jen do toho.“ NT na nic nečekala. Na pár chvil jí zalilo zlaté světlo,až si Idrien musel zakrýt oči. Záře za pár minut náhle přestalo svítit a Idrien hleděl na čtyřmetrovou tygřici.
„Tygr smrti. Naku Tora.“ NT vydala hrdelní řev. Kdyby tu byly ptáci,hysterisky by vylítli do vzduchu. Jenže díky nim,tu nezbyl už ani jeden Hlídač. Zemřeli následky jejich boje. „Tak číčo. Co bude dál. Sežereš mě.“ Pronesl ironicky a zasmál se. NT zavrčela.
„Ne. Zabiju tě. Velmi pomalu.“ Idrien pokrčil nohy a postavil se do vyzývavého postoje.
„Tak pojď.“ NT chvilku stála na místě a zvažovala všechny možnosti. Přece ho nebude poslouchat. Zvažovala,jak by ho zabila. Nejbolestivější by bylo,kdyby na něj dýchla. Jako kočka měla velký dech. Především,byl její dech jedovatý. Jed pomalu ale jistě zabíjel svůj cíl. Přitom mu zavíral všechny dýchací cesty a krev tuhne v žilách a zastaví se její proudění. Ano. Dost vhodný trest pro něj. NT se přikrčila a jedním skokem se na něj vrhla. Idrian v pohotovosti zvedl před sebe chapadla,ze kterých se vynořili další chapadla,ale s ostrými trny. NT na to nedbala. Vrhla se přímo proti trnům,které se jí zakousli do kožešiny a zanechali bolestivé rány. Bolestně přivřela oči,ale pokračovala v útoku. Chňapala po chapadlech,kousala,trhala,dokud se nedostala k Idrianovi. Velkýma tlapama ho přišpendlila k zemi a dala si při tom pozor,aby ho svou vahou nerozdrtila. Idrian se heknutím dopadl na záda a z úst mu vystříkla krev. NT nad něj sklonila hlavu.
„Co teď. Budeš..tu na mě jen tak ležet?“ Její hlava byla sotva metr od té jeho. Očima ho probodávala.
„Ne. Dám ti svůj dech.“ Idrian chtěl něco vykřiknout na odpor,ale NT už na něj dýchla. Tím,že nasál vzduch,zároveň nasál i jed. V tu chvíli mu ztuhnul výraz a začal s sebou zmítat. Přesně jak NT očekávala,se mu začali uzavírat všechny dýchací cesty a krev mu ztuhla a zastavila tak krevní oběh. Srdce makalo z plných sil,ale nemělo nejmenší šanci. Umíralo. NT ho tiše sledovala.
„Tak jaký je poslední dech.“ Zavrčela. Idrian se zmohl na poslední úšklebek. Pak mu ochably všechny svaly a hlava klesla na levou stranu. Zemřel.
„Najdu si Waileta sama.“ Řekla mrtvému tělu. Pohled jí ale ještě padnul na prsten na jeho ruce. Prsten,který udával pána Pekla. Jemně ho zuby sundala a zahákla ho za špičák. Bylo načase zmizet. Ale ještě se nemohla proměnit. Musela najít svého přítele.
…………………………………………………………………………………………………
Ceris předal After nejlepším doktorům Pekla. Pod výhrůžkou smrti,jí museli zachránit život. Když mu to NT přikázala,nemohl odmítnout. Nějak si tu holku oblíbil. Proto ji tenkrát nechal jít. Byla férová a měla jistou šanci na úspěch v zabití Idriana.
„No tak NT. Kde jsi.“ Mumlal do vzduchu.
„To se sad o mě bojíš?“ zavrčela mu u ucha. Ceris se trhaně otočil. Místo toho,aby hleděl NT do očí,koukal se na její kočičí nohy. Vyjel pohledem až nahoru,k její hlavě.
„Páni. Teď je z tebe opravdu kočka.“ Neodpustil si. NT se usmála,čímž vycenila zuby. „Počítám,že si Idriana zabila.“
„Ano.“
„Tak proč se neproměníš zpět?“ NT sklonila hlavu.
„Musím najít svého přítele.“ Ceris přikývl. „Jak je na tom After?“
„Žije. Bude ale potřebovat stálý lékařský dohled. Ale přežije.“ NT přikývla nna souhlas.
„Půjdu se ho vydat hledat.“
„Dobře.“
„Ehm,Cerisi?“ Zvedl k ní hlavu.
„Ano?“
„Něco pro tebe mám. Jako díky za tvou pomoc.“ Lehla si k němu a natáhla hlavu. Při tom otevřela tlamu a na špičáku se jí leskl rubínový prsten. Ceris zamrkal očima. Podíval se na ni z otázkou: „Můžu?“. NT přikývla a hlavu natáhla ještě blíž k němu a víc rozevřela tlamu. Ceris se opatrně natáhl pro prsten. Sundal ho NT ze zubu a nasadil. Teď byl on pánem. Vděčně se podíval na NT.
„Teda. Musím ti říct,že máš krásný kožich. Fakt. Takovýho tygra jsem v životě neviděl. Dokonce ani v zoo.“ NT mu olízla tvář. Ceris se ušklíbl.
„Mohla bych tě ještě o něco poprosit?“ Přikývnul. „Odnesl by After Nahoru? Tam si ji převezmou naši doktoři. Já ji tam vzít nemohu.“
„Maličkost.“
„Děkuju.“ Otočila se a zamávala ocasem. Pak zmizela v zákrutách jeskyň. Ceris se díval na prsten. On je pán. Přišel k After a vzal jí do náruče.
„Kdo by si pomyslel,že to NT udělá.“ Vyskočil a vydal se na cestu Nahoru.
………………………………………………………………………………………………
Viděla ho. Po tak dlouhé době ho opět viděla a poznala ho. Byl pořád stejný,jen trochu umučený prací tady Dole. Chtělo se jí plakat štěstím,ale viděla všechny ty hlídače a začala vrčet. Když pak viděla,jak Wailet vysílením zakopl a Hlídač ho za to zmrskal bičem,neváhala. Vrhla se vpřed a Hlídače,bičujícího Waileta zakousla a odhodila několik metrů pryč. Pak chňapla Waileta do zubů a utekla s ním pryč.
Když se ujistila,že jsou v bezpečí,položila ho na zem. Wailet se od ní trochu odtáhl,ale čím déle jí koukal do očí,tím víc se jeho tvář měnila v nechápavý pohled.
„Kdo jsi.“ Zašeptal.
„Jednou jsem ti řekla,že se vrátím. A ty jsi řekl..“
„Řekl jsem,že budu čekat.“ Dokončil užasle. NT přikývla obří hlavou. Náhle ale pocítila,jak se začíná měnit ve svou pravou podobu. Wailet to všechno s úžasem pozoroval. Pak před ním stála NT ve své pravé podobě. Klekla si k Wailetovi a dívala se mu do očí. Do těch krásných zelených očí,které teď zdobili slzy radosti.
„Wailete,“ vydechla NT a přitiskla se k němu. Téměř zoufale ho políbila. Sykl bolestí,protože měl rty popraskané do krve. „Promiň,“zašeptala a místo na rty,ho políbila na čelo. „Ani nevíš,jak se mi po tobě stýskalo.“ Wailet jí pohladil po vlasech,až mu zacinkali okovy. NT se na ně zlostně podívala. Její pohled ztvrdnul a pouta se rozletěla na milion kousíčků. Všimla si Wailetova udiveného pohledu. „Nejmenuju se Naku Tora jen tak.“ Řekla na vysvětlenou. Znovu jí pohladil po tváři.
„Pro mě nejsi Naku Tora.“ Tázavě zvedla obočí. Usmál se. „Pro mě jsi byla a navždy budeš Kriss. Moje malá Kriss.“ Vděčně se usmála a přitiskla se k němu. Tak dlouho si přála ho obejmout a teď se jí to splnilo. Konečně pocítila jeho teplo,jeho pevné sevření,ve kterém se cítila nejbezpečněji.
„Blahopřeji NT. Nebo ti můžu říkat Kriss.“ Kriss zvedla hlavu.
„Říkej mi jak chceš,Cerisi.“ Wailet se pozorně postavil. „To je v pořádku. On je přítel.“ Ceris si ho změřil. „To je Wailet? Hm. Je pěkný. Máš dobrý výběr,Kriss.“ Wailet se usmál.
„Nejsi náhodou na kluky?“ zeptal se ho. Ceris na sebe ukázal prstem.
„Já? Prosím tě,“ Kriss se zasmála. „After už je nahoře. Iska si jí vzal na starost a něco ti vzkauje.“
„A to?“
„Teď si to neber osobně,jen ho budu citovat.“ Kriss si hned dokázala představit co vzkazuje. „Vlastně,proč to říkat,když ti to může říct sám.“ Za ním se vynořil Iska. Obličej měl ledově klidný,ale v očích mu zablýsklo pobavení.
„Jak to že mi nebereš mobil!“
